Ekonomika
Po družicích Magion odstartoval v pondělí do vesmíru další český satelit - Mimosa. Co je jeho úkolem a zda má pro Česko republiku vůbec smysl provádět kosmický výzkum, o tom už blíže Zdeněk Vališ.
Nižší poplatky za telefonní hovory, přesné předpovědi počasí pro jednotlivá města a oblasti, sledování úrody na polích, zjišťování ekologicky škodlivých míst, přesné mapování zemského povrchu, vyhledávání trosečníků a ztracenců v pustinách, to je jen malý výčet možností, k nimž mohou jednou přispět poznatky, které bude získávat družice Mimosa vyvinutá a vyrobená v Česku. Jejím úkolem je zkoumat a měřit mimogravitační vlivy, které ovlivňují dráhy satelitů. A těch je celá řada, od zbytků atmosféry, až po sluneční záření a sluneční vítr. Jak řekl Radiu Praha profesor Jan Palouš, ředitel Astronomického ústavu Akademie věd, kde byla družice vyvinuta, dnes je možné vypočítat dopředu polohu družice pouze s přesností plus mínus několik desítek kilometrů. Poznatky z Mimosy by mohly přispět k dalšímu zpřesnění tohoto výpočtu.
"Až budou tato měření provedena, tak bude možné předpovídat polohy družic s přesností zhruba o jeden dva řády vyšší, než je tomu dnes."
Měření mimogravitačních vlivů na družici o průměru 60 centimetrů a váze 60 kilogramů má na starosti unikátní český akcelerometr. Tento přístroj byl vyvinut také v jiných zemích, české zařízení ale předstihuje ostatní svou vysokou přesností. V tvrdých podmínkách kosmu se to poprvé prokázalo v roce 1992, kdy český akcelerometr pracoval na palubě jedné ruské družice. Výsledky byly tak výborné, že čeští vědci dostali nabídku poslat další přístroj na palubě amerického raketoplánu Atlantis v roce 1996. A opět následoval velmi příznivý ohlas v odborné veřejnosti. Při obou těchto výpravách do kosmu se ale podle Jana Palouše narazilo na jeden problém.
"Všechny tyto družice mají mnoho různých vibrací. Na tom Atlantisu jsme byli schopni velice přesně určit, kdy pánové astronauti jdou spát. Pak tam bylo těch vibrací méně. Nebo když se pak spojili s vesmírnou stanicí Mir, tak najednou bylo těch vibrací mnohonásobně víc."
Proto tedy bylo rozhodnuto vyvinout samostatnou českou družici, kde by byl akcelerometr úplně sám a měl takříkajíc větší klid. Tím by samozřejmě měly být i výsledky jeho práce přesnější. Jan Palouš uvádí, že vývoj samotného přístroje byl umožněn tím, že skončila studená válka. V Česku se otevřely dveře tajných vojenských institucí a vojenští odborníci se astronomům pochlubili, že mají přístroje a technologie, s jejichž pomocí by se daly splnit požadavky na výrobu akcelerometru.
"Jedná se specielně o Meoptu Přerov. Tam se ukázalo, že jsou schopni vyrobit velmi přesně geometricky definované tvary."
Probíhající experiment má nepochybně značný vědecký význam. Jenže je tu i druhá stránka věci. Vývoj a výroba družice přišly na 45 miliónů korun. Dalších asi 20 miliónů korun stálo vypuštění družice ruskou raketou. Většina této sumy bude umazána z ruského dluhu vůči České republice. Mnozí lidé si logicky položí otázku, zda si stát může dovolit takové experimenty v době, kdy se začíná šetřit na všech stranách a kdy i věda jako celek dostane méně prostředků, než se předpokládalo. Ředitel Astronomického ústavu samozřejmě takovou otázku čekal. Česko, jak říká, si nemůže dovolit nejít do kosmického výzkumu.
"Samozřejmě, pokud bychom se chtěli stát jakousi banánovou republikou nebo jít ještě dál za Balkán, až snad někam do míst, kde se moderní společnost moc nerozvíjí, tak potom bychom si skutečně mohli dovolit nejít do vesmíru a do kosmických experimentů. Ale já si myslím, že tam za Balkán asi nechceme směřovat."
Česká republika prostě nemůže zůstat stranou třeba proto, že technologie, které se musí vyvíjet pro kosmické experimenty, přece pozitivně ovlivňují domácí průmysl a výzkum kosmického prostoru je měřítkem vyspělosti země.
"I tento zdánlivě nejasný efekt přece dává České republice určitý kredit, že jsme schopni vyrábět takto přesné přístroje, že jsme schopni vyrábět věci pro kosmos. Pak to inicializuje další zakázky u našich specializovaných firem."
Je ale ještě jeden důvod, proč věřit tomu, že finanční prostředky přidělené na kosmický výzkum nejsou vyhozeny oknem. Ze statistik OECD totiž vyplývá, že produktivita práce českých astronomů všeobecně - pokud lze příšerné slovo produktivita použít pro vědecké pracovníky - je mnohem vyšší než u jejich západoevropských kolegů. Ve financích je tomu samozřejmě naopak.
"Ten jediný rozdíl a podstatný rozdíl, který tady je, je v tom, že my máme k dispozici zhruba pět až desetkrát méně financí."
Jinými slovy řečeno, kdyby měli čeští astronomové stejně finanční možnosti, jako jejich západní kolegové, mohli by přirozeně provádět i více drahých experimentů. Je otázkou, zda by tím stoupla ještě víc i jejich vědecká produkce. Jan Palouš si myslí, že ano.
