Pozvánky na pražské výstavy
Opět se vám, milí posluchači, hlásí Evelina Himalová. A pokud vás neodradí od úmyslu přijet do České republiky špatné zprávy o vodním živlu, který si ji vybral za svou oběť, včetně hlavního města, mám pro vás několik tipů k návštěvám výstav.
Už pouze do 25. srpna si mohou zájemci v havlíčkobrodské galerii prohlédnout uhlové a pastelové kresby i zčásti barevně kolorované grafické listy Bohuslava Reynka, vytvořené umělcem v letech 1929 až 1970. Sedm týdnů však ještě potrvá výstava nazvaná "Pieta v loďce", kterou k letošnímu 110. výročí narození této jedné z nejpozoruhodnějších osobností české poezie a výtvarného umění uspořádal Památník národního písemnictví v sálech architektonicky jedinečné pražské renesanční stavby - letohrádku Hvězda, jenž s přilehlou oborou patří k oblíbeným výletním místům Pražanů a připoutává zájem i návštěvníků hlavního města.
Několik slov o grafiku, básníkovi a překladateli:
Narodil se v Petrkově, malé vesničce na Českomoravské vrchovině nedaleko Havlíčkova Brodu. Od mládí kreslil, psal poezii, překládal moderní literaturu. Zdálo se, že není předurčen ke spravování rodného statku. V roce 1912 poprvé navštívil Francii, která ho uchvátila. Roku 1926 se tam oženil, ale po desetiletém pobytu v Grenoblu přesídlil i s rodinou zpět do Petrkova. Válka a nástup komunistické moci způsobily, že až do smrti v září 1971 prakticky neopustil několik místností znárodněného statku, obklopen ovcemi, kozami a neustále se měnící přírodou. Tento úděl přijal s obdivuhodnou samozřejmostí, a i poté, co zemřela jeho manželka Suzanne Renaudová v roce 1964, v téměř absolutní izolaci pokračoval v básnické a grafické práci. Věnoval se světským námětům z každodenního venkovského života, ale jeho stěžejním tématem jsou biblické výjevy, z nichž dýchá Reynkova pokora a skromnost. Mimo jiné je autorem sbírek "Setba samot", "Pieta", "Podzimní motýli", "Sníh na zápraží" a "Mráz v okně". V jeho grafických listech, kresbách a linorytech najdeme vlivy sahající od Odilona Redona, Georgese Ronalta, Marka Chagalla až k lidovým náboženským malbám. Při vernisáži zmíněné expozice v pražském letohrádku Hvězda, přibližující vzájemné souvislosti Reynkova básnického a výtvarného díla, jsem si povídala s ředitelkou Památníku národního písemnictví doktorkou Evou Wolfovou...
"Mohu jenom doporučit návštěvu této výstavy, která je skutečně mimořádná prostorem, uspořádáním, tématickým členěním na rané dílo, dílo pokračujícího vývoje básníka a výtvarníka Bohuslava Reynka, a zahrnuje etapu jeho soužití s jeho chotí Suzane Renaud, která byla rovněž básnířka, a kde došlo k takovému souzvuku díla a duševního života, až po dílo, které vytvářel Bohuslav Reynek v izolaci a samotě, v materiální chudobě, ale v atmosféře a duševním rozpoložení, které mu umožnilo se koncentrovat na práci a vydat ze sebe to nejlepší. Autorka scénáře doktorka Věra Jirousová, která toto dílo důvěrně zná, udělala maximum pro úspěch této výstavy. Sepsala scénář, shromáždila z Památníku písemnictví a ostatních institucí díla básníka, kterému česká společnost mnohé dluží, a připravila katalog, provázený barevnými reprodukcemi Reynkových děl. Nemáme bohužel příliš mnoho věcí, jsou rozptýleny ve fondu, ale budeme se snažit, pokud lze a pokud jsou dochovány - ať už korespondence nebo rukopisy - je shromáždit. Vyjednáváme s dědici Reynkova odkazu o koupi souboru grafických listů do našich sbírek a doufáme, že díky vstřícnosti obou synů Bohuslava Reynka se to podaří."
Jak dále ředitelka Památníku národního písemnictví uvedla, po dlouhých letech "normalizace", kdy se u nás o Reynkovi smělo jenom mlčet, ačkoliv za hranicemi bylo jeho poetické a grafické dílo již dávno uznáváno, se tedy konečně dostává tomuto umělci satisfakce. Rozsáhlá retrospektiva jeho tvorby, kterou představuje současná pražská výstava "Pieta v loďce", a jež patří k tomu nejlepšímu, co v české kultuře máme, a čím se můžeme před světem pochlubit, byla právem zahrnuta i do programu České kulturní sezóny 2002 "Bohemia Magica" ve Francii...
"Výstava ve Hvězdě bude instalována do 6. října, a poté - v listopadu - bude otevřena v Městské galerii Jules Salles v Nimes. Jsme rádi, že jsme se do toho projektu 'Česká sezóna ve Francii' zapojili, a že jsme získali podporu i na francouzské straně. Ale faktem je, že třeba naše spolupráce s Francouzským institutem je letitá, První společnou výstavu jsme uskutečnili v roce 1993, byla věnována surrealistické skupině - Karlu Teigemu. Loni jsme měli velmi významnou výstavu tvůrce současného francouzského komiksu pana Nicolase de Crécy, a nyní je část naší výstavní činnosti věnována francouzskému komiksu obecně."
Doktorka Eva Wolfová připomněla i další projekt pro Českou sezónu ve Francii, představený v červenci v rámci divadelního festivalu v Avignonu. Byla jím upravená verze české výstavy "Václav Havel: Dopisy Olze", která se uskutečnila v Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově v roce 2000 a patřila k nejnavštěvovanějším výstavám toho roku. Závěrem našeho rozhovoru upozornila na další připravované zajímavé expozice, které se uskuteční na domácí půdě...
"Na podzim by měla být výstava o životě a díle Jana Křesadla, vlastním jménem MUDr. Václav Pinkava, který byl tak nesmírně univerzálním tvůrcem, že obsáhl jednak vědecké dílo (specializoval se na problematiku sexuálních deviací, 1961-68 pracoval na psychiatrické klinice 2. fakultní nemocnice UK v Praze, po emigraci do Británie v letech 1968-83 působil jako hlavní psycholog v nemocnici v Colchesteru v Essexu - pozn. E.H.), ale i literární, hudební a zčásti grafické. Myslím si, že to bude také významný, přímo objev. Mimo Prahu budeme pořádat v říjnu desáté trienále českého ex libris, kterého se zúčastní 150 výtvarníků se svými díly a kolem pěti set hostů. Je to také velice významná akce, navíc volně podpořená ze strany města Chrudimi a Pardubického kraje, takže je vidět, že to rozdělení na kraje inspirovalo řadu členů v radách zastupitelstev, aby se podíleli na kulturní činnosti v jejich regionech."
Hučící dav, skřípění brzd, hlášení odjezdů vlaků, ale i dětský pláč - to vše se ozývá v těchto dnech z Císařské konírny na Pražském hradě, kde probíhá zcela nevšedně pojatá výstava nazvaná "Útěk a exil v umění". O projektu, připomínajícím padesáté výročí založení humanitární organizace Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, jste sice už v našem vysílání nedávno slyšeli, ale je natolik zajímavý, že si neodpustím, abych vás na něj, dokud ještě trvá, a to je do 15. září, znovu nepozvala.
Návštěvník místo vstupenky dostane jízdenku, věci si odloží v "odbavovací hale". Děti zde ve skřínkách najdou plyšové medvědy, kteří mají být podle organizátorů expozice "zhmotněním vztahu k domovu a symbolem bezpečí". Každý medvěd v sobě obsahuje jinou směs koření. Když k němu dítě přičichne, může si představovat, z jaké dálky se do Prahy dostal, a kdo asi ho původně vlastnil. Vyzkoušet si může i virtuální život uprchlíka v počítačové hře.
Konstrukce fiktivního vlakového nádraží se zvukovou kulisou asociující představu loučení, cesty, odjezdu, nejisté budoucnosti je emotivním umocněním přehlídky asi šedesáti výtvarných děl, v nichž se objevuje motiv uprchlictví - fenomén, který provází člověka od nepaměti, prolíná se celými dějinami lidstva, a stejně tak dlouho se zobrazuje v umění...
"Díla, tady vystavená, se časově váží k poměrně starým dobám. Je to gotika, renesance, která je například představena krásným drobným dílkem od Lucase Cranacha, postupujeme barokem, dostáváme se do 19. století, jež je tu hojně zastoupeno, až do století dvacátého. Výstava končí devadesátými lety minulého století," řekla na úvod Radiu Praha kurátorka Ivona Raimanová.
K originálnosti nápadu, který si výstava udržuje se vším všudy, třeba i tím, že je rozdělena na několik nástupišť, jejichž názvy mnohé naznačují - "Vyhnání", "Pronásledování", "Na cestě", "Balkán", "Od Sarajeva k Sarajevu" a další, dodala s odkazem na výtvarná díla prezentovaná na perónech, že prapůvod uprchlictví lze vidět už v biblickém vyhnání Adama a Evy z ráje, které je zde například tématem oleje na plátně Johana Carla Lotha. Náboženský motiv se v expozici objevuje i v několika variacích obrazů útěku Svaté rodiny do Egypta. Výrazné zastoupení má téma exodu Čechů po bitvě na Bílé hoře včetně oblíbených zachycení odchodu Jana Amose Komenského z vlasti. K "Balkánu" se vztahují obrazy Jaroslava Čermáka, k "Pronásledování" Picassova "Guernica", a tak podobně. Klíčovým prvkem výstavy je přiřazení fotografií, dokumentujících novodobé uprchlíky na jejich nedobrovolné cestě...
