První máj v Čechách: konflikt nebo idyla?
Přelom dubna a května lidé odedávna slavili jako definitivní odchod zimy, probuzení přírody a příchod teplého a úrodného období. Poslední dubnovou noc se v Čechách pálí čarodějnice, slaví se filipojakubská noc a o den později se pak staví tradiční máje. Od konce 19. století se první květnový den slaví také jako Svátek práce. Až do poloviny minulého století měl První máj v Čechách většinou konfliktní podobu, bojové a v pravém slova smyslu uvědomělé oslavy vystřídala na více než čtyřicet let vynucená a monotónní idyla, od roku 1990 je možné oslavovat Svátek práce opět svobodně. Má ale smysl dnes První máj slavit? Tomu, jaký měl a má tento svátek obsah a formu a kdo jej slavil v minulosti a slaví dnes, se věnuje mimořádná - chcete-li sváteční - relace, kterou s použitím archivu Českého rozhlasu připravil Herbert Brynda.
...prozpěvoval si v polovině sedmdesátých let Waldemar Matuška. Prvomájové tóny ale nezněly vždy tak optimisticky. Poprvé se první květnový den jako Svátek práce slavil v roce 1890. Na základě doporučení Druhé Internacionály si lidé nejen v Čechách připomínali čtyři roky starý masakr z Chicaga, kdy střetům s policí padlo za oběť několik dělníků, stávkujících za osmihodinovou pracovní dobu. Stejný požadavek přišly po celých Čechách a zejména na pražský Střelecký ostrov podpořit tisíce lidí. Z hlediska dalšího vývoje byl podle historika Roberta Kvačka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy důležitý 1. máj 1918:
Tato idyla skončila v roce 1919. Bylo před obecními volbami a strany už užívaly Prvního máje k tomu, aby se zviditelnily. Obtížnější to přitom bylo pro ty, které se ještě včera k Prvnímu máji nehlásily. Strany středu a napravo od středu se teprve musely učit, jak svátek slavit. Obtížné to bylo zejména pro agrární stranu, protože ta své členstvo nemohla pozvat do jednoho místa, jako to bylo u socialistických stran, a ani se její myšlenky bezprostředně nevztahovaly k Prvnímu máji.
Jak říká profesor Kvaček, První máje v Československu brzy nabyly konfliktní podoby:
"Byla místa, kde během prvomájových oslav docházelo i ke konfliktům se státní mocí. Na začátku 20. let to bylo tam, kde byla střediska průmyslových oblastí, kde levice, část komunistické levice, ale ne celá, se začínala chovat výbojně a používat prostředků, které zatím nebyly v Československu obvyklé. Tato tendence se ještě více znásobila, když nastoupilo gottwaldovské vedení, začátkem 30. let je První máj také spojen s hnutím nezaměstnaných a s tou bolševickou skupinou, která vedla komunistickou stranu. To vše činilo z Prvního máje na některých místech velmi konfliktní a bojová shromáždění."
"Je První máj./Za hrdým rudým praporem se valí černá řeka/A na svém proudu unáší pramice horkých hlav,/v kterých se rojí šťastné sny o spravedlivém dělení neokoralého krajíce./Je První máj."
Tolik Svatopluk Kadlec a jeho První máj 1921.
Další První máje v Československu byly podle Roberta Kvačka vlastně jen půtkami politických stran.
"Ony se přetahovaly o počty členů a o počty účastníků. Projevy, které tam zněly, měly vždy dvojí tóninu: jednak hovořily o programu vlastní strany, o jejich zájmech, a jednak se vyjadřovaly po svém - podle toho, jak si strana vedla - k situaci v Československu. Na První máj byli vždy delegováni táboroví řečníci, bylo třeba nejen akceptovatelně oslovit, ale také, aby byl řečník slyšet, protože ne všichni a všude měli k dispozici mikrofon. Na to měly strany své funkcionáře vychované a vyčleněné a podle toho je posílaly po republice."
