Fotbalové mistrovství Evropy hráčů do 21 let a česká účast na něm
Ve sportovní rubrice budeme s Herbertem Bryndou pokračovat v hlavních tématech minulé relace. Fotbalové mistrovství Evropy hráčů do 21 let a česká účast na něm, a také dramatická volba nového trenéra hokejové reprezentace po sezóně méně úspěšné, než na jaké jsme byli v posledních letech zvyklí.
Na stadiónu v Basileji čekali na mladé české fotbalisty ve finále mistrovství Evropy jejich favorizovaní vrstevníci z Francie. Favorizovaní proto, že celým turnajem prošli bez ztráty bodu a v základní skupině jim podlehli 0:2 také svěřenci trenéra Miroslava Beránka. Naši zpočátku hodně vsadili na defenzivu, Francouzi měli zejména v prvním poločase silnou převahu.
Tým podržel brankář Sparty Petr Čech, jehož jsme se zeptali, čím se vyznačují zápasy s Francouzi:
V průběhu prvních třiceti minut, byli na hřišti aktivní pouze naši soupeři a ono zmiňované složité nahánění bylo nad naše síly. Trenér Beránek, zlobící se z lavičky, jakoby potvrzoval, že nešlo o taktiku, ale Petr Čech má jiný názor:
"Tak nejdůležitější bylo, že jsme si řekli, že co nejdéle chceme držet čisté konto, že prostě oni ten turnaj odehráli celý pouze s několika změnami. Únava se kumuluje a bylo vidět, že ke konci zápasu toho už také měli dost. S tím my jsme počítali, chtěli jsme co nejdéle držet stav 0:0 nebo nulu na našem kontě, případně gól vstřelit a bylo vidět, že s postupem času byla naše taktika úspěšná, že už se ke konci dalo více hrát a měli jsme i nějaké šance."
Po devadesáti minutách svítil na světelné tabuli stav 0:0, který přetrval i prodloužení. O titulu mistrů Evropy měly - stejně jako v Bělehradě v roce 1976 rozhodnout pokutové kopy. Jak se před nimi cítili hráči a vůbec nejdůležitější osoba s příslovečným příjmením Čech:
"My jsme si věřili, říkali jsme si před prodloužením, že ať se děje, co se děje, i kdybychom neměli gól dát, že to prostě do těch penalt dotáhneme a rozhodneme. Já osobně jsem si věřil."
A skutečně, koncentrovaný Čech Francouzům dva pokutové kopy chytil a výsledek 3:1 znamená pro český fotbal - se stříbrem na Euru 1996 - největší úspěch po roce 1989, respektive 1993.
Již uklidněného trenéra novopečených šampionů, Miroslava Beránka jsme se zeptali, jak takový úspěch vnímá:
"Vnímám ho tak, že je to historicky první zlatá medaile pro fotbalovou Českou republiku a víc k tomu není potřeba dodávat."
Miroslav Beránek se přesto rozhovořil a vzpomněl si i na okamžiky, kdy mu bylo na lavičce obzvláště horko:
"Těžko mi bylo asi ve chvíli, kdy Řekové vyrovnali ve třetím zápase a kdy jakýkoliv gól mohl zmařit veškeré naše naděje, ale musím se přiznat, že jsem byl pozitivně naladěn a že jsem neustále a v každou chvíli věřil v úspěch našeho mužstva i v době, kdy Italové vyrovnali v nastaveném čase."
Forma šla mladým českým fotbalistům nahoru zápas od zápasu. Nezlomila je úvodní porážka právě od Francouzů. Znamená to, že sebevědomí nebo týmový duch byl natolik silný?
" Zcela určitě. My jsme si s hráči sedli a ten zápas jsme jednak analyzovali, na druhou stranu jsme si řekli, že první prohraná bitva nic neznamená a že jsme sem přijeli něco dokázat a že se to dá dokázat i ze druhého místa ve skupině, a jestliže ten systém byl takový, my jsme jej využili a myslím si, že jsme se v průběhu šampionátu velice zlepšovali a nakonec jsme si to vítězství zasloužili."
Miroslav Beránek nám odpověděl i na otázku, co zapříčinilo vzestupnou formu jednotlivých hráčů jím vedeného mužstva:
" Na to měla vliv celá řada faktorů. Jenom v krátkosti: různé zatížení hráčů, různá únava, takže jsme v podstatě využili zápasy ve skupině k tomu, že jsme vystřídali všechny hráče. Čtyřdenní odpočinek mezi koncem skupiny a semifinálem jsme využili k dobytí baterek a potom už to byl tým, jaký jsme znali my i naši fanoušci a tou hrou, jakou jsme se prezentovali v kvalifikaci i v baráži."
Druhou "ostře sledovanou" sportovní událostí bylo pondělní zasedání výkonného výboru Českého hokejového svazu, které rozhodovalo o personálním složení reprezentačního realizačního týmu pro další dva roky. Výsledek nebyl tolik překvapivý, jako těsný: pro Slavomíra Lenera hlasovalo šest přítomných, pro Aloise Hadamczika pět. Sedmačtyřicetiletý Lener, který v minulosti trénoval národní mužstvo Čínské lidové republiky a jako asistent působil u české reprezentace za trenéra Bukače a Hlinky, ale i v Calgary a na Floridě, se zamyslel nad nadcházejícím obdobím:
Lener, jemuž bývá vytýkána absence vrcholové hráčské kariéry, si za své asistenty vybral někdejší opory reprezentace Vladimíra Růžičku a Antonína Stavjaňu:
"Měl jsem možnost o tom přemýšlet poslední týden a myslím si, že oba znám už jako hráče, znám jejich současnou trenérskou filozofii, vím, jak vedou hráče k zápasu, vím, jak přistupují k tréninku, vím, co na hráčích vyžadují, vím, jaký chtějí hrát styl hry. To je mi velice blízké a bylo to vlastně moje přání s nimi někdy spolupracovat. To, že se mi to naskytne u reprezentačního mužstva, v to jsem nějak nevěřil, poněvadž jsem věřil, že mužstvo uspěje na mistrovství světa, ale jsem hrozně rád, že se to podařilo na této nejvyšší úrovni a věřím, že nám to všem třem bude vyhovovat."
A na závěr jsme Slavomíra Lenera požádali o stanovení výsledkových cílů mužstva, jež začne se svými asistenty formovat:
"Úspěch se nedá naplánovat, úspěch se nedá dopředu nařídit, ale co se dá udělat je vytvořit všechny podmínky pro to, aby ten úspěch byl co nejpravděpodobnější. Vím, že dalších šest týmů bude usilovat o to, o co usilujeme i my a pro nás je úspěchem samozřejmě medaile."
