Češi a Velikonoční ostrov
Slovo kultura používáme často a rádi, ale mnohdy se nám vytrácí přesné povědomí o jeho obsahu. Podle slovníku je kultura souhrn duchovních a materiálních hodnot, které lidstvo vytváří. V tomto obecném smyslu se tentokrát zabývá kulturou také autor dnešní rubriky Vilém Faltýnek.
Obyvatelstvo a tradice tichomořského Velikonočního ostrova začala Evropa objevovat díky cestovateli Thoru Heyerdalovi. Dozvídali jsme se z jeho archeologických průzkumů, o původním osídlení ze 4. století, o polynézských domorodcích, kteří ostrov osídlili před 1000 lety. Z této doby se dochovaly obří kamenné sochy moai, které jitřily fantazii vědců i fantastů.
A proč o tom mluvíme v našem vysílání? Se současnou i dávnou kulturou tichomořského ostrova mají co do činění tři Češi: Hubert Čížek, Pavel Pavel a Jana Smrčková.
Tajemné dávné obyvatelstvo ostrova zmizelo v zapomnění. Jejich svět poodhalil Ing Pavel Pavel, když našel způsob, jak za pomoci základní mechaniky a lidské síly zřejmě přepravovali na velké vzdálenosti kamenné kolosy.
Původní přírodní prostředí se pokouší obnovit další Čech: Lesní inženýr Hubert Čížek, který spolupracuje už léta s chilskou organizací ochrany přírody CONAF. Hovoří bývalý český velvyslanec v Chile Jiří Jiránek.
"Velikonoční ostrov, kde byly všechny stromy v minulosti vymýceny kvůli přepravě velikých soch moai, zůstal bez stromové vegetace, až na několik zavlečených výjimek. Ing Čížek zpracovává projekt znovuzalesnění celého ostrova a chce k tomu využít jiných druhů stromů z celého Tichomoří, které jsou Velikonočnímu ostrovu nejblíž. Původní druhy rostou velmi pomalu a existují už jen v několika málo exemplářích v botanické zahradě. Naopak ty rychle rostoucí stromy, jako borovice nebo eukalypty, ty sem nepatří."
Na současné kultuře ostrova se podepisuje i narůstající zájem turistů - a turismem se živí česká podnikatelka Jana Smrčková. Jí se ptám: Vy jste několikrát zmínila magičnost ostrova, panenskost tamní přírody. Nemáte problém s tím, že ji jako majitelka cestovní kanceláře, která tam vozí turisty, že tu přírodu odpaňujete?
"Samozřejmě že bych nechtěla být tím nástrojem, který by z ostrova udělal masovou záležitost. Jako majitelka kanceláře hájím zájmy turistů, ale samozřejmě jako člověk vnímám určité věci ještě jinak. Ta turistika, pokud se nedostane do masového měřítka, má pozitivní význam. Musíme si uvědomit, že Velikonoční ostrov z turismu žije. Tam není průmysl, jen zemědělství, a turistika se stává nedílnou součástí jejich ekonomiky. Navíc tam je ještě ten aspekt, že oni nejsou moc šťastní ze závislosti na Chile a ekonomické prostředky jsou způsobem boje o samostatnost."
Jaká je dnes na Velikonočním ostrově turistika vzato obecně? Jiří Jiránek zná situaci zblízka a tvrdí, že je relativně velká.
"Ta turistika je relativně velká, i když vezmeme-li v úvahu jaký je to turistický magnet, tak není nijak přemrštěná. Pomáhá ji totiž regulovat ta přílišná vzdálenost a to, že ta cesta je relativně drahá. protože ještě předtím je potřeba docestovat do Chile. Přesto už se tam dneska setkáváme i se skupinkami Čechů, Poláků, Slováků... Asi nebude v zájmu ochrany přírody a ochrany soch moai, aby turistický ruch příliš rostl, protože to potřebuje zázemí, hotely, restaurace a místa na ostrově opravdu není tolik."
Existuje nějaká tendence chránit ostrov před turismem?
"Ta tendence neexistuje, dokonce bych řekl, že ze strany ostrovanů existuje přání, aby se tam dostalo turistlů ještě víc a mohli na nich vydělávat. Ale rozumné cítění nějak říká, že je v zájmu lidstva, aby turistický ruch příliš nevzrostl."
Spolupráce s Hubertem Čížkem je věcí budoucnosti, zájem turistů je průběžný a kapitola s přemisťovánímn soch se zdá být uzavřená. Přesto: Chystá Ing. Pavel nějakou další spolupráci s obyvateli nejodlehlejšího místa na naší planetě?
"Je tam projekt na vystavění skanzenu, ve kterém by se dalo pracovat, kde by se daly otesávat kameny, stavět domorodé chýše, zpracovávaly rostliny a pod., a chtějí tam postavit sochy moai. A chtějí použít moji metodu, jak my jsme si ji ve Starkonicích udělali z betonu, protože do toho skanzenu nemůžou zatáhnout originály, které jsou chráněné UNESCO.
Nebo třeba ve folklóru. Ve Strakonicích je krásný dudácký festival, u nich jsou festivaly, dalo by se s velkým otazníkem mluvit o kulturní výměně, ale ta finanční náročnost i vzdálenost jsou značné. Nicméně je možné, že soubor bude pozván do Evropy a pak už ta zajížďka do Strakonic je realizovatelná."