Jedním z vyhlášených řečníků již z dob Rakouska-Uherska byl sociální demokrat František Soukup. Posledního dubnového dne roku 1936 vzdal tehdejší předseda Senátu - jako vždy pateticky - v Československém rozhlase hold velkému českému básníkovi:
Po Prvním máji 1918 byl pro svou dobu příznačný hlavně První máj 1938. Vláda nejprve uvažovala o tom, že jej nebude vůbec propagovat, nebo že jej dokonce zakáže. Důvodem byla obava, že by svátek mohl být zneužit henleinovci. Od poloviny 30. let se totiž májové oslavy staly v pohraničí velmi vítanou příležitostí pro srazy Sudetendeutsche Partei. Československá vláda se proto obávala, že by jejich demonstrace mohly přerůst ve srážky se státní mocí, a ty pak dát záminku k propagandě proti Československu, anebo dokonce k mocenskému zásahu proti republice. Především socialistické strany však oslavy prosadily a pokusily se v českých zemích i na Slovensku První máj proměnit ve výraz hnutí na obranu republiky. V tomto duchu se nesl i projev předsedy nejsilnější české strany, agrárníka Rudolfa Berana:
"Zemědělec nechce válek, je činitelem míru, klidu i pořádku, ale dovede uchránit svoji půdu. Chránit svoji půdu znamená chránit svobodu hospodářskou i politickou svého státu. Proto není potřeba zdůvodňovat, že republika naše má v zemědělském lidu nejvěrnější a nejpevnější oporu. Rolnický lid neklesl, když zdálo se, že český národ nežije. Zachoval víru i mateřský jazyk, spolu s rodnou půdou, více než po tisíc let. I dnes, v dobách plných starostí, kdy celý svět se táže, co přinesou zítřky, zemědělský lid není a nebude malomyslným."
Po Mnichovu a okupaci československého torza nacisty nebyly oficiální prvomájové manifestace povoleny. Přesto na tradiční svátek nebylo možné zapomenout a ještě v letech 1939 a 1940 se v českých ulicích za masové účasti lidí jakési májové připomínky konaly.
"Prostě byl První máj užit k tomu, k čemu byl užit zanedlouho Svátek matek, převoz Máchových ostatků nebo poutě na hory, náboženské slavnosti. Lidé hledali příležitost, aby byli pospolu a řekli, jak cítí, jak smýšlí, v co věří, v co doufají a co očekávají,"říká profesor českých dějin Robert Kvaček.
Později se začal První máj připomínat výzvami k uvědomělé práci pro Říši, za vládu si tohle od roku 1942 z titulu své funkce ministra osvěty bral na starost český quisling Emanuel Moravec:
"Všichni musíme své síly vypjat do krajnosti, abychom přivodili porážku Anglie a jejích spojenců. A co je hlavní, abychom po dosaženém vítězství přispěli k budování bezpečné budoucnosti příštích generací, nejen národa německého, nýbrž také národa našeho a všech ostatních Evropanů. V tomto boji máme všichni společný osud, v tomto zápolení jsme si všichni bratry."
"Slavíme Prvý máj počtvrté od konečné porážky německých okupantů a po osvobození naší vlasti slavnou sovětskou armádou pod vedením generalissima Stalina. Slavíme Prvý máj podruhé po Únorové porážce domácí reakce, která chtěla přivést vniveč plody Květnového osvobození a osvobození lidu. Letošní První máj je přehlídkou práce vykonané ve prospěch lidu a republiky. Postavili jsme zemi na pevnou hospodářskou základnu. V průmyslu a v dopravě byla Dvouletka úspěšně skončena."
Další První máje až do roku 1956 měly v hlavním městě Československa stejný scénář: desítky a stovky tisíc pracujících a mládeže s vlajkami, mávátky a mírovými symboly nadšeně defilovaly pod tribunou s nejvyššími představiteli režimu. Po odhalení kultu osobnosti v roce 1956 mizí portréty Stalina a povinné oslavy dostávají o něco civilnější ráz. První máj byl obohacován o další - občanské - dimenze, což potvrzuje i politolog Zdeněk Zbořil:
Zvláště výjimečný pak byl podle doktora Zbořila První máj roku 1968:
"Ten Máj vypadal neuvěřitelně masově, protože on vlastně nebyl na Václavském náměstí, ta tribuna byla tam, kde je kino Sevastopol nebo před Slovanským domem, takže ten průvod se tam zúžil a lidé se tam tlačili a poprvé měli možnost přijít až k tomu Dubčekovi a k těm stranickým představitelům, ale řekl bych, že dost podstatná část lidí tam šla uvědoměle vyjádřit solidaritu těm, o kterých si myslela, že jsou lepší než to, co by mohlo být, že si málokdo dělal iluze. Ti lidé byli zmítáni nejistotou, jak to dopadne, ale právě proto tam šli."
