Ženy
Nedávno jsem četla úvodník v českém měsíčníku Xantipa. Časopis je určený především pro ženy. Jeho autorce se nelíbilo, že naše noviny mluví o problémech řidičů a nezvažují, že existují kromě řidičů mužů i řidiči ženy, tedy řidičky.
Pokud my ženy chceme být skutečně rovnoprávné, a já o možnosti naší rovnoprávnosti nepochybuji, nesmíme se chovat jako hlupačky. Jistě, jazyk zachovává a odráží společnost a tedy ženskou nerovnoprávnost. Ale nám nesmí jít jen o vnějškovou nápravu a nemůžeme se chovat jako dřívější jazykoví inženýři, kteří chtěli vnutit uživatelům jazyka nové prvky, aniž by vycházeli z jazykového úzu, tedy z podoby jazyka, jak se skutečně užívá.
V tomto případě se jedná se o běžný jazykový zákon, o takzvaná slova příznaková a nepříznaková. Jeden z rodů je přijatý jako výraz hlavní, tedy nepříznakový. Může potom v některých kontextech zastupovat oba rody.. Pes v sobě zahrnuje i psí ženské pohlaví, tedy fenu. Kráva v sobě zahrnuje i mužské pohlaví, býka. Pes a kráva jsou slova nepříznaková. Můžeme tedy říct, pokud nechceme blíže rozlišit: "támhle běží nějaký pes"; nebo "na louce se pásly krávy".
Jedno ze základních jazykových pravidel, je pravidlo ekonomiky jazyka. Snaha o co nejefektivnější vyjádření. A proto se tedy mluví o řidičích, o pedagozích a učitelích...a myslí se tím pohlaví obě.
Jistě, že na vytváření přechýlených jmen, tedy ženského rodu od mužského, hraje roli častost užívání tohoto přechýleného slova. Dnes už je běžné slovo doktorka, ministryně. Ještě předcházející generace koketovala s oslovováním žen lékařek tak, že oslovovala lékařku:"Paní doktor." Stejně tak těžko vytvoříme oproti spojení zdravotní sestra nebo sestřička spojení zdravotní bratr, nebo dokonce bratříček. Směšné, co? V tom zdrobnělém tvaru sestřička je jistá laskavost, kterou by měla zdravotní sestra mít.
Kdybychom chtěly odstranit diskriminaci z našeho pravopisu, musely bychom odstranit určování shody v minulém čase podle přítomnosti nebo nepřítomnosti mužského životného rodu. Ale to bychom se ukazovaly jako hlupačky.
Nakonec nám ženám musí být trochu líto, jaký jazykový úzus je. Můžete se totiž zachovat jako čestný muž, i pokud jste žena. Tedy prokázat morální a statečný postoj. Pokud se zachováte zbaběle, chováte se jako baba. Jako žena můžete být počestná nebo nepočestná. U muže je spojitelnost počestný muž možná jen s jistou dávkou humoru.
Na slyšenou příště
Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.
Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.
Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz
