"Ničeho nelituji" aneb Jak se Češi smiřují s komunistickou minulostí
Pavel Přibyl odstoupil z funkce šéfa Úřadu vlády, když se ukázalo, že v roce 1989 velel pohotovostnímu pluku při protikomunistických demonstrací. Proti Přibylovi se zvedla vlna protestů. Na funkci rezignoval až po té, co se ukázalo, že jeho lidé prokazatelně demonstranty bili. Vzápětí novináři objevili další podobný případ. Pražský radní Jan Slezák stejně jako Přibyl velel při zásazích proti demonstrantům v roce 1989. Z městského zastupitelstva prý na nátlak veřejnosti odchází.
Na rozdíl od Přibyla, který byl do šéfa úřadu jmenován, Slezák byl do zastupitelstva hlavního města Prahy zvolen. Proto nebylo možné ho odvolat. Slezák však nabídl svou rezignaci zastupitelskému klubu ČSSD, aby prý stranu nepoškozoval. Členové klubu vzali jeho rozhodnutí na vědomí."Klub vyjádřil podporu Janu Slezákovi jako člověku, se kterým pracoval dlouhou dobu, a jako člověku, se kterým je spojen obrovský kus práce v oblasti pražského školství," uvedla předsedkyně pražské ČSSD, ministryně školství Petra Buzková. Existuje i další rozdíl od bývalého šéfa Úřadu vlády Přibyla. Ten při svém odchodu z funkce řekl, že lituje toho, že během demonstrací proti komunistickému režimu nestál na opačné straně. Slezák ničeho nelituje.
"Takhle. Nelituji žádné práce, kterou jsem dělal do dneška. Takže nelituji ani toho, že jsem působil na střední policejní škole, před tím na pohotovostním pluku. Devadesát procent to byla škola."
Prohlásil pro Radio Praha Jan Slezák. Byl prý ovlivněn školou a okolím, takže komunistický režim nevnímal jako něco špatného.
"Dnes to hodnotím tak, že jsem rád, že tu máme takovéto zřízení. Myslím, že jsem svojí činností za těch posledních patnáct let dokázal, že to myslím upřímně a vážně."
Proč tedy odcházíte ze své funkce?
"Navrhl jsem klubu, že nechci poškodit jméno sociální demokracie. Víte, že máme před volbami do krajů, Senátu. Byl bych nerad, aby někdo mé jméno vláčel v souvislosti s tím, že jsem pracoval u pohotovostního pluku."
Výčitky svědomí kvůli tomu, že velel policejní jednotce, která potlačovala před patnácti lety protikomunistické demonstrace, necítí. Poslouchal rozkazy a to byla jeho povinnost jako policisty. Umí se Češi vyrovnat s komunistickou minulostí? Na to jsem se zeptal renomovaného filozofa a vysokoškolského učitele Erazima Koháka.
"Tady je otázka, jak se vypořádat s minulostí, o které bychom si přáli, aby vůbec neexistovala. Poukázal bych na vzor z jižní Afriky, která užívala komise "pravda-smíření". Je potřeba, aby se minulost nezakrývala. Účelem není trestat lidi za jejich minulost, ale vzít jí v potaz. Je to jeden prvek v tom, jak hodnotím člověka, kterého najímám nebo volím. Sám si myslím, že je to dost černá, negativní část minulosti."
Domnívá se filosof Erazim Kohák.