Za československé občany nakonec v srpnu 1968 rozhodly sovětské tanky. První máj roku 1969 se v Praze - po takzvaném hokejovém týdnu v březnu - nekonal a hlavní oslavy byly přesunuty do Bratislavy. Zde promluvil nový 1. tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Jeho slova zněla varovně. Začínala normalizace a konsolidace, a to i Prvních májů:
"Doufám, že to pochopí různé odstředivé síly a ti, co si mysleli, že je lepší mít doma chaos a kalné vody, že se v nich lépe loví. Takovým silám, takovým lidem, takovým skupinkám, velmi brzy dojde, neboť to musí vzít na vědomí, že miliony našich lidí, miliony našich dělníků, rolníků a inteligence, nepůjdou z krize do krize, z bouřky do bouřky kvůli nějakým dobrodruhům nebo antisocialistickým živlům."
Ráz mezinárodní solidarity dodávali prvomájovým průvodům a manifestacím hosté především z pokrokových, tedy spřátelených, zemí. K třicátému výročí převzetí moci v zemi se československým komunistům dostalo výsady vyslat do vesmíru vlastního kosmonauta, Vladimíra Remka. Jeho soudruh ve skafandru, Alexej Alexandrovič Gubarev byl hlavní atrakcí pražských prvomájových oslav roku 1978. Z vlídného přijetí a množství bratrských polibků byl - podle vlastních slov - dojat:
"Drazí soudruzi, dnes jsme na této tribuně s Vámi a oslavujeme První máj. V Praze jsem poprvé, se svými přáteli piloty-kosmonauty a s přítelem Vladimírem Remkem. Mysleli jsme si, že přivítání bude vřelé, ale to setkání je mnohem vřelejší: bouřlivé ovace, samé polibky a upřímná přání. Všechno to na nás dělá ohromný dojem."
Pozadu nezůstávali ani umělci, takto koncem osmdesátých let vzpomínal na svou angažovanou plakátovou tvorbu Adolf Zábranský:
"Námětově je většina mých májových plakátů staršího data. Vycházel jsem prostě z toho, co jsem mohl v průvodech vypozorovat, co bylo možné převést do monumentální polohy. Prvé návrhy na májové plakáty vznikly v roce 1949, poté jsem se tímto námětem zabýval ještě několikrát, naposledy v letech 1970 až 1971. To bylo období XIV. sjezdu a 50. výročí Komunistické strany Československa. K výtvarné stránce bych řekl asi toto: domnívám se, že plakát k Prvému máji má probouzet pocit kolektivní radosti, má vyjadřovat i údernost, bojový zápal. Z toho myslím vyplývá i nutnost barevné i kresebné nadsázky, bez které dobrého plakátu není."
První máj 1989 v Praze se po dlouhých letech přesunul z Letenské pláně na Václavské náměstí. Zatímco v Moskvě zahajoval prvomájové oslavy progresivní Michail Gorbačov, z hlavní tribuny v Praze kynuli masám brilantní řečníci s tvářemi jako vystřiženými z alba zločineckých typů. Byl to poslední První máj pod vedením KSČ.
"Především je to samozřejmě dědictví té komunistické minulosti a těch polopovinných, ne vždy povinných, jásajících průvodů na Václavském náměstí, s žižkovskými ženami v čele a s přenosy ze všech spřátelených zemí. To dědictví je velká zátěž a to by v tom musel být čert, aby v tom lidi chtěli pokračovat. Tím vznikl prostor, že tu myšlenku začali politicky využívat ti, kterým byl ten prostor vyklizen. To jsou tedy řekněme extremisté, a KSČM tak činí v souladu s tradicí komunistických Prvních májů. Takže zásadně si myslím, že to je proto, že ty velké strany nenašly novou interpretaci Svátku práce, Prvního máje, i kdyby ji našly jen v té oblasti lásky milostné, nikoliv lásky k bližnímu. Takže ti lidé na okraji politického spektra, ale i společnosti, toho přirozeně využívají."
