Před odchodem do zahraniční mise prochází každý voják psychologickou přípravou
I dnešní vysílání Radia Praha v českém jazyce uzavře pravidelná rubrika Voláme Kuvajt, která je určena především našim chemikům a vojenským lékařům v irácké misi. Tentokrát však může zaujmout i další posluchače - věnujeme se v ní totiž tomu, jak jsou naši vojáci na náročnou službu v krizové oblasti připraveni po psychické stránce.
Na tomto místě pravidelně slyšíte vzkazy a pozdravy, které našim a slovenským chemikům v kuvajtském Dohá a nyní i v jihoirácké Basře, kde se chystá 7. polní nemocnice, posílají jejich blízcí z domova. Dnešní díl našeho vysílání do Kuvajtu však bude trochu jiný. Víme, že mise našich vojáků v oblasti irácké krize byla od samého začátku nebezpečná, podmínky v Campu Dohá také nejsou nijak jednoduché, přidává se téměř padesátistupňové vedro. Proto nás zajímalo, jak jsou právě na tyto obtíže čeští vojáci připraveni po psychologické stránce. K mikrofonu jsem proto pozvala vojenskou psycholožku majorku Kateřinu Bernardovou, která se o psychologickou přípravu vojáků v zahraničních misích stará. Zeptala jsem se, v čem vlastně taková příprava vojenských specialistů spočívá:
"Česká armáda už po několik let připravuje každého vojáka, který vyjíždí do zahraničí, v různých oblastech. A jedna z těch stránek samozřejmě je psychologická příprava. Je jedno, jestli se jedná o Kuvajt, Irák nebo Kosovo, ta psychologická příprava spočívá v tom, že připravujeme naše vojáky na zátěž, která je tam může potkat. A že tam ta zátěž je, to skutečně mohu potvrdit."
Jak konkrétně jejich příprava vypadá?
"Psychologická příprava má dvě oblasti. Ta první se týká modelových situací, to znamená, že vojáci se dostávají ve výcvikovém zařízení, které je k tomu určeno, do situací, které jsou modelem reálných, skutečných situací. Potom následuje druhá část, kdy psychologové, kteří se účastní modelových situací přímo v terénu, dávají vojákům zpětnou vazbu, jakým způsobem se chovali, jakým způsobem dávali najevo své prožitky, takže dostanou zpětnou vazbu, zda to bylo správné reagování nebo - v uvozovkách - nesprávné a jaký druh reakce by byl na místě. A potom nastává druhá část, teoretická, kdy ti vojáci získávají obrovské penzum informací, znalostí, dovedností k tomu tématu, které se v psychologické přípravě probírá. Úmyslně děláme to, že volíme nejprve modelové situace a potom teoretickou přípravu, a to z toho důvodu, že člověk, který si zažije modelovou situaci, si ji mnohem lépe vryje do paměti, mnoho lépe tu situaci zpracuje, než kdyby to bylo obráceně."
Jaké konkrétní situace to jsou? Například zatčení, výslech, hladovění nebo to, že se ztratí v terénu?
"Úplně všechny situace, které jste vyjmenovala, od zatčení po vyjednávání, orientaci v terénu, mluvení cizí řečí, zranění, ošetření svého kolegy, autohavárie, těch situací je celá řada a to všechno je pro ně modelově zátěž."
Jak dlouho trvá takováto příprava?
