Ekonomika
Lidé, kteří si chtějí nechat akcie z kuponové privatizace jako jisté aktivum pro budoucnost, mohou být notně zklamáni. Existují možnosti, jak o tyto akcie přijít, než si člověk vůbec uvědomí, co se vlastně stalo. A nemusí přitom naletět různým podvodníkům. Vše naopak proběhne zcela legálně.
Lidé, kteří si chtějí nechat akcie z kuponové privatizace jako jisté aktivum pro budoucnost, mohou být notně zklamáni. Existují možnosti, jak o tyto akcie přijít, než si člověk vůbec uvědomí, co se vlastně stalo. A nemusí přitom naletět různým podvodníkům. Vše naopak proběhne zcela legálně. Nemluvíme samozřejmě o případech, běžných všude ve světě, kdy se společnost dostane do konkurzu a její majetek nestačí uspokojit ani pohledávky věřitelů, natož pak akcionáře. Zmatky panují například kolem povinného odkupu akcií drobných akcionářů při privatizaci, tedy když podnik prošel kuponovou privatizací, ale stát si podržel větší část akcií, které pak prodává jednomu investorovi. Zarážející je totiž rozdílný přístup k drobným akcionářům. Při privatizaci dnes povinný odkup akcií není, ale při běžném prodeji, pokud nový vlastník získá většinový podíl, taková povinnost existuje. Jak připomíná Pavel Hoffman, náměstek ředitele Investiční kapitálové společnosti Komerční banky, jasno do celé záležitosti nevnesl ani Ústavní soud.
"Zákon skutečně tuto problematiku upravuje jinak, pokud je společnost prodávána v rámci privatizace, a jinak. pokud je společnost nabývána novým vlastníkem v jakékoli jiné situaci. Někteří poslanci se již dříve pokusili zrovnoprávnit postavení obou nabyvatelů. Bohužel se to nepodařilo a celá věc skončila u Ústavního soudu. Ten se nezabýval skutečným stavem věcí, to znamená nezkoumal, zda je to postup ústavní nebo neústavní. Bohužel se zajímal pouze o proceduru schvalování novely Obchodního zákoníka a tu jako takovou odmítl."
Jakkoli je nerovnoprávné postavení drobných akcionářů při privatizaci očividné, Pavel Hoffman zároveň chápe důvody, proč je pro stát výhodnější udržovat existující stav věcí.
"Stát prodává velké množství společností a pokud nabyvatel nemá povinnost učinit nabídku veřejného odkupu, tak se státu rozhodně mnohem lépe jedná o ceně a nabyvatel bývá ochotnější zaplatit státu za jeho podíl více, než kolik by zaplatil, pokud by ještě poté musel vyhlásit nabídku veřejného odkupu. Nakonec stejně většina nabyvatelů veřejný odkup vyhlásí, ale mohou si sami načasovat, kdy ho vyhlásí, a částečně mohou i spekulovat na pro ně výhodnější cenu. Já si myslím, že nakonec dojde ke zrovnoprávnění v zákoně, že dojde ke změně. Rozhodně nejpozději v tu dobu, kdy už nebude co privatizovat."
Většinoví vlastníci firem ale našli i jiný způsob, jak malé podílníky o jejich cenné papíry elegantně připravit. Akcie z kuponové privatizace jsou zaregistrovány na jméno ve Středisku cenných papírů. Mají tedy tzv. zaknihovanou podobu a v ní jsou také volně obchodovatelné. V uplynulém roce se už ale mnohokrát stalo, že valné hromady ovládané většinovými akcionáři se usnesly převést cenné papíry ze zaknihované podoby na listinnou. To v podstatě znamená zrušení registrace akcií. Jejich držitelé je dostanou reálně do rukou v tzv. klasické papírové podobě. Fígl spočívá v tom, že o tomto rozhodnutí valné hromady se drobní akcionáři většinou nedozví a listinné akcie si nevyzvednou. Rozhodnutí musí být podle zákona pouze zveřejněno v obchodním věstníku. Někdy ještě v Hospodářských novinách. Kdo věstník nečte, a uteče mu i informace v jednom celostátním deníku, má smůlu. Jeho akcie půjdou do dražby. O jejím konání je sice drobný akcionář podle zákona informován dopisem, ale většinou bez jakýchkoliv doplňujících informací, takže je postaven před hotovou věc. Na druhé straně mluvčí Komise pro cenné papíry Radka Procházková nevidí situaci tak dramaticky. Jak sdělila Radiu Praha, drobní akcionáři přece mají ještě před dražbou čas reagovat.
"My jsme sami obdrželi nějaké stížnosti a dotazy. Přímo to řešit nemůžeme, pod náš dozor to nepodléhá, ale náš názor je jednoznačný v tom, že akcionáři jsou vlastníky těch cenných papírů až do doby konání dražby, takže pokud si ve stanovené lhůtě nestihli listinné akcie vyzvednout, stále jsou jejich vlastníky. A podle našeho názoru mají pořád právo si i po lhůtě akcie vyzvednout, a to dokonce v den konání dražby."
To je sice hezké, ale jednak to laik neví a zákon opět zapomíná na to, aby ho na tuto skutečnost upozornil, jednak je informace o dražbě akcionáři doručena pouhé dva týdny před jejím konáním. Pokud je tedy držitel akcií nemocný, v zahraničí nebo není nějakým jiným způsobem schopen reagovat na zaslaný dopis, může lehce o svůj majetek přijít. Za akcie samozřejmě dostane zaplaceno, tedy dostane výtěžek z dražby a ten bývá většinou mnohem nižší, než kdyby držitel cenných papírů své akcie prodal například v mimoburzovním RM-systému. Řada lidí by si také určitě raději místo pár korun v kapse nechala do budoucna perspektivní akcie některých podniků. Radka Procházková z Komise pro cenné papíry má ale pro drobné akcionáře i kritická slova.
"Tady se bohužel často stává, že někdo má nějaké akcie a po celá léta neví, co se s nimi děje, co se děje se společností. Až poté zpětně zjistí, že došlo ke dražbě, že byla zrušena registrace akcií, ale to už je pozdě. Je třeba se o svůj majetek skutečně starat. Zjišťovat, co se odhlasovalo na valné hromadě. Nemusí se na to jít přes věstník, drobní akcionáři si mohou zavolat do příslušné společnosti. Oni jsou povinni jim ty informace dát."
I když ale drobný akcionář nezaváhá a včas převezme své akcie v listinné podobě, jeho postavení se spíše zhorší. Tato změna formy akcií totiž znamená, že organizátoři veřejných trhů, tedy burza a RM-systém, vyloučí tyto akcie z volného obchodování. Neumí s nimi prostě obchodovat. Pro většinové akcionáře, jak říká Pavel Hoffman z Komerční banky, je změna formy samozřejmě výhodná.
"Zaknihované akcie jsou podle zákona vedeny ve Středisku cenných papírů a mnoho firem se domnívá, že je to pro ně příliš nákladná záležitost. Pak je zde druhý důvod, a to že zavedení listinných akcií často vede k celkem levnému získání akcií zpět pro majoritního akcionáře a ke zmenšení počtu drobných akcionářů."
Kromě zvyšování koncentrace jmění je tu ještě další a možná ten hlavní důvod k přeměně akcií z registrovaných na listinné: totiž snižování průhlednosti majetkových vztahů a transparentnosti hospodářských výsledků firem. K číslům o výkonech v podnicích, které nejsou obchodované na veřejných trzích, mají přístup právě pouze akcionáři, tedy ti, co zůstali akcionáři.
