Učitelé dějepisu z 38 zemí světa diskutovali v Praze o tom, jak vyučovat o jazykových, náboženských a etnických menšinách

V Praze se v minulých dnech sešlo na 140 učitelů dějepisu z 38 zemí světa. Tématem jejich konference bylo jak vyučovat o jazykových, náboženských a etnických menšinách, což bývají často emotivně nebo politicky citlivé otázky. Jednání sledovala Zdeňka Kuchyňová.

Letošní téma konference navrhla Česká republika, kde po staletí docházelo k vzájemnému setkávání různých etnik a náboženství. Jak uvedla předsedkyně Asociace učitelů dějepisu - Helena Mandelová, právě znalost historie by se měla stát jedním z prostředků sbližování obyvatel a odstraňování předsudků a averzí. Ty jsou časté vůči romské menšině, jejíž historii zná jen velmi malé procento lidí.

"Pokud se týká naší země, myslím, že ta pozornost je v posledních dvou třech letech poměrně značná. Ministerstvo také vypsalo granty na učebnice pro romské žáky, které vyšly, které jsou na všech školách k dispozici. Jak na těch školách, kde je těch romských dětí poměrně dost, ale i na těch školách, kde těch romských dětí je třeba méně. Ale ti ostatní, ta většina, ta by také měla něco o nich vědět, aby k nim mohla nacházet cestu."

Během konference se také diskutovalo, jak zacházet s kontroverzními tématy - jako jsou například Benešovy dekrety. Podle Heleny Mandelové je o těchto medializovaných problémech možné mluvit na základě celé problematiky dějin dvacátého století. Školy se však k novodobým dějinám mnohy nedostanou, v lepším případě končí druhou světovou válkou.

"Podmínky pro výuku dějepisu jsou takové, že při jedné hodině dějepisu týdně nemohou učitelé zvládnout tu problematiku ani v té oblasti poznatkové, natož nějaké studium dokumentů. Pokud ministerstvo neupraví ty podmínky, tak není možné spoléhat na to, že ti nejlepší učitelé při své největší snaze se tomu 20. století budou věnovat tak, jak by bylo potřeba. Veliké procento českých škol vůbec k 2. světové válce a do období poválečného nemůže dojít, protože to zkrátka nelze zvládnout."

Čeští učitelé dějepisu upozornili na to, že kvůli nízkým platům často učí lidé bez příslušné odbornosti, několik let nebyly zpracovány osnovy a rozpočty škol nedovolují doplňovat knihovny. Navíc systém přijímání na vysoké i střední školy je založen na faktografických testech a k tolik potřebné diskusi a práci s dokumenty pak nezbývá čas.