"Kdo jiný by měl demonstrovat a chodit se prát než extremisté. Od roku 1989 tady není až zas tak nějaký legitimní důvod pro širší veřejnost se shlukovat na Prvního máje v ulicích a demonstrovat. Když má někdo zájem o politiku, tak vstoupí do nějaké strany nebo si nějakou založí. Radikální levice chce připomenout ten tradiční levicový svátek, že ano. No a extrémní pravice, extremistická násilná pravice jim chce při té příležitosti rozbít hubu. Nevím, jestli ty prvomájové oslavy nebo průvody extremistů zprava mají jiný důvod než zprudit krajní levici."
Obě skupiny tedy svým způsobem Svátek práce slaví. Kdo má podle doktora Doležala sociálně blíže k dělníkům nebo "obyčejným" pracujícím?
Pomineme-li sociální demokracii, pak jedinou parlamentní stranou, která První máj slaví, je KSČM. Co je na jejich manifestacích specifického, vysvětluje Zdeněk Zbořil:
"Já jsem se snažil sledovat ty manifestace KSČM, ale osobně jsem byl jen dvakrát. Bylo to myslím v loňském roce, což byla zvláštní situace, bylo to před volbami, bylo tam skutečně hodně lidí. Spousta lidí se tam přišla podívat proto, jak tedy ta KSČM vypadá. Musím tedy potvrdit, že i v tom loňském roce, kdy tam bylo mnoho lidí, tak tam přeci jen převládal sentiment nebo nostalgie po minulosti, i když projevy většiny až na nějaké výjimky se nesly v duchu jakési nové interpretace myšlenky komunismu. Takže bych neřekl, že ta setkání na Prvního máje KSČM mají výrazně mobilizační charakter, pokud si tedy odmyslím tu výjimku před loňskými volbami, ale je to tedy utvrzování se v určité shodě názorů a posilování sebevědomí. To rozhodně ano, ale že by se tam objevovala nějaká nová interpretace, to se mi nezdá."
Co by mohlo neextremistickou nebo neradikální část obyvatelstva znovu přivést do ulic, například k oslavám Prvního máje? Politolog Zbořil je dosti skeptický:
"Já si myslím, že jenom nějaká hluboká krize, a spíše ekonomická než politická. Obávám se, že i na tu dnešní situaci, která se mnohým lidem jeví jako kritická, tak to prostě nepřivede lidi k přímé akci. Ale věřím, že nějaký dramatický pád prosperity, protože společnost se bohužel skutečně vyvinula proti duchu toho socialismu a to i pod vedením sociální demokracie, směrem k tomu konzumu nebo konzumismu. A ty charaktery lidí jsou - aniž si to mnozí chtějí přiznat - orientovány tržně, ale já to myslím v tom špatném slova smyslu, nikoliv, že jde o nějaké soutěžení na trhu práce nebo trhu zboží, ale jde o spotřebovávání, pokud možno snadno nabytých statků nebo snadno nabytých konzumů. To je krize, která není na první pohled viditelná tak jasně, ale která vede k politické pasivitě a vůbec k nezájmu o funkci politických institucí."
Když jsem z výše řečeného vyvodil, že vyhlídky na moderní redefinici Prvního máje jsou chmurné, Zdeněk Zbořil živě nesouhlasil a dodal:
"Já si dokonce myslím, že to je dost přirozené, že si lidé najdou nějakou úplně novou redefinici nebo přeformátování toho svátku. Já nevím, možná, že nebudou dávat kytičku ke Karlu Hynku Máchovi, ale třeba budou jezdit na kolech na Říp nebo kam, ale ten útěk z měst, ta okupace mimoměstského prostoru České republiky je tak masivní, že tam jde jen o to, aby někdo přišel s nějakým dobrým nápadem a může se oslavovat První máj příští rok třeba někde - nechci zrovna říkat na tom Řípu, aby to neznělo tak koženkově vlastenecky - ale třeba na Šumavě nebo na Hané."
A touto "pozvánkou" na příští rok se s Vámi loučím. Dnešní sváteční vysílání končí. Ze studia za celou českou redakci Radia Praha zdraví Herbert Brynda.
