České svátky
6. července byl v Česku státní svátek spjatý s postavou mistra Jana Husa. Jelikož tento svátek připadl zároveň na sobotu, většina lidí ho snad ani nezaznamenala. Takový je ale kromě Vánoc a částečně i Velikonoc úděl všech českých svátků. Lidé je berou na vědomí pouze tehdy, když jde o den volna. Kdybyste se jich ovšem zeptali na symboliku toho dne, asi by na vás mnozí hleděli hodně nechápavě. Prostě je nějaký svátek. Možná je tento svérázný český postoj způsoben také tím, že naše svátky jsou vesměs jakousi zvláštní směsicí historie, která se pořád přepisuje podle momentální potřeby.
6. července byl v Česku státní svátek spjatý s postavou mistra Jana Husa. Jelikož tento svátek připadl zároveň na sobotu, většina lidí ho snad ani nezaznamenala. Takový je ale kromě Vánoc a částečně i Velikonoc úděl všech českých svátků. Lidé je berou na vědomí pouze tehdy, když jde o den volna. Kdybyste se jich ovšem zeptali na symboliku toho dne, asi by na vás mnozí hleděli hodně nechápavě. Prostě je nějaký svátek. Možná je tento svérázný český postoj způsoben také tím, že naše svátky jsou vesměs jakousi zvláštní směsicí historie, která se pořád přepisuje podle momentální potřeby. 1. máj je stále silně socialisticky podezřelý a 8. květen, osvobození od fašismu, se zatím nijak nevžil, protože hodně lidí stále míní, že válka skončila v Českých zemích až o den později.
V červenci slaví země dvojsvátek. Nejprve si 5.července připomíná slovanské věrozvěsty Cyrila a Metoděje, aby následující den Jan Hus pro víru a její čistotu uhořel na kostnické hranici. Oba svátky zdědila Česká republika z dob federace a znamenají jistý kompromis: jednak úlitbu katolicko moravské, potažmo slovenské straně a jednak vzápětí úklon na evangelickou stranu. Takový kompromis měl podle mnohých historiků ještě význam možná za první republiky, kdy se prostřednictvím Svatého Václava a Cyrila s Metodějem na jedné straně a osobou Mistra Jana Husa odbývaly boje mezi katolickou tradicí a evangelicko- husitským pokrokářstvím. Dnes je to naprosté většině lidí zcela lhostejné. Ten současný život a odkaz historického Jana Husa jako by už pro drtivou většinu lidí vlastně neexistoval. Je bez aktuálního významu. Což ovšem potkává i osobnosti mnohem mladší.
Připomeňme třeba Jana Palacha. Další zmatky a spory vznikají na podzim. Už potřetí se bude 28. září slavit Den české státnosti. O novém státním svátku rozhodli poslanci po velice bouřlivé diskusi a nakonec zvolili šalamounské řešení. V oficiálním názvu svátku jaksi nebude připomenut svatý Václav a svatováclavská tradice. Přesně o měsíc později, 28. října se pak pro změnu slaví výročí vzniku Československé republiky, která už neexistuje, a k jejíž ideji se současní čeští politici hlásí jen v okamžiku, kdy pokládají v Lánech věnec na hrob T.G.Masaryka. Skoro to ale vypadá tak, jako by si ty dva podzimní svátky tvrdě konkurovaly. 28. září se má oslavovat česká státnost. Jenže oponenti argumentují tím, že Česká republika je pokračováním Československé republiky, založené 28. října 1918 Masarykem, a proto nemůže být zároveň pokračováním starého českého státu z doby před Bílou Horou. Podzimní hádky o smyslu českých svátků mají ovšem pokračování ještě v listopadu. Pokud jde totiž o 17. listopad, mnozí v něm vůbec nevidí nějakou lidovou revoluci, ale čistě jen mocenský převrat.
Není tedy divu, že v Česku se doba státního volna, pokud navíc prodlužuje víkend a je pěkné počasí, ponejvíce využívá k provozování tradičního sportu, tedy k úprku z města na chaty a chalupy a k řádění na zahrádkách. A tak na oslavu osvobození země a Evropy od fašismu sázejí Češi cibuli a mrkev a na oslavu vzniku československého státu shrabují listí. A pokud snad červenomodrobílým praporem někdy zamávají docela spontánně, pak je to většinou jen při oslavách nějakého sportovního vítězství. Ale vraťme se ještě k minulé sobotě.
Bývalo ještě nedávno zvykem, že červencové výročí českého církevního reformátora si v jeho rodném Husinci na Prachaticku připomínali alespoň významní zástupci občanského, církevního a politického života. Letošní státní svátek do Husince žádnou významnou osobnost nepřilákal. A tak asi tisícovku lidí na husineckém náměstí zaujalo především vystoupení mažoretek, které za rázného zvuku dechové kapely předváděly své umění. Konal se také lampiónový průvod a turnaj v kopané o pohár starosty obce. Významné osobnosti nebylo vidět ani v pražské Kapli Betlémské při bohoslužbě pořádané nekatolickými církvemi. Pravda, politici teď žijí jednáními o povolebním uspořádání politického systému a někteří si možná mysleli, že připomínání si Husa by se dalo v této době vykládat všelijak. Vždyť nejbližšími spojenci sociálních demokratů jsou lidovci a ti mají úzké vazby na katolickou církev. Možná se ale také politici obávali toho, že by někdo přece jen mohl dodat Husovi aktuální význam a připomenout zničehonic politikům pojem - stát si za svým názorem.
