Teplice
V dnešní rubrice se vydáme do severočeských Teplic, města známého svými lázněmi i zajímavým objevem - ostatky české královny Judity.
Teplice - město mezi Českým středohořím a masivem Krušných hor nabízí turistům klid svých parků i zajímavou architekturu empírových a secesních staveb. Sochařským skvostem je morový sloup od Matyáše Brauna z roku 1718. Město je známé i jako tradiční výrobce skla a keramiky. Jeho počátky jsou spojeny s lázeňskými prameny. Ty byly v teplickém údolí známy již asi před 2000 lety, což dokládají nálezy keltských mincí a šperků či římských mincí z počátku našeho letopočtu v Pravřídle. Dle pověsti byly teplé prameny objeveny v roce 762 pastevci českého vladyky Kolostůje. A podle pramenů má město i své jméno - Teplice.
"Nedaleko Teplic prochází důležitá cesta, která spojovala Prahu se Saskem. Tak jak se cestovalo, se přišlo na to, že tyto vody nejenom že zahřívají, ale pomáhají i při chorobách pohybového ústrojí a díky tomu, tak jak se zmiňují kronikáři, bylo toto místo vybráno královnou Juditou, aby zde byl založen klášter Benediktínek, který byl odnoží kláštera na Pražském hradě - odnoží kláštera sv. Jiří a byl to vlastně druhý klášter v Čechách, který byl tímto řádem založen."
uvedla Bohuslava Chleborádová z teplického muzea. K založení kláštera došlo počátkem 12. století a ve svých stanovách měl i poskytování lázně. Jak dodává Ivo Flasar, první česká královna Judita byla zřejmě mimořádnou osobností, o čemž svědčí staré kroniky.
"Podle kronikáře Judita byla paní znamenité krásy, ducha neobyčejného, téměř mužského, mysli smělé a podnikavé, milovnice nauk a literatury, zběhlá i v řeči latinské a věcech politických."
Tak jak šla historie měl klášter slavné i stinné stránky. Jak dodává Bohuslava Chleborádová, několikrát ho vyplenila vojska.
"Poprvé v bitvě na Moravském poli a podruhé, což bylo klášteru osudné v 20. letech 15. století, kdy byl v podstatě zničen. Byla zničena i velká bazilika, která dosahovala na svou dobu dosti nevídaných rozměrů - na dobu poloviny 12. století. A třeba takový Tomáš Mitis, což byl renesanční básník, který se věnoval popisu lázeňského místa, psal o této době a bazilice asi toto: Choť Vladislava - vévody v Čechách, okouzlena krásou místa, nelitujíc výdajů na klášter důstojných sester, založila jej pro řád sv. Benediktína. Nádherou se skvěla stavba, dokud se nestala kořistí houfů."
Tyto houfy bohužel klášter i slavnou baziliku v 15. století zničily. Lázně i město však získaly na proslulosti o sto let později, kdy jejich tehdejší majitel Volf z Vřesovic, rozhodl vybudovat kamennou budovu s oddělenými bazény pro muže a ženy, léčebnu, ubytovny a další prostory nezbytné k tomu, aby do lázní přilákal i velmi náročné návštěvníky. Tehdy bylo v Teplicích známo už 15 léčivých pramenů. Dalšího z majitelů Teplic stihl krutý osud - Vilém Vchyňský byl zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna a lázně i město připadly císařskému generálovi Janovi z Aldringenu. Jehož potomci vlastnili lázně až do roku 1945. Do lázní jezdili význační hosté - například rakouský císař František Ferdinand I., pruský král Bedřich Vilém III., či ruský car Alexandr Mikuláš. Kromě nich tu našli odpočinek i umělci, filosofové a vědci. jako byli Goethe, Beethoven, Chopin, Palacký, Dobrovský, Schopenhauer a další. V 19. století, kdy se Teplicím říkalo, Malá Paříž, se počet lázeňských hostů pohyboval okolo třinácti tisíc za sezónu. Teplice byly v této době jedním z nejzobrazovanějších měst. Po druhé světové válce došlo bohužel k bourání některých historických budov a chátrání města. Dnes chtějí Teplice získat bývalý lesk a slávu a to opět ve spojení s léčivými prameny.
Vlnu zájmu o Teplice však nyní způsobil i zajímavý vědecký objev. Potvrdilo se, že muzeum vlastní kosterní pozůstatky už zmiňované české královny a zakladatelky kláštera Judity Durynské. Jak uvedl Ivo Flasar, několikaletý výzkum nyní potvrdil, že nalezená lebka a trup skutečně patří první české královně.
"Královna Judita Durynská, která byla druhou manželkou Vladislava II., byla nalezena při vykopávkách tady na malém zámeckém nádvoří v 50. letech. V roce 1957 už byly vykopávky ukončeny. Do dnešních dnů se zachovala jenom lebka a dolní čelist. Požádali jsme pana profesora Vlčka, aby ji prozkoumal. Přišel srovnávací metodou na to, že je to opravdu královna Judita. Zkoumal přemyslovce a došel k tomuto závěru."
"Perfektní horní i spodní zuby, jenom jeden zub při nějaké té manipulaci se ztratil. Jsou obroušeny ty zuby, ale jinak jsou perfektní."
Objevily se také informace, že se během putování ostatků ztratil vzácný královnin šperk a že tam snad byla taky korunka. Co je na tom pravdy?
"No, to je takový drb. Oni odborníci o tom neradi slyší, to vím jenom od těch dělníků, kteří kolem toho dělali. Ona byla sólo pohřbená. Ta korunka byla stříbrná, takže se asi ztratila nebo nenašla. Nevím. Já jsem přišel do Teplic až po těch vykopávkách."
Vědci konstatovali, že královna měřila asi 160 centrimetrů a měla krevní skupinu B. Byla matkou krále Přemysla Otakara I a se svým manželem Vladislavem II. žila 21 let. Když ovdoběla, bylo jí 40 let a až do své smrti pak žila v teplickém klášteře, který založila. Jeho zbytky jsou ještě dodnes zabudovány v zámecké budově, na kterou byl klášter později přestavěn. Stavba kláštera však nebyla jediná věc, která byla za královnina života postavena. Ještě slavnějším se stal první kamenný most na Vltavě.
"Měl 514 metrů, což bylo unikátní. Roku 1343 byl zničen povodní a teprve roku 1357 se začal stavět Karlův most, který stojí dodnes."
Jak dodal Ivo Flasar, most dostal jméno po královně, která si dokázala vydobýt uznání v těch nejvyšších společenských kruzích. Ještě do současnosti zbyly po Juditině mostu dvě věže. Královna Judita vzbudila v Teplicích velkou pozornost a návštěvníci města budou moci královniny ostatky spatřit začátkem března. Po dobu tří dnů budou přístupné v zámecké kryptě.
