Česko, svět a Evropa. Díl druhý: česko-anglické vztahy I.
Anglosaská manželka českého knížete, která sídlí na Mělníce a vydává vlastní denáry, koruna, jíž byl korunován druhý český král Vladislav, ostatky Thomase z Canterbury v malostranském kostele, anglický následník trůnu sklánějící se obdivně nad padlým Janem Lucemburským u Kresčaku, "dobrá královna" Anna, sestra Karla IV., na anglickém trůně, John Wycliff, Jan Hus a Peter Payne, John Dee a Edward Kelly, ale také přímořské Čechy, které sousedí se Sicílií, "zimní královna" Alžběta, jednání "učitele národů" s Oliverem Cromwellem o reformě vyučovacího systému nebo irští, skotští a angličtí studenti na lékařské fakultě pražské univerzity. Úvodní výčet napovídá, že v historické rubrice Herberta Bryndy bude řeč o česko-anglických a česko-britských vztazích.
"V první řadě bych řekl, že charakteristickým rysem česko-anglických nebo česko-britských vztahů je nesoustavnost. Ve všech obdobích nebyly stejně intenzivní a dokonce v některých historických obdobích neexistovaly vůbec. Pokud ponecháme stranou raně středověké a vrcholně středověké období, kdy se kontakty mezi britskými ostrovy a českými zeměmi prakticky vůbec nevyvíjely, pak první zmínka nebo intenzivnější souznění mezi českými zeměmi a britskými ostrovy se objevila v souvislosti s reformací."
"V Čechách byl intenzivně připomínán John Wycliff, byť ideologické a teologické rozdíly mezi tím, co Wycliff hlásal a tím, co se později objevilo v Čechách jako husitská reformace, přirozeně existovaly, ale už sám fakt, že Wycliff byl prezentován jako reformátor, na kterého se koneckonců Jan Hus odvolával, tak už to dodalo Wycliffovi jakousi gloriolu českého husity na britských ostrovech, řeknu-li to s velkou nadsázkou; poprvé se objevila jakási sounáležitost mezi obyvateli tehdejších českých zemí a britských ostrovů," připomíná Martin Kovář.
"Intenzivnější styky začaly až ve druhé polovině 16. století v souvislosti s alžbětinskou érou, kdy se do rudolfínské Prahy začali sjíždět nejen různí diplomaté, agenti a emisaři, ale také umělci, lékaři a vzdělanci. Tady poprvé, byť to není patrné z diplomatických relací a oficiálních jednání, začalo jakési neviditelné propojování mezi českými a anglickými vzdělaneckými a intelektuálními elitami. V jistém slova smyslu vrchol tohoto prvního období přichází v prvních dvou dekádách 17. století nebo v první polovině 17. století v souvislosti s "falckým sňatkem" nebo se "stuartovským sňatkem", záleží na úhlu pohledu, který je a byl v českých zemích hodnocen úplně jinak než v samotné Anglii."
Falckým sňatkem je myšlena svatba falckého kurfiřta Friedricha V. a dcery anglického krále Jakuba Stuarta Alžběty. Anglická princezna se tak stala českou "zimní královnou". Od tohoto sňatku si na počátku třicetileté války hodně slibovala česká aristokracie, anglický pohled na věc byl však velmi odlišný. Hlavním zájmem Jakuba Stuarta totiž bylo narovnání se Španělskem, nikoliv pomoc českým - jakkoliv nekatolickým - rebelům. Osud Alžběty a Fridricha v Praze je dostatečně známý: oba po krátké době, po bitvě na Bílé hoře z Čech uprchnuli.
"Záležitost, která se týká Komenského je podobně mytizovaná nebo zveličovaná jako záležitost, která se týká "falckého sňatku". Komenský byl v Británii, také Hollar působil v Británii, ale iluze, které s tím byly spojovány, to znamená, že vzdělaný Komenský může zapůsobit na politické elity v tom slova smyslu, aby se nějak angažovaly ve vestfálském narovnání, aby to prospělo české věci, v tom slova smyslu, že by jeho přítomnost mohla pomoci v jednání ve vestfálských městech, tak to bylo zcela iluzorní. Koneckonců on sám, když odjížděl z Anglie, tak byl zklamaný tím, že nedokázal to, co si předsevzal nebo to po čem toužil, protože hovořit o předsevzetí by bylo příliš silné. Jak "falcký sňatek", tak Komenského mise, - která je často tématem historických článků a studií a námětem diskusí a kolokvií - a její praktické dopady měly tedy na česko-britské vztahy, jakož i na osud české otázky v polovině 17. století, minimální dopad."
Následujících sto let bylo právě oním obdobím, kdy česko-britské nebo česko-anglické vztahy nejen že nebyly intenzivní, ale v podstatě nebyly podle docenta Kováře žádné:
Po vakuu první poloviny 18. století vstupuje do česko-britských vztahů intenzivně kulturní linie. Dochází k čilé studentské a učitelské výměně, zejména s Irskem a Skotskem.
"To je záležitost skutečně konce 18. století a počátku 19. století. Týkalo se to dvou oblastí. Jednak té oblasti intelektuální, to znamená pedagogicko-studentské. Působili tu hlavně irští a skotští studenti, především na lékařské fakultě, která byla -zase s nadsázkou - označovaná jako anglická nebo irská. Někteří irští profesoři a učenci si získali velký respekt,"
uzavírá docent Kovář první část naší stručné rekapitulace česko-anglických a česko-britských vztahů. O dalších důležitých oblastech spolupráce, podnikatelské a žurnalistické, bude řeč příští týden. Na slyšenou se těší Herbert Brynda.
