Velehrad
V naší pravidelné rubrice se dnes vydáme opět na jižní Moravu a budeme pokračovat v cestě po poutních místech. Dnes se Zdeňkou Kuchyňovou zavítáme na Velehrad.
"A za pomoci tehdejšího českého krále Přemysla Otakara I. a hlavně jeho bratra moravského markraběte Vladislava Jindřicha započali s výstavbou této krásné baziliky a kláštera na Velehradě. Ta původní stavba byla románsko gotická, délka byla necelých sto metrů, šířka 23 metrů a výška 18 metrů. Po každé straně bylo vytvořeno 7 samostatných oltářů. Pod každým byla krypta, takže když nebožtík, nebo zaměstnanec či dobrodinec káštera zemřel, tak se zabalil do roucha a snesl se dolů a zase se poklop uzavřel."
První svěcení baziliky, která je třetí největší v České republice, bylo v roce 1228 a zúčastnil se ho i český král Přemysl Otakar I. s manželkou. Později byla k bazilice přistavěna královská kaple a byla věnována právě zakladatelům kláštera.
"To znamená jak českému králi Přemyslu Otakarovi I, tak i jeho bratrovi moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi. Jinak zde má odpočinek arcibiskup moravský Cyril Stojan, on vlastně byl takovým zakladatelem a nositelem ducha té cyrilometodějské tradice a hlavně tradice Velkomoravské říše, on zde začal pořádat poutě, které se staly zde na Velehradě tradicí."
Na poutě dnes chodí na Velehrad až 50 tisíc lidí. Uprostřed obce stojí i poutní dům, který arcibiskup Stojan, který byl svého času poslancem i senátorem, založil ve 30. letech minulého století. Dnes se zde koná řada setkání s duchovní tématikou.
Velehradský klášter byl spojen se dvěma řády. Jak už jsem se zmínila, jako první sem přišli cisterciáci, kteří zde zůstali 600 let. Za jejich působení se krajem přehnaly husitské války. Chrám byl natolik poničen a cisterciánci ochuzení, že mohli začít s většími opravami až koncem 16. století. Další pohromu opět přinesla třicetiletá válka. Pilný rušitel klášterů, císař Josef II., zrušil v polovině 19. století i cisterciánský klášter ve Velehradě, jmění zkonfiskoval a úředně přeměnil slavnou baziliku ve venkovský kostel. Ve druhé polovině 19. století však došlo k novému rozmachu cyrilo-metodějské úcty a před oslavou tisíciletého příchodu obou bratří na Moravu došlo k jeho opravě. Na Velehrad přišli jezuité, nebo-li řád Tovaryšstva Ježíšova. Pak však přišel komunismus a klášter museli opustit.
"V 50. letech bylo v prostorách kláštera zřízeno Vincentinum, což je ústav pro mentálně postižené děti. Samozřejmě situace se změnila po revoluci. Takovou význačnou událostí byla návštěva sv. otce v roce 1990. Jeho první zastávka byla v Praze a pak Velehrad. On vlastě Velehrad poctil už v roce 1985. Bylo to takové první vzepření proti tehdejší moci. On prostřednictvím tehdejšího státního tajemníka Casaroliho udělil Velehradu zlatou růži, což se uděluje nejvýznamnějším poutním místům. Vlastní ji Mexiko, Lurdy, Polsko - Čenstochová a Velehrad."
Dnes jsou na Velehradě opět Jezuité a ústav pro mentálně postižené je přestěhován do zcela nového areálu s originální architekturou, který byl dokončen v roce 2000. Bazilika a klášter dnes vypadá jinak, než v minulosti, neboť byl několikrát zasažen požáry a zničen. Pozůstatky staré architektury a archeologických výzkumů jsou zpřístupněny v podzemí baziliky. Dnešní podobu vlastně získal klášter při rozsáhlé přestavbě na přelomu 17. a 18. století. Kostel byl zkrácen a nové průčelí ozdobeno dvěma dnes tak charakteristickými věžemi. V bazilice je řada uměleckých skvostů - například varhany.
"Byly postaveny naší firmou Krnov v roce 1963 - bylo to vlastně 1100 výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Mají 5521 píšťal, 60 rejstříků, tři manuály a několik kombinací, znonkohru."
Snad ještě větším unikátem jsou krásně vyřezávané barokní chórové lavice, které pocházejí z přelomu 17. a 18. století, a za jejichž zakoupení bylo dokonce nabízeno zlato.
"Autoři jsou zdejší mniši cisterciáci. Náměty čerpali z prostředí ve kterém žili. Je to zhotoveno všechno ručně a ze tří druhů dřeva - břízy, lípy a dubu. Byly restaurovány - ta levá strana v roce 1998, ta pravá v roce 1999 s nákladem přes čtyři milióny korun. Za první republiky to chtěli Američané odkoupit, chtěli dát tolik zlata, co ty lavice váží, ale vlastně je to neprodejné, protože to má velkou historickou hodnotu."
Hlavní oltář je pak z kararského mramoru a kostelu ho daroval v polovině 19. století olomoucký arcibiskup kardinál Bedřich Fürstenberk. Najdeme tu i zajímavé obrazy a korouhve, jednu z nich věnovali kostelu při jedné z poutí i Češi ze Spojených států. Zastoupeno je i současné umění - například nový obětní stůl.
"Ten pochází z roku 1985, autor je zdejší sochař Otmar Oliva a znázorňuje to čtyřlístek nebo-li štěstí. Tedy nad námi, nad tím obětním stolem je v současné době 25 metrová věž, ale původně tam stále osmihranná stometrová věž, která při požáru lehla popelem."
Klášter s bazilikou Panny Marie Nanebevzaté a sv. Cyrila a Metoděje je dnes nepřehlédnutelnou dominantou obce. V pozadí s hradem Buchlovem a na sousedním vrchu s kaplí sv. Barbory tvoří siluetu charakteristickou pro celé okolí. Baziliku i klášter čekají ještě úpravy. Při návštěvě papeže Jana Pavla II. bylo třeba vytvořit velké prostranství pro poutníky, takže zeď kolem kláštera byla zbořena. Nyní zde opět vznikne a to formou ambitu, což je vlastně jakási kolonáda, oddělující světský a církevní život.
