Čeští vědci studují "gen stárnutí"
Čeští vědci z Ústavu biologie a lékařské genetiky Univerzity Karlovy studují vztah mezi délkou života a genetickou dispozicí. A tak se jim podařilo objevit a alespoň částečně popsat takzvaný gen stárnutí. Jedná se o gen nesmrtelnosti? Na to se zeptal Mikuláš Kroupa profesora Václava Pačese z Ústavu molekulární genetiky.
"Jako takový neexistuje. Existují geny, které mohou přispívat k délce života, ale je jich mnoho. Ale jsou zase geny, které přispívají k tomu, že se život zkracuje. A souhra mezi nimi vede k tomu, že některé rodiny mají členy, kteří se dožívají vysokého věku. Ale jeden gen nesmrtelnosti, nebo gen zpomalující stárnutí neexistuje."
Podle profesora Pačese má člověk jednu jistotu a to, že zemře. Faktem však zůstává, že délka života jako taková je geneticky daná v obecném slova smyslu. Buňky jsou totiž naprogramovány ke své smrti a to pochopitelně vede k naprogramování ke smrti jednotlivých organismů. Délku života však zásadně ovlivňují především vnější faktory, tedy pokud se chcete dožít vysokého věku dodržujte správnou životosprávu.
"Do budoucna i tím, že budeme znát strukturu těch jednotlivých genů, tak se přizpůsobit tou životosprávou k tomu, že bychom mohli některý gen, který má negativní vliv, eliminovat."
Tvrdí čeští vědci zkoumající takzvaný gen KLOTHO, nebo-li gen stárnutí. I když genetici znají celý genom člověka, nemohou nikomu jeho genetické předpoklady vylepšit, nebo naopak eliminovat. Takzvané geny homosexuality, agresivity, zločinnosti nebo třeba obezity mohou pouze přispívat k procesům probíhajícím v lidském těle. Ovšem každý tento jev je založen na souhře několika nebo i mnoho genů a právě tato souhra je důležitější než se dříve soudilo. Člověk má geny téměř totožné s nižšími organismy včetně bakterií. Od těchto organismů se lišíme právě vyšším stupněm provázanosti a souhry genů. Co tedy čeští genetici, kteří zkoumají vztah mezi délkou života a genetickou výbavou, mohou ovlivnit. Na to jsem se zeptal docenta Milana Macka jr. z Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
"My neznáme, jaký máme kořínek - jestli pozitivní nebo negativní. My se můžeme zabývat tím, co ovlivnit můžeme. Churchil si mohl dovolit kouřit, pít, mít nadváhu a dožít se vysokého věku, protože měl tuhý, jak by řekli naše babičky. Naproti tomu jeho vrstevník, tenista, sportovec Arthur Ash, průkopník makrobiotiky zemřel do čtyřiceti let na infarkt myokardu. Nejsme v současné době schopni určit, jakou genetickou konstituci z hlediska naší vitality, potažmo kořínku, máme. To znamená, že můžeme ovlivnit jen to, co můžeme, tedy že budeme sportovat a nebudeme kouřit. Malinko přispět k tomu, že naše kvalita bude co nejlepší, že kvalitní život před nezvratnými změnami stárnutí prodloužíme na co nejdelší dobu."
