Petr Bísek: Klaus nás netěší, ale držíme mu palce

Petr Bísek

Právě před týdnem byl novým českým prezidentem zvolen Václav Klaus. Jaromír Marek bude na toto téma hovořit s Petrem Bískem, vydavatelem Amerických listů, který žije v New Yorku.

Petr Bísek
Právě před týdnem byl novým českým prezidentem zvolen Václav Klaus, jaké je reakce člověka, který českou politickou scénu pozoruje přes oceán, ze Spojených států, z New Yorku?

"Je to všeobecné zklamání, protože s panem Klausem nemáme dobré zkušenosti. Ale já jsem jeho zvolení čekal, on si to doslova vydřel, vyjednal, vyběhal, udělal vše, aby se na hrad dostal. Z tohoto titulu si to zasloužil, ale nevím, jestli těch deset let v politice jej na tuto funkci připravilo. Jsem docela zklamaný unionisty, sociálními demokraty. To co probíhalo v tom "volebním úsilí" bylo hokynářství, svým diletantismem a nejednotností pomohli Klausovi. Spousta dobrých lidí se tomuto směšnému procesu, ale jejich snaha skončila fiaskem. Bylo to hašteření a hokynářství. Navíc, my jsme do exilu odešli především kvůli komunistům, když se dnes někdo dostane na hrad jen jejich přispěním, jsme z toho zmatení. Je nám z toho trapně."

To je věc, které si všímají i čeští komentátoři, nicméně taková je česká politická realita. Každý kandidát potřeboval ke zvolení hlasy komunistů....

Václav Klaus,  foto: ČTK
"Je to taková otřepaná věc, pořád nám nejde do hlavy, že komunismus byl sice prohlášen za zločineckou ideologii, ale komunisté fungují vesele dál a získávají na síle, ale historicky to není nic nového. I za 1.republiky hráli komunisté významnou roli, ale je to mírné slovo, když řeknu, že je to trapné."

Jaký bude podle vás Václav Klaus prezidentem, třeba ve vztahu k exilu?

"Jistě dojde k velké změně v image ČR v zahraničí. Je zde určité nebezpečí, že to dobré jméno a respekt, které prezident Havel ve světě pro ČR získal, se změní a snad i pohorší díky povaze nového prezidenta. Jisté je, že Klaus nikdy nebyl přítel exilu. Už v únoru 1990 jsem se jej naprosto přátelsky zeptal jak si představuje vztah nové české republiky k exilu a jeho odpověď byla: krajané mně zlobí. Jak jej mohli v únoru 1990 zlobit krajané, to mně nikdy nevysvětlil, ale tak se těch třináct let choval: krajané mně zlobí, exil je taková veš v kožichu a tak se s ní zachází. Ale začíná nová éra na Pražském hradě, ve vztahu k UE, válka v Iráku atd. Musím říci, že mně potěšil komentář, který jsme otiskli v našich listech: držme mu palce, držme si palce! Takže my mu držíme palce a držíme palce i sobě, aby to dobře dopadlo."