Rusismy
Neexistuje žádný jazyk, který by nebyl ovlivněn mnoha dalšími. Podobně jako neexistuje čistá lidská rasa.
Před časem jsme si tu povídali o expresívních germanismech v češtině.
Dnes si řekneme něco o novodobých rusismech. Nebudeme mluvit o přejímkách, které z ruštiny proběhly v době národního obrození. Kdo si dnes uvědomuje, že například slova - vzduch, tuleň, ulita, mamunt, sopka, kočovat, vějíř, strohý, rysák, knuta, obezlička, treska a další - jsou z ruštiny? Jsou to slova češtinou zcela adaptovaná a pociťovaná jako vlastní.
V letištní odborné mluvě je zcela běžně užíván rusismus stojánka pro místo, kde jsou připravena letadla před startem.
Dnes tu budeme mluvit o přejímkách, které v jazyce zůstaly po čtyřicetipětileté politické nadvládě Rusů. Vliv ruštiny poslední doby byl vynucený, a proto mluvčími jazyka vnitřně odmítán a pociťován jako vnější. Rusismy přejaté v této době jsou slova, která mají stylový charakter a vždy odkazují k době, kdy byla přejata, tedy k 5O. letům. (např. subotnik, úderník, stachanovec, kolchoz, kulak, rozkulačit, pionýr). Ani tato slova nebudeme podrobně sledovat.
Z této doby jsou i přejímky, které jsou příznačné, ale přesto v češtině zdomáčněla. Např. kulometčík, rozvědčík, rozvědka, prostoj, operativní, prověrka, běženec, poraženec, instruktáž, chuligán atd.
Slova, která charakterizují ruské prostředí - např. šašlik, pirožek, boršč vlastně také nejsou ta, o kterých chceme mluvit.
Zajímají nás ta, která jsou používána jako součást současné slovní zásoby, s ironickým nádechem: např. aparátč(n)ík, bumážka. Těm se teď budeme věnovat.
Příponou -čík se v češtině neoznačuje činitel nějakého děje nebo příslušník patřící k nějaké skupině. Můžeme ale takováto slova v korpuse nalézt: bombometčík regulovčík, agitpropčík, kulometčík a výše jmenovaný rozvědčík, ale máme zde i antiperestrojčík, japončík a dnes již zcela češtinou přejatého poručíka a od něho odvozeného generálporučíka.
Nás zajímá slovo aparátč(n)ík. Ve slovníku, který vyšel v době komunismu, samozřejmě toto slovo není. Je tam český tvar aparátník. Ale v současné češtině, jak vidíme v Českém národním korpusu, se s ironickým přídechem užívá. Velice často se spojuje s přídavnými jmény - bývalý, komunistický, šedivý, upocený, zkorumpovaný. Je tu i spojení odulé ksichty aparátčníků. Ve vzpomínkách Ivana Diviše najdeme tuto větu: Byl pokřtěn jako katolík, vystoupil z církve pro komunistické přesvědčení, řadu let aparátčíkoval a byl současně šachový prominent, tedy aparátčík prominent.
Dále jde na řadu bumážka. Je to zdrobnělina od slova bumaga - papír. Ruský komunistický režim byl pověstný tím, že na všechno musela být úřední potvrzení, na kterých se přiživovala byrokracie a korpuce. Bumážky byly dokladem nesvobody prostého člověka, který v režimu žil. Bez bumážek nebylo možné nic získat ani se nikam dostat. Že v nás staré zvyky přežívají, máme doloženo v dokladu z korpusu: Stále platí všemocná síla bumážky s štremplu.
Takže vidíte, že i ruština měla a má na češtinu vliv.
Na slyšenou příště.
Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.
Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz
