Čeští a moravští vinaři se obávají budoucnosti
Zatímco české pivovary, jak jsme se mohli přesvědčit minulý týden, pohlížejí na vstup do Evropské unie s bohorovným klidem, čeští a moravští vinaři neskrývají silné obavy. Mohou mít totiž pocit, že vinařská lobby v západní Evropě by nejraději i malou českou konkurenci viděla na kolenou. Za možnou likvidaci domácího vinařství považuje Českomoravská vinohradnická a vinařská unie návrh Evropské unie na zařazení České republiky do tzv. vinařské zóny B, tedy do klimatické zóny, ve které je zařazeno třeba jižněji položené Rakousko.
Češti vinaři ale požadují zařazení do zóny A, kam patří třeba i Německo a Lucembursko. Jak říká tajemník vinařské a vinohradnické unie Martin Půček, zařazení do určité zóny má velký význam z hlediska konkurenceschopnosti při výrobě víně.
"V zóně A je možné přidávat více cukru než v zóně C. A zase naopak v zóně C je možné přidávat více kyselin než v zóně A. Takže není pravda, že by některá z těch zón byla méně kvalitní, ale ty podmínky jsou pouze přizpůsobeny pro jednotlivé státy tak, aby byl každý schopen vyrobit konkurenceschopné víno v rámci celé Evropy."
Pokud by se Česká republika ocitla v zóně B, mohli by čeští a moravští vinaři vyrábět vína pouze z hroznů o minimální cukernatosti 18 stupňů, tedy tzv. přívlastková vína. Jenže asi 80 procent hroznů v domácích klimatických podmínkách se sklízí při cukernatosti 15 až 18 stupňů. Martin Půček soudí, že návrh Evropské unie nemá oporu ani v unijních předpisech.
"Nikde v žádném nařízení Evropské unie není napsáno, co musí daný stát splňovat, aby byl zařazený do dané vinařské zóny. Myslím si, že je jednoznačně právo každého státu si říci, kam chce patřit, protože tím, jak si to rozhodne daný stát, určí si osud svého vinařství."
Více než 90 procent nynější výměry vinic se nachází na území Jihomoravského kraje. Ve Velkých Bílovicích je také sídlo Českomoravská vinohradnické a vinařské unie. Když tedy Martin Půček říká "u nás" myslí tím zcela přirozeně jižní Moravu. Vinařské oblasti v Čechách, třeba na Mělnicku, by podle něj v případě zařazení České republiky do zóny B neměly už vůbec žádnou šanci.
"Každopádně pro český vinařský región by to byla absolutní katastrofa. Ale myslím si, že by to byla katastrofa i pro nás, protože tady je díky přírodním podmínkám ten standard stejný jako v Německu, to znamená, že musíme mošty v jejich základním procentuálním množství docukřovat."
A co když nakonec západoevropská vinařská lobby zvítězí?
Problematika českého vinařství má ještě jednu rovinu. Těsně po převratu v roce 1989 bylo v zemi zhruba 15 tisíc hektarů vinic. Dnes je zaregistrováno něco přes 11 tisíc hektarů. Zájmem vlády i vinařů je rozšířit plochu vinic ještě před vstupem Česka do unie. Pak už to nebude možné, protože rozloha vinic a produkce vína jsou Bruselem stejně tak ostře sledované ukazatele, jako třeba produkce oceli. Kvóty, kvóty, kvóty, to je známý unijní strašák. Martin Půček sice připomíná, že Česká republika žádá Brusel o výjimku do roku 2009, která by umožnila každoročně zvyšovat plochu vinic o 600 hektarů, ale je otázka, nakolik budou čeští vyjednavači v tomto ohledu úspěšní. Jak známo, vstupní rozhovory probíhají často na ostří nože. Někde získaná výjimka musí být zpravidla kompenzována ústupkem v jiné oblasti. Navíc, trumfy v rukou v Brusel. Do západoevropského společenství se přece tlačí Česká republika. A podmínky vstupu do klubu určují ti, kdo v něm už jsou. Byl by to samozřejmě husarský kousek vyjednavačů Prahy, kdyby se podařilo za cenu přijatelných ústupků získat pro Česko ve "vinařské" subkapitole zařazení země do vinařské zóny "A" a zároveň i výjimku pro výsadbu vinic.
Předpokládejme ale, že vinaři nebudou nuceni hlasovat na protest v referendu proti vstupu Česka do Evropské unie. Potom přirozeně vyvstane jako prvořadá otázka konkurenceschopnosti českých vinařů. V tomto ohledu bude nutné pořadně zapracovat především v oblasti marketingu. Jinak, jak tvrdí například obchodní ředitel vinařsko-vinohradnického uskupení Bohemia Sekt Dalibor Šebela, jsou špičková vína z Moravy a z Čech plně konkurenceschopná.
"Kvalitativně bezpochyby ano. Jsem přesvědčen o tom, že vinařská špička v České republice je už dnes schopna produkovat vína, která svými parametry a svou kvalitou jsou naprosto srovnatelná s tím, co dnes nabízí trh v Evropské unii. Druhý rozměr je samozřejmě obchodní a marketingový. Tam se to nemůže změnit ze dne na den. Je to proces, je to práce a nepochybně jsou to léta systematické komunikace při oslovování spotřebitelů. Jde o investicí do propagace, popularizace vín z České republiky, protože ta nejsou obecně v Evropě známa, ačkoli - opakuji - svou kvalitou na to mají."