"Ta teoretická příprava trvá několik hodin a modelové situace jsou rozložené do jednoho, dvou nebo tří dnů. Podle mého názoru a asi i názoru mých kolegů bychom chtěli s vojáky pracovat mnohem delší dobu a děláme všechno pro to, aby se toto časové období prodloužilo. Ale ve srovnání s tím, že před několika lety vlastně příprava touto formou a tímto směrem se ani neubírala, byla jiná, byla chudší, jsme rádi, že naši vojáci procházejí alespoň touto přípravou. Několikahodinová nebo několikadenní psychologická příprava samozřejmě nemůže být stěžejní k tomu, aby člověk odjel do mise. Je to záležitost velice dlouhodobá, týdenní, měsíční, několikaletá, kdy vojskoví psychlogové připravují vojáky tady v útvaru na území České republiky. Psychologická příprava je velice úzce spojena s přípravou sociokulturní. To je vlastně druhý balík přípravy, kterou připravujeme my, vojskoví psychologové. Je to velice zajímavý projekt, velmi živá přednáška, kde naši vojáci jsou seznamováni s kulturou země, do které jedou, se zvyky, tradicemi, způsoby chování, jaké je vhodné a jaké nevhodné a tak dále. Myslím si, že sociokulturní příprava je nesmírně důležitá záležitost, protože když jsme dělali průzkumy v SFOR a KFOR, tak jsme zjistili, že naši vojáci vlastně o zemi, kde působí, mnoho nevědí. A to byl důvod a popud k tomu, proč jsme udělali projekt sociokulturní přípravy. Myslím si, že i tento projekt se velice osvědčil."
Řekněme tedy, že vojáci jsou připraveni, odjedou do mise, co je tam však může potkat nečekaného? Jak to zvládají v reálných podmínkách?
"Musí to zvládat, protože to jsou vojenští profesionálové a vojenství si vybrali. Může se samozřejmě stát, že někdo tu situaci zvládá hůře, ale já osobně za poslední čtyři roky neznám případ selhání z hlediska psychického. Co je může potkat? - Může je potkat řada věcí, která velice ovlivní jejich prožívání a jejich chování, ale podle mého názoru to nejdůležitější je stereotypie. Budeme mluvit konkrétně o Kuvajtu, o kuvajtské základně v Campu Dohá. A potom je to zcela určitě přepodnětování. Mám pocit, že vojáci si tam užijí velmi málo soukromí, z druhé strany si "užijí" ne zrovna nejlepší spánek, což už jsou dva velmi vážné stresory, a konkrétně v Campu Dohá si "užijí" i neustálé zvuky. Camp Dohá je místo, kde není ticho. Tam není ticho ani v noci, je tam neustále slyšet zvuk vojenské techniky, přistávajících a naopak startujících vrtulníků, hlasy lidí, neustálé zvuky ze všech stran. A pokud je to chronické, tak to je veliký stres pro člověka."
A pokud jsou vojáci třeba delší dobu v Campu Dohá, můžete jim ve chvíli, kdy by těch stresujících prvků bylo příliš, poskytnout i na dálku nějakou první pomoc?
"Samozřejmě lze poskytnout i na dálku telefonickou krizovou intervenci, ale my máme přímo na místě vojskového psychologa, velice zkušeného člověka, který má za sebou tři zahraniční mise, a co se týče odbornosti, je to jeden z nejlepších psychologů, kterého tato armáda má. Vím, že s lidmi pracuje velmi intenzívně, samozřejmě se zvlášť soustředí na relaxační cvičení, na to, aby vojáci měli pravidelnou činnost, pravidelný odpočinek, aby měli systém v práci. Je velmi blízkým poradcem pana generála Lupuljeva, velitele praporu, a troufám si říci, že po této stránce je právě tato jednotka velice dobře zabezpečena."
A protože v žádné z našich relací do Kuvajtu nechybí vzkazy určené přímo vojákům, pozdrav do Campu Dohá posílá i dr. Bernardová:
"Velice srdečně zdravím české vojáky v Campu Dohá, a také samozřejmě naše slovenské kolegy. Velice srdečně je zdravím nejenom za svoji osobu, ale i za všechny vojskové psychology, za všechny příslušníky psychologické služby. Držíme Vám palce, myslíme na Vás, a přestože jste vzdáleni tisíce kilometrů, tak se Vám snažíme nějakým způsobem pomoci. A pomoc pro Vás z naší strany může být jediná: snažit se maximálně podporovat Vaše rodiny, neustále se snažit řešit případné problémy, které v rodinách jsou. Velice se těšíme na Váš návrat, přejeme Vám hodně zdraví, hodně štěstí a velice se těšíme, až se s Vámi setkáme na náměstí při slavnostním přivítání."
A nám nezbývá, nežli se k tomuto přání také připojit. Svoje vzkazy můžete telefonovat na číslo 221 552 989 nebo posílat mailem na adresu [email protected].
