Prezident Havel udělil státní vyznamenání naší krajance v Chorvatsku
Je tu opět konec týdne a s ním i naše pravidelná krajanská rubrika. A co jsme do ní zařadili tentokrát? - předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku Lenka Janotová dostala za práci v krajanských sdruženích státní vyznamenání od prezidenta Havla - v Britské radě v Praze má výstavu anglická fotografka Lucie Helenka Pearcey. Česky se učila o prázdninách u své babičky na Domažlicku - a znovu se vrátíme k výstavě o Českém a slovenském exilu v Brně. Expozice připomněla i 50. výročí protestní akce, kdy se na Brno snesly balony s protikomunistickými letáky.
Pouhé čtyři dny před svým odchodem z Pražského hradu udělil prezident Václav Havel státní vyznamenání naší krajance. Medaili Za zásluhy o Českou republiku 3. stupně dostala dlouholetá předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku Lenka Janotová. Vyznamenání jí v Daruvaru předal český velvyslanec v Chorvatsku Petr Buriánek. Prezident Havel tak ocenil nejen obětavou práci paní Janotové v krajanských sdruženích, ale i to, jak se věnuje rozvoji českého školství v Chorvatsku. Jen v Daruvaru již osmdesát let působí česká škola Jana A. Komenského a 75. výročí oslavila tamní mateřská školka. Svaz Čechů v Chorvatsku, který zastřešuje činnost všech tamních českých krajanských spolků, předloni také oslavil už 80 let činnosti. Spolky pořádají celou řadu kulturních a společenských akcí, jen namátkou jmenujme alespoň divadelní přehlídky, festivaly dechovek nebo dětských folklorních souborů.
"Zvlášť bych tady také zdůraznila naše české dožínky, které dokazují, že česká menšina v Chorvatsku zůstává věrná svým tradicím, svému českému jazyku."
Připomněla Lenka Janotová jednu z nejvýznamnějších krajanských akcí, na kterou se pravidelně sjíždějí stovky účastníků. Činnost Svazu byla oceněna i v loňském roce, kdy od tehdejšího ministra zahraničí Jana Kavana získal Cenu Jana Masaryka Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí.
"Myslím si, že Svaz Čechů prostřednictvím Českých besed a škol, mateřských škol a všech našich jednotlivců, příslušníků české menšiny v Chorvatsku, dokazuje svou činností, že návaznost na Českou republiku je stále živá a všichni pracují pro to dobré jméno českého původu."
Jen ještě dodám, že v celém Chorvatsku se při sčítání v roce 1991 k české národnosti hlásilo zhruba 13 tisíc lidí. Vedle Slovenska a Spojených států jde o jednu z nejpočetnějších českých krajanských komunit na světě.
V Britské radě v Praze vystavuje od tohoto týdne své fotografie Lucia Helenka Pearcey, britská fotografka, jejíž maminka pochází z Čech. Výstava evokuje českou krajinu, jak ji fotografka poznala už v dětství, při svých prázdninových návštěvách Česka. Lucii Pearcey jsem před jejím odletem do Londýna zastihla alespoň ke krátkému rozhovoru. Zeptala jsem jí samozřejmě i na její české kořeny:
"Moje máma se narodila v Česku, je Češka a můj táta je Angličan. Moje máma se odstěhovala do Anglie v roce 1968 a já jsem se narodila v Oxfordu v roce 1972. Ale každé letní prázdniny mne moje máma poslala k babičce a já jsem potom měla v létě osm týdnů každý rok na vesnici krásné prázdniny tady v Česku."
Mluvíte velmi dobře česky. Vaše maminka na vás mluvila doma česky?
"Ne, vůbec. Chtěla se mnou mluvit, když mi byly čtyři, ale já jsem to nechtěla slyšet. Já nevím proč, ale táta a kamarádi mluvili anglicky, tak já jsem nechtěla mluvit česky. A potom, když mi bylo sedm let, tak jsem jezdila sem už sama a musela jsem se naučit. Chtěla bych umět líp mluvit, ale zatím..."
Kam jste jezdila k babičce na prázdniny?
"Je to blízko Domažlic, v tom kraji."
A můžete říct ještě pár slov o vaší výstavě v British Council?
"Já jsem teď v poslední době měla velikánskou výstavu v Plzni, moje fotky za posledních deset let, a pak se ta výstava stěhovala do Domažlic. A v British Council jsem udělala instalaci z fotografií, mám tam osm velikých fotek. Jsou to fotky české krajiny a jsou takové poetické. Nejsou to čisté fotky, jsou to spíš takové poetické, umělecké fotky."
V Londýně se Lucie Pearcey věnuje nejen fotografii, ale i filmům. Vytvořila celou řadu filmových dokumentů, které se promítaly na výstavách i na filmových festivalech. V současné době dokončuje krátký televizní dokument o francouzské spisovatelce Margueritě Durasové. Její výstava v British Council v Praze potrvá až do 7. března.
"Mám z toho upřímnou radost, z příjezdu mnoha krajanů, kteří, jak jsem s nimi mluvil, jsou velice nadšeni tím, že se o nich konečně znovu mluví."
Společnost K2001 na přípravě projektu pracovala téměř dva roky. Vzhledem k šíři i určité roztříštěnosti exilu musela spolupracovat s řadou institucí i jednotlivců:
ÚDV například poskytl autorům výstavy dokumentaci o provokačních akcích StB na státních hranicích. Jednou z nich byla podle vyšetřovatele ÚDV Adolfa Rázka akce nazvaná Kameny:
"Akce Kameny byla podle mne nejzrůdnější věc, kterou si bolševik vymyslel. Tady byla už síť spolupracovníků, kteří dávali lidem naději, že je odvedou do zahraničí, a odváděli je přímo do rukou Státní bezpečnosti."
Uprchlíci z komunistického Československa pak ve fingovaných služebnách německé nebo přímo americké pohraniční policie vypovídali o svých kontaktech v zahraničí a především o tom, kdo jim doma pomáhal v útěku za hranice. Tyto protokoly byly pak proti nim používány jako usvědčující materiál v soudních procesech 50. let.
"V podstatě si to všichni z dětství pamatujeme, když jsme byli malí a sbírali jsme ty balóny. Dnes je 50. výročí, tak jsme to udělali obráceně, že jsme my vypustili balóny, na kterých byly pověšeny letáky, že je zde demokracie. Že jsme se konečně dočkali toho, k čemu nás ta strana předtím vyzývala."
Výstavami však projekt Společnosti K2001 o českém a slovenském exilu nekončí. Příští měsíc v Brně proběhne festival exilových filmů, chystají se přednášky na univerzitě, vycházejí odborné sborníky, byl již vydán obsáhlý dvoudílný katalog o exilu. V Březnu bude další část výstavy instalována v Moskvě:
"Pro mne je to úžasné, já jsem nikdy v Moskvě nebyl. Je to země, ke které jsme vždycky měli negativní poměr, protože byla represívní, a náhle je tam výstava o exilu."
V dubnu pak bude výstava z Brna přenesena na Bratislavský hrad a od října až do konce letošního roku bude instalována i v Praze. Celý projekt má být v několika letech završen vznikem stálého Muzea českého a slovenského exilu, které bude sídlit v Brně.
