Jednoznačný výsledek "souboje titánů"
Od druhé volby prezidenta očekávali mnozí pozorovatelé velkolepý střet, protože se v něm utkali dva titáni české politické scény Václav Klaus a Miloš Zeman - oba expremiéři, oba bývalí předsedové sněmovny a oba dlouholetí šéfové stran. Jak tento souboj dopadl, je už známo. Podle Zdeňka Vališe je Klausovo vítězství zcela zasloužené.
Představa, že by se koalice v dnešní době sjednotila na jednom kandidátovi, pochází spíše z říše pohádek. I kdyby se ale stal zázrak a premiér Špidla dostal nějak pod kontrolu poslance a senátory vlastní strany, nic to už nezmění na faktu, že v souboji titánů zazářil Václav Klaus, zatímco Miloš Zeman totálně propadl. Tento výsledek také zaznamenají historické anály.
Někdo může namítnout, že Zemana vlastně knokautovala jeho vlastní strana. Taková námitka je ale naprosto irelevantní. K osobním kvalitám kandidáta přece neoddělitelně patří i to, jaké podpoře se těší "doma". A Zeman musí cítit potupu o to silněji, že byl poražen těmi, které sám vytáhl na politické výsluní. Otázkou zůstává, zda sociálnědemokratický guru po návratu na venkovský důchodcovský vejminek pochopí, že se o svůj debakl možná zasloužil i sám těsně před páteční volbou. Jednak působil jako politicky vyčerpaný muž. Jednak se neovládl a stejně jako v premiérských dobách si neodpustil urážku novinářů, což při této příležitosti působilo hodně trapně a uboze. Jeho řeč celkově studila jako psí čumák.
Mimochodem, už při první volbě Václav Klaus jako jediný z kandidátů poděkoval Václavu Havlovi za jeho prezidentské účinkování, i když právě s dosavadním prezidentem byl dnešní čestný předseda ODS léta ostře na kordy. K této verbální úkloně přidal Klaus minulý pátek ještě sebereflexi o polepšení se. Osvědčil prostě překvapivou sebekritičnost, které se naopak - jak se ukázalo - zcela nedostává Zemanovi. Ten paradoxně pouze potvrdil, že v jeho případě platí rčení, které sám s oblibou používá, že totiž starého psa novým kouskům nenaučíš. To je jedno poselství páteční volby. Druhé v případě Klause je překvapivější. Starý pes zná a má zažité kousky, o kterých většina neměla dosud tušení. Potíž je v tom, že pokud se všichni hráči na parlamentním hřišti budou dál držet jen omezených partajních a osobních zájmů, ze kterých je u některých zákonodárců pravice cítit zasmrádlá zapšklost, pak Václav Klaus nemá šanci dostat se na Hrad ani ve třetí volbě.