"Fotodokumentace je průvodní linií celé výstavy. S fotografiemi jsou konfrontovány všechny vystavené obrazy a sochy. Jsou to fotografie z bohatého archivu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Jsou to dokumentární fotografie, nejsou to tedy umělecké fotografie, a právě proto si myslíme, že srovnání tohoto dokumentárního média s tím vysoce uměleckým, je zajímavý a nosný moment této výstavy."
Ke cti organizátorů slouží, jak nutno dodat, že se nenechali příliš unést množstvím emotivních reportážních snímků z uprchlických center celého světa a důraz položili především na díla evropských výtvarných umělců, speciálně vybraná pro účel této výstavy...
"Nejsou jenom z našich domácích sbírek. Už od počátku jsme si kladli za cíl vypůjčit si díla i v zahraničí, a to ze dvou důvodů: Jednak jsme chtěli vytvořit výstavu mezinárodní, a za druhé jsme chtěli této výstavě přiřknout vysokou uměleckou hodnotu mezinárodní, což se nám, doufám, podařilo. Z takového obecně uznávaného hlediska je tady velice cenný zmíněný Lucas Cranach i Pablo Picasso, ale jsou tady i dílka, která dosud nebyla nijak zvlášť vystavována anebo pocházejí od méně známých umělců, jako je Abel Pann nebo česko-moravsko-německý autor Wilhelm Zlámal."
S originály jiných Muchových velkoformátových pláten, a to z výzdoby Pavilonu Bosny a Hercegoviny na Světové výstavě v roce 1900 v Paříži, se však můžete setkat v těchto dnech na souběžné pražské výstavě v Obecním domě. Po prvním velkém úspěchu, který poté, co se v roce 1887 usadil v městě nad Seinou, znamenaly jeho zakázky pro slavnou herečku Sarah Bernhardtovou, byl podle doktorky Anny Dvořákové, spoluautorky výstavy "Alfons Mucha - Paříž 1900" a dvou doprovodných samostatných česko-anglických publikací, právě přelom dvou věků velmi významný pro další vývoj tohoto českého malíře...
"Je to jakýsi předěl, při němž si Mucha uvědomil, že hluboké myšlenky o svém národu, o slovanstvu, o věcech, které ho v tu dobu velmi zajímaly, protože v Paříži pociťoval neinformovanost světa o slovanských národech, může vyjádřit i prostřednictvím svých dekorativních dovedností, pro něž byl obecně oceňován, a tak si vlastně v Pavilonu Bosny a Hercegoviny připravoval půdu pro budoucích dvacet pláten 'Slovanské epopeje', což je jeho největší dílo."
Druhou část Muchovy výstavy v Obecním domě v Praze tvoří soubor prací pro výpravné bibliofilské vydání knihy "Le Pater" ("Otčenáš"), za něž obdržel na proslulé pařížské světové výstavě zlatou medaili. Návštěvníci zde mohou na skicách, studiích a návrzích, pocházejících ze soukromé sbírky ve Švýcarsku, sledovat její postupný vznik. Malíř vytvořil textovou i obrazovou interpretaci veršů biblické modlitby, poznamenanou předcházejícím vstupem do zednářské lóže. Svým výkladem "Otčenáše" chtěl čtenáři odkrýt duchovnější významy skryté v každodenním životě a nabídnout jinou cestu k poznání modlitby i k pochopení sebe sama a okolního světa...
"Nikdy se nevzdal toho, že do všech svých děl, i do dekorativních, 'vpašoval,' bych řekla, nějaká duchovní poselství - třeba v symbolech, které použil, nebo v kompozici, která nějakým způsobem alegoricky ukazovala cestu k vyšším metám - ke světlu, k Bohu, atd. Samozřejmě totéž bylo u Pavilónu Bosny a Hercegoviny - už například v barevnosti, kdy ten nejvyšší pás pod stropem, velmi duchovní - pás legend a mýtů - je modrý, což je symbolistům drahá barva," uvedla při vernisáži výstavy "Alfons Mucha - Paříž 1900" historička umění doktorka Anna Dvořáková.
Zbývá dodat, že expozici, na niž pro tuto příležitost zrestaurovaná velká plátna z bosenského pavilonu zapůjčilo Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, můžete v Obecním domě zhlédnout do konce září.
