Festival dechových hudeb
Jednou z prvních kulturních akcí nového roku bylo setkání příznivců dechové hudby. V Národním domě v Praze na Smíchově proběhl v prvních lednových dnech už posedmé soutěžní Mezinárodní festival dechových hudeb Praha 2002. Vypravil jsem se zjistit, jak to vypadá se současnou českou dechovkou. V anglosaské oblasti je tradice dechovky jiná. Potvrzuje to zástupce Organizace dechových hudeb v Beneluxu Jean Boelen.
"Dechová hudba má v Holandsku velikou tradici, ve městech i na vesnicích je dechovka pevnou součastí veřejného života. Města orchestry subvencují. Například 150členný orchestr z Maastrichtu dostává od svého města každoročně 10 000 euro. Při novoročních koncertech diváci zaplatili za lístek deset až dvacet euro."
Jak vidí situaci české dechovky hudebního publicista Pavel Klusák? Je možné mluvit o obecné neoblibě dechovky? Ale ať jsou teorie jakékoliv, někteří lidé prostě mají dechovku v tom nejtradičnějším pojetí upřímně rádi. A jako v každé pořádné amatérské tvorbě doplňuje radost posluchače potěšení těch, kteří přímo hrají.
Radost a živost byla z vystoupení moravských muzikantů cítit víc, než z perfektně sehraného německého orchestru, který jim předcházel. Náhoda tomu chtěla, že právě Kopřivničtí, se kterými jsem se setkal, si odnesli první místo ve své kategorii i titul letošního laureáta festivalu.
