Nelegální alkohol zaplavuje český trh

Že se na českém trhu vyskytuje nelegální, tedy přinejmenším nezdaněný alkohol, o tom není pochyb. Otázkou zůstává, kolik ho vlastně je. I každá desátá falešná láhev by znamenala velký problém, ve skutečnosti je to ale ještě mnohem horší. Stát a výrobci se totiž přou, zda je pančovaná každá pátá, každá čtvrtá, nebo snad dokonce každá druhá láhev. Jak jsme k těmto údajům přišli?

Při prodeji podvrženého alkoholu je poškozených víc najednou: spotřebitel nejenže nedostává deklarovanou kvalitu, ale dokonce může být vystaven nadměrným zdravotním rizikům. A navíc si ani nepřímo nepřispívá na případné léčení následků, protože větší část uhrazené ceny neputuje do státní pokladny, ale do kapes podvodníků. Z toho plyne, že poškozena je také státní kasa. Třetí obětí jsou pak poctiví výrobci, kteří řádně odvádějí daně a dodržují hygienické předpisy a technologické postupy, jejich čistý zisk je ale neúměrně menší, než výdělek podvodníků. Právě výrobci proto začali pátrat po skutečném stavu českého trhu s alkoholem a inspirovali i on-line deník Aktuálně.cz.

Sabina Slonková, foto: ČTK

"Tím impulzem pro nás bylo zjištění detektivní kanceláře, kterou si právě kvůli rostoucímu černému trhu s alkoholem najali renomovaní poctiví výrobci lihovin. A ta jejich zjištění v podstatě nás přiměla k tomu, že jsme se té problematice začali věnovat, protože zásadní sdělení jejich zjištění je, že stát přichází ročně až o deset miliard korun na daňových únicích, spojených s nelegálním obchodem s lihem," potvrdila naší sesterské stanici Český rozhlas 1 – Radiožurnál šéfreportérka Aktuálně.cz Sabina Slonková a vysvětlila způsob provádění podvodů:

"Je tam několik pater, alespoň podle zjištění těch detektivů. Ty podvody spočívají v tom, že podvodníci vyrábějí z velké části lihoviny z denaturovaného lihu, který není zatížený spotřební daní. Takzvaně ho vyčistí a posléze z něj pomocí přidání aromat vyrábějí alkohol, který se běžně dostává do spotřebitelské sítě. Zejména tedy, jak vyplývá ze zjištění těchto detektivů, z 90 procent na tržnice a do vietnamských večerek."

To je podle Slonkové ta nejméně sofistikovaná úroveň, která pracuje s barely laciné vodky a rumu. Jako vyšší patro ve svých článcích označila profesionálnější podobu téhož, kde už jde o padělání zavedených značek, s použitím originálních láhví, etiket i kolků. Nejvyšším patrem by ale mohla být nezdaněná část výroby oficiálních likérek, dodává Aktuálně.cz.

Prezident Unie výrobců lihovin ČR Vladimír Steiner ke způsobům nelegální distribuce poznamenává: "To, co nás nejvíc pálí, tak je gastronomie. My si myslíme, že tam, kudy se dostávají lihoviny ke spotřebitelům, které jsou nezdaněné, je právě přes hospody, přes bary a v žádném případě ne přes kamenné obchody."

A jaký podíl na trhu tedy podle něj představuje nezdaněný alkohol?

"Odhad Unie výrobců lihovin je mezi 15-25 procenty. Skutečně se to těžko dá odhadnout.jeden z takových těch ukazatelů je výběr spotřební daně. Ten byl v loňském roce o 130 miliónů korun menší, než v tom roce předchozím, z čehož se dá také usuzovat, že někde došlo k daňovému úniku právě v lihovinách. Je samozřejmě též možné, že je menší spotřeba lihovin, ale my si spíš myslíme, že v těch lihovinách je určitá stagnace. To znamená, že ten rozdíl lze přisoudit černému trhu,"říká Steiner.

Tiskový mluvčí Generálního ředitelství cel Jiří Barták

Odhad Unie výrobců lihovin v rozsahu 15-25 procent je ale podle Sabiny Slonkové možná podhodnocený: "Máme tu odhady od lidí, kteří přímo jsou do těchto podvodů zapojeni. A ten jejich odhad je mnohem vyšší. Oni dokonce mluví o tom, že až polovina celkového trhu s alkoholem je připisována právě tomu černému."

Jiří Barták z Generálního ředitelství cel ale uvedená čísla zpochybnil. Připustil deseti, nanejvýš patnáctiprocentní podíl nelegálního alkoholu na českém trhu, což ale také není malé číslo. Celníci se ale podle Bartáka činí:

"Těch kontrolních mechanizmů je několik. Důsledná kontrola výroby v České republice v rámci elektronického systému, který máme jak na sledování pohybu zboží v rámci České republiky, tak z České republiky do jiných států. Druhá věc je činnost celníků, kteří jsou 24 hodin denně v rámci takzvaného mobilního dohledu na silnicích a kontrolují přepravní prostředky. No a další oblastí je klasické šetření. To znamená práce s daty, které získáme buď od ostatních státních orgánů nebo i od občanů."

Podle Slonkové to všechno ale nestačí:

"Ti není o tom, že bychom apriori celníky podezřívali z toho, že by nějakým způsobem chtěli tyto podvody krýt. Ono to je spíše o tom, že politici si neřekli, že tuto záležitost považují za natolik prioritní, aby celníkům dali dostatečně fungující aparát a byli akceschopní, aby v podstatě, zjednodušeně řečeno, mohli skutečně hlídat jednu likérku za druhou a kontrolovat to, co se tam vlastně odehrává a měli úplně přesné informace, co se tam děje. Jak jsme měli možnost mluvit s těmi lidmi, kteří se do těch nelegálních obchodů zapojují, tak pokud to tady bude fungovat způsobem, jakým to funguje doposud, tak oni budou jenom rádi."

Pokud je pravda, že nelegálními obchody s lihem přichází stát až o deset miliard korun ročně, pak by se mu mělo vyplatit více investovat do posílení celní správy. Právě to očekává i prezident Unie výrobců lihovin Vladimír Steiner:

"Co bychom si my přáli? Aby ministerstvo financí dalo celníkům dostatečné zdroje, aby nemuseli snižovat počet lidí v terénu. V tom má pravdu paní Slonková. Protože pokud nebudou prostředky pro to, aby se vykonávala ta kontrolní činnost, tak samozřejmě ten černý trh vzroste a stát přijde o velké množství peněz."