Česká koaliční vláda má za sebou rok činnosti
Česká koaliční vláda má za sebou rok práce. Její start nebyl díky katastrofálním povodním z loňského srpna příliš jednoduchý. Opoziční občanští demokraté tvrdí, že vláda za dvanáct měsíců prakticky neudělala nic. S publicistou Petrem Holubem se Josef Kubeczka pokusí v dnešním vydání rubriky Česko v komentáři udělat inventuru roční činnosti kabinetu po jednotlivých resortech.
Začneme ministerstvem zahraničních věcí, v jehož čele stojí šéf lidovců Cyril Svoboda. Co mu lze, podle Vás, přičíst k dobru a co naopak nezvládl?
"Ministr Cyril Svoboda se může právem pyšnit tím, že byl u toho, když proběhlo referendum o vstupu Česka do Evropské unie, v prosinci také byla Česká republika přijata do unie. Pokud zůstane na svém postu ještě napřesrok, tak bude i u toho, kdy Česká republika do Evropské unie skutečně vstoupí. Na druhou stranu je pravda, že ta předreferendová kampaň se mu až tak příliš nepovedla, ale když je konec dobrý, tak se potom ten ministr těžko kritizuje. Myslím si, že česká zahraniční politika zaznamenala řadu dalších pozoruhodných úspěchů. Za poslední rok proběhl summit NATO v České republice, což jistě přispělo k prestiži země ve světě, Česko se účastnilo na poměrně čestném místě intervence v Iráku, dnes se účastní humanitárních akcí tamtéž. V zahraniční politice je samozřejmě možno leccos kritizovat ohledně provedení, byly tady poměrně zmatené veřejné diskuse, například o tom, zda Iráku pomoci či nepomoci, ale jde to dobrým směrem. Málem bych zapomněl, že také došlo k pozoruhodné výměně názorů mezi premiéry Česka a Německa, kde jsme si navzájem odpustili všechno, co bylo v minulosti, a na těchto jejich vyjádřeních vlastně skončily veškeré takové ty politické rozmíšky minulých dvou let."
Jak ve Vašich očích obstálo ministerstvo obrany, které se muselo vyrovnat s odstoupením svého šéfa Jaroslava Tvrdíka, jehož nahradil Miroslav Kostelka?
"Na tom je vidět, jak souvisí obraz ministerstva s osobou ministra. Kdyby pan Tvrdík neodstoupil, tak by člověk byl téměř v pokušení říkat, že i ministerstvo obrany obstálo, protože dva české kontingenty se, byť tak trochu z povzdálí, účastnily kampaně za osvobození iráckého lidu a obstály. To je vlastně zásluha ministra, ovšem pak se ukázalo, že ministr Tvrdík nedokázal zvládnout svoji politickou či státnickou odpovědnost."
Stanislav Gross je podle výzkumů veřejného mínění dlouhodobě nejpopulárnějším politikem v Česku. Jak si vedl v čele ministerstva vnitra?
"Stanislav Gross byl v posledním roce chápán především jako stranický politik. Hodnotily se tedy jeho stranické akce, například se stalo, že se plně vymanil z vlivu Miloše Zemana, což pro něj osobně muselo být opravdu těžké rozhodnutí. Neustále byl pod mediálním tlakem, zvláště jestli nebude náhodou vyzyvatelem Vladimíra Špidly, ať už na místo premiéra nebo na místo stranického předsedy. Je to velice mladý člověk a myslím, že se s tím vyrovnal celkem čestně. Pokud jde o jeho vlastní činnost resortního ministra, tak tam si myslím, že organizace summitu NATO byla bezchybná. Je to něco podobného, jako s Cyrilem Svobodou - konec dobrý, všechno dobré, jakkoli by šlo kritizovat, že byl na například příliš expresivní, že varoval před něčím, co možná ani nehrozilo, ale dopadlo to dobře."
Ministr spravedlnosti Pavel Rychetský zřejmě své vládní křeslo opustí a stane ústavním soudcem. Jak se jeho resortu vedlo?
"Ministr spravedlnosti Rychetský je pracovitý a dalo by se i říci, že to je slušný člověk. Rekodifikace trestního řádu, kterou připravilo ministerstvo spravedlnosti je určitě velice užitečná věc a zatím se zdá, že pokračuje dobrým směrem. Bohužel právě s Pavlem Rychetským je spojen, myslím, vůbec největší kolaps této vlády, když kabinet velice tvrdě vystoupil proti soudům a začal jim vysvětlovat, jak mají soudit restituční kauzy, jak mají postupovat ve sto padesáti žalobách, které podal pan Kinský, aby mu byl vrácen rodinný majetek zabavený po roce 1948. Připomínám, že on nebyl zabaven na základě tzv. Benešových dekretů. To je věc, kdy jsem začal trochu pochybovat o tom, jestli tato vláda prospívá Česku, protože oni by skutečně měli rozlišovat mezi soudní a výkonnou mocí. Je však vidět, že Pavel Rychetský o tom asi neslyšel. To je právě velká nedůvěra a velká obava, kterou teď vzbudila tato vláda. A nevím, jestli si dostatečně uvědomuje, co provedla."
"To se teprve uvidí, ale rozhodně se dá říct, že ministr Sobotka je vedle premiéra ten, na kterém leží největší tíha odpovědnosti. Tato vláda se totiž musí vypořádat se všemi dluhy, které nadělaly předchozí vlády a ty právě tuto zodpovědnost tak příliš necítily, protože zadlužovaly celkem bez obav. Ministr Sobotka, myslím, připravil velice dobrý návrh reformy veřejných financí. Je tedy pomalejší než by si sám přál. On chce škrtat ročně státní dluh ve výši 0,8 procenta hrubého domácího produktu, přitom sám by si přál, aby mohl škrtat dvakrát tolik. Jeho vzorem je reforma veřejných financí, která proběhla ve Švédsku a Holandsku, a myslím si, že alespoň takto teoreticky je dobře připravena. Teď je otázkou, nakolik tvrdě prosadí tyto škrty v různých resortech a nebude to mít snadné."
V hodnocení roční práce jednotlivých ministerstev budeme s publicistou Petrem Holubem pokračovat opět za týden.
