Doležalův básnický bedekr z Toskánska
Čeká nás teď setkání s básníkem Milošem Doležalem. Po několika sbírkách, ve kterých se mladý autor vracel do svého rodiště, tedy na Vysočinu, se v textech připravované sbírky vypravuje do italského Toskánska. Knihovničku připravil Vilém Faltýnek.
Vy říkáte, že do Itálie jezdíte už několik let, ale teprve teď o tom začínáte psát. Jak je to možné?
"Já mám zkušenost, že krajina nebo místo se vám zjeví nebo ukáže až po nějakém čase, dá se za něco, za nějakou trpělivost vašeho zkoumání, vašich příjezdů. Já jsem ke krajině Toskánska, konktétně tzv. Valtiberině dospěl postupně. My tam s přítelem malířem Jiřím Štouračem jezdíme od roku 1997, do kraje, kde se narodil renesanční malíř Piero della Francesca, tu krajinu také pěšky proputovával Svatý František, zakládal tu kláštery, narodil se tu Michelangelo. Tu krajinu jsme poznávali postupně a pomalu, a teprve až letošní zimu, když jsem seděl tady v pražském paneláku a znovu jsem si ta místa přehrával, tak teprve tady po pěti letech se mi ta krajina se svými místy, obrazy a dávnými obyvateli ukázala."
Vydání sbírky s pracovním názvem Sansepolcro je ještě věcí budoucnosti. Dříve se čtenáři dostane do rukou Doležalova předchozí práce:
"V nakladatelství Atlantis by letos na podzim měla vyjít sbírka, která se jmenuje Čas dýmu. To jsou verše z konce devadesátých let."
Navazuje to nějak na ty předchozí tři sbírky Podivice, Obec a Les?
"Tahle trojice sbírek, to je pro mně volný triptich, který se vztahuje nejvlastněji k prostoru mého domova, mého dětství, místu, kde jsem vyrůstal a ze kterého jsem odešel, tedy k Vysočině. A ta čtvrtá sbírka, Čas dýmu, je jakýmsi (ne fyzickým ani ne zeměpisným) krokem dovnitř."
Ty první sbírky jste musel psát hodně mladý, vždyť vycházely v polovině devadesátých let.
"Ano, ty Podivice jsem napdsal ve čtyřiadvaceti. Napsání těch veršů ve mě vyvolala konkrétní zkušenost: je to spojeno se smrtí mé babičky, s mojí svatbou a narozením dcery. Takže je to ohlédnutí za babičkou, za celistvým světem, je to nostalgické ohlédnutí."
Je zajímavé, že v tomhle věku, kdy mladý člověk většinou míří do světa, poznává, vy jste se vztahoval k místu domova.
"Hm, já myslím, že v té životní chvíli to byla nutnost, ale io vykrtočení. Nutnost v tom, že jsem odešel do Prahy na studia a teprv zpětně jsem poznal, co to pro mě znamená, domov, místo, kde se člověk narodí. A tím nemyslím jen dům, zahrada, ale celý soubor zážitků, zkušeností, vás a vašich předků. Takže v tom ta nutnost. A poznání v tom, že člověk je vrostlý do nějakého příběhu pokolení. Všechny tyto věci ve mně vřely a tehdy vznikla ta knížka podivice. Samozřejmě tam to ještě bylo propojené s tím, že babička umřela tři dny před mojí svatbou, takže další vrůstání a odrůstání z té rodové klenby, jakési poznání těch zvláštních propojených světů. To všechno jsem se pokoušel popsat."
Našel jste podobný vztah k Praze?
"Problém jsem měl s tím, že město pro mě bylo víc anonymní, nerozumněl jsem mu, neprožil jsem tady dětství. Ale dnes tady žiji, pracuji a přitom si nemyslím, že bych ztratil něco z toho podstatného. Spíš si to, jak říká stará latinská moudrost, to podstatné si neseme v sobě. Takže myslím, že to se mnou putuje, jako se mnou putují předci nebo andělé."
Miloš Doležal se narodil 1. července 1970 v Háji u Ledče nad Sázavou na Českomoravské vysočině. V roce 1992 absolvoval Fakultu sociálních věd UK diplomovou prací o tzv. číhošťském zázraku a faráři Josefu Toufarovi. Pracoval jako dramaturg Divadla za branou III. Dnes působí jako redaktor literární redakce Českého rozhlasu.
