Krajané

Krajané

Nejprve krátce k vašim dopisům:

Paní Kobližková

Děkujeme za soudružnost, kterou jste nám v minulých dnech projevili a stále projevujete i prostřednictvím e-mailů. Opravdu práce v době povodní nebyla ani u nás v rozhlase lehká, nesnadno jsme se dopravovali do zaměstnání, nesnadno jsme získávali aktuální informace, navíc v čase dovolených, kdy náš kolektiv není v plném počtu. Tím současně odpovídám na poznámku pana Josepha Besucha z Jihoafrické republiky, že už dlouho neslyšel "listárnu" Radia Praha. Omlouváme se, vynahradíme vám to, zatím nám to jaksi nevyšlo zabývat se více vašimi listy. Ale rádi vaše dopisy dostáváme, pište nám nadále. Já osobně jsem měla velkou radost i z fotografií, které mi poslali manželé Kobližkovi z Kanady. Moc děkuji a srdečně zdravím.

Těší nás i návštěvy krajanů v redakci. Bohužel, ani těm jsme se letos nemohli dostatečně věnovat, jak by si to byli zasloužili, a jak bychom si to i my přáli. Tím mám na mysli třeba pana Karla Janoucha, rovněž z Kanady, který kdykoli přijede do vlasti, nikdy se neopomene ozvat, je naším dlouholetým věrným posluchačem.

Pan Kobližek

Z milých hostí, kteří k nám zavítali, mohu jmenovat i pana Eugena Součka. O jeho úžasné baletní kariéře ve světě - započaté ovšem ještě před osmašedesátým rokem doma, v pražském Národním divadle a v Laterně Magice - v některém z našich pořadů uslyšíte. Nyní žije v rakouském Salzburgu, který také - jak jistě víte z povodňových zpráv - ničivý živel, řádící nejen v České republice, ale i v sousedních státech, neušetřil.

Pravdou z tohoto důvodu už proto nejsou ani loňské krásné cestovatelské zážitky bývalého velvyslance v západní Africe pana doktora Vladimíra Klímy po památných místech naší vlasti, která navštívil i pod dojmem našich tipů v pořadech Radia Praha, a byl nadšen, jak je ta naše země krásná. Přední afrikanista, který od roku 1994 zastupoval české zájmy v Ghaně, Togu a Burkině-Faso, vedle toho, že plnil zodpovědně povinnosti vyplývající z diplomatických postů, pečlivě a rád poslouchal i náš zahraniční rozhlas, a byl také literárně činný; o jeho knížkách "Bohům patří úlitba" a "Afromotivy", které jsou výsledkem, si s Vladimírem Klímou budeme povídat za týden...

Vladimír Klíma s africkým náčelníkem

"Já jsem sledoval vysílání v češtině ohromně náruživě. Poslouchal jsem pravidelně odpoledne. Víte, to je něco tak krásného, tak hřejivého, když si v tropech pustíte rozhlas a slyšítu češtinu, a k tomu tak krásné programy kulturní úrovně, vynikající interviewy, a ohromně přibližujete také krásy naší vlasti. Je fantastické, kolik vydáváte i svého volného času, abyste těm lidem, které třeba vůbec nikdy nepotkáte, zpřístupnili neobyčejnou pestrost námětů a prostředí. Já mám ohromně rád hrady a zámky, ale my tady máme i mnoho jiných zajímavých věcí, které člověku dochází, až když je někde daleko, například krásné botanické zahrady, nebo vinné sklípky a podobně. To všechno jsou určité hodnoty naší národní kultury a teprve, když je nemáte na dosah, začínáte si jich více vážit. Nebudete mi to věřit, ale my jsme celé loňské léto strávili popojížděním na trase Kunštát - Pernštejn - Planá nad Lužnicí - Sezimovo Ústí - Tábor - Bechyně - Červená Lhota - Český Krumlov - Rožmberk atd. Proč to říkám; abych vysvětlil, co nám, když nejsme doma, nejvíce schází. Schází nám to, že nejsme doma, hodnoty, které jsou nám, Čechům vlastní, a které, když jsme v cizině, postrádáme. My jsme sice v té cizině rádi, my tam rádi pracujeme, ale strašně rádi se vracíme domů."

Ke slovům manžela se přidala i paní Ludmila Klímová, Mimo jiné nám řekla, že také jejich syn, který je námořník, zná naše vysílání...

"...takže já jsem vždycky, když jsme poslouchali to rádio, taky proto, že on byl zrovna na cestách, si říkala 'kdepak je asi Ondřej, a jestlipak také na lodi poslouchají vysílání Českého rozhlasu pro zahraničí?' A ještě něco vám prozradím: Já jsem předtím, než jsme odjeli do Ghany, pracovala ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, a tak vždycky na ty Velikonoce nebo Vánoce, když bylo na vaší stanici něco z toho folklóru, tak to byl balzám. To jsem seděla a čekala u toho rádia, až to bude. Je to nádherný pocit. Díky za to!"

Manželům Klímovým děkujeme za jejich hezká slova, věříme, že se jim písnička Jarmily Šulákové, kterou jsme vybrali, líbila, a že se líbila i vám ostatním.

Na závěr mám ještě jednu aktualitu, a to ze slavnostního závěru Letní školy slovanských studií, pořádané každoročně - letos už po šestačtyřicáté - v době prázdnin pražskou Univerzitou Karlovou. Zdokonalovat v českém jazyce se na ni přijíždí mnoho mladých krajanů, ale přibývá i účastníků, pro něž je čeština cizí řeč. Tentokrát přijelo celkem 183 lidí z 36 zemí světa, mezi nimi Argentinec, Ind, Korejci, Japonci, Rusové, Bulhaři, Američané, Italové, Francouzi, Němci i příslušníci dalších národů. Jednoho z těch, kteří ve čtvrtek odpoledne převzali ve staroslavném Karolinu osvědčení o absolvování výuky, jsem požádala o rozhovor...

"Já jsem Stanislaw Hrabie a jsem ze Slezska v Polsku. Nejstarší univerzita v Evropě nám dala možnost učit se češtině a přitom poznávat, co je zajímavé vaší kultuře. Já jsem zde poprvé, proto ještě špatně mluvím česky. Musím na sobě hodně pracovat, abych se v tomto jazyce zdokonalil. Bohemistika je pro mne velmi zajímavá. Myslím, že napřesrok budu opět v Praze."

Absolvent letošního běhu Letní školy slovanských studií, jehož obory zájmu na univerzitě v Opole jsou zoologie, antropologie a teologie, se mi svěřil také se svými pocity z pobytu u nás v době záplav. Všichni účastníci kurzů prý s velkými obavami sledovali situaci hlavně v Praze, kde byli k informacím i dění nejblíže, a velmi soucítili s obětmi povodní. "Nemůžeme být lhostejní k osudům tisíců lidí, kteří žijí ve strašných podmínkách,"řekl mi doslova. On sám je nesmírně hrdý na svoje krajany v Polsku, kteří byli mezi prvními, kdo podali České republice pomocnou ruku při likvidaci ničivých následků...

"Nejsme si vzdáleni, proto musíme držet při sobě a upevňovat polsko-české kontakty. Je to moc důležité pro občany obou zemí. Podobnou katastrofu jsme prožili i my před pěti lety. Vážíme si solidarity moravských a českých lidí. To samé vám nyní oplácíme."