Nereálné snění o králi
Chceme panovníka, nikoliv prezidenta, pod tímto heslem se v pondělí vydali na průvod Prahou čeští monarchisté. Jak ale soudí Zdeněk Vališ, tato vcelku přitažlivá myšlenka už nemá v Česku naději na úspěch.
Mimochodem, ideu starého českého státu si tehdy připomínali i tuzemští Němci. Také oni vzhlíželi k insigniím české státní svrchovanosti se stejnou pietou jako Češi. Také oni přece byli přirozenou součástí českého království. Netřeba ani v této souvislosti rozvádět, jaké ožehavé problémy by dnes mohla mnohem snáze řešit česká monarchie. Jeden problém by ale vyřešila docela určitě. Komentátor deníku Právo nedávno s jistou ironií připomněl, že Česká republika má dnes tři státní svátky státnosti: osmadvacátý říjen, osmadvacáté září a první leden. Takové množství státnosti je prý podezřelé, jako bychom o ní pochybovali, když si ji tak často musíme připomínat. To je docela hezký postřeh, který se dá přirozeně rozšířit: monarchie by problémy se státností neměla.
S takovým rozšířením by ovšem komentátor Práva asi těžko souhlasil. Bezpochyby by protestovali i odborníci na ústavní právo, někteří historici a celá levice. Všichni ale mohou být klidní. Monarchistická idea zřejmě zůstane v Česku už navždy jen krásným sněním. Důvodů je víc. Jeden však je vysoce aktuální. Dnes sledujeme trapné divadlo s výběrem kandidátů na prezidenta republiky. Dokážete si tedy představit, jak by to asi dopadlo, kdybychom se rozhodli vybrat si krále a začali pěkně po česku lustrovat a kádrovat jednotlivé evropské panovnické rody? Hrůza jen pomyslet na tu mezinárodní ostudu.