Nehoda mu změnila život, ale nevzala sílu. Zemřel herec Jan Potměšil
Jeho příběh se stal jedním z nejsilnější během revoluce. Tehdejší student Jan Potměšil při cestě ze setkání herců a studentů s horníky v Ostravě na zadním sedadle auta usnul a po havárii se probudil za dva měsíce v nemocnici. Od té doby byl upoután na invalidní vozík. Dokázal se vrátit do divadla i televize. V posledních třech letech měl zdraovtní problémy. Zemřel ve spánku ve věku 60 let.
"Honza před jedenáctou (23:00) zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi," napsala ČTK manželka Radka Potměšilová, která má s Potměšilem dva syny.
"Někdo má brýle, já mám vozík," říkal lakonicky Potměšil, který později hrál v řadě pražských divadel. Filmovou hvězdou byl už v mládí. Před kameru se postavil už na základní škole, kde hrál v populárních Bakalářích. Už před absolvováváním DAMU hostoval v několika divadlech. V 21 letech se stal filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid.
Létající švec Jíra baví diváky dodnes
Ve stejném roce 1987 si zahrál také ústřední postavu udatného ševce Jíry v pohádce Zdeňka Trošky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Hrál také třeba ve filmu Proč? či v televizním seriálu Třetí patro. Za ztvárnění titulní role v Shakespearově hře Richard III. získal v roce 2000 cenu Alfréda Radoka. V roce 1997 se při předávání cen Thálie stal prvním držitelem ceny prezídia Herecké asociace pro umělce do 33 let.
K divadlu se vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi, který za ním tehdy přišel s nabídkou "mám pro tebe roli, pojď s námi hrát". Nebylo to jednoduché, ale nakonec se to povedlo. "V první inscenaci jsem seděl v hledišti mezi diváky," vzpomínal na hru Hodina mezi psem a vlkem Potměšil, který se stal členem Divadelního spolku Kašpar.
Nedokázal odpočívat, přišlo vyčerpání
Je lepší být na vozíku než s komunisty.
Jan Potměšil
V jeho životě byly chvíle, kdy se cítil na dně. Po návratu k divadlu v roce 1991 totiž v počáteční euforii, kdy myslel, že zvládne snad úplně všechno, pracoval až příliš. Kromě divadla účinkoval v rozhlase i televizi, pro ČT také dlouhá léta moderoval magazín nejen pro zdravotně postižené Klíč.
Nedokázal odpočívat, a tak přišlo celkové vyčerpání a Jan skončil opět v nemocnici. "Zase jsem mohl hýbat jen očima... a tehdy jsem si slíbil, že budu pokorný a budu dělat jen podstatné věci," slíbil sám sobě Potměšil. Napoprvé to ale nesplnil, takže podobná situace se opakovala.
Vždycky však našel dost vůle začít znovu. "Nesmírně mě nabíjí, když mám pocit, že moje práce má smysl i pro jiné lidi," říkal Potměšil, který se dobíjet jezdil také do hor, kde lyžoval na speciálně upravené lyži. V roce 2004 se oženil s novinářkou Radkou Prchalovou, se kterou měl dva syny.
Potměšil, který je autorem věty "Je lepší být na vozíku než s komunisty.", získal od Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2025 Cenu Václava Bendy.
