Toufar se pozdravil s celou vesnicí, nerozděloval lidi, řekl jeho životopisec Miloš Doležal

Sedmdesát let od umučení faráře Josefa Toufara si lidé připomínají na řadě míst Česka. Například scénické čtení v pražském Rudolfinu vzniklo podle knih Toufarova životopisce Miloše Doležala. Ten před lety objevil pod podlahou na faře v Číhošti zápisky, které prozradily řadu věcí z Toufarova života.

Josef Toufar|Foto: ČT

Tragický příběh se začal odehrávat 11. prosince roku 1949. Podle očitých svědků se během Toufarova kázání sám od sebe několikrát pohnul kříž v číhošťském kostelíku. To se stalo záminkou nejen pro Toufarovo zatčení, ale i tažení proti církvi.

Miloš Doležal, foto: Vojtěch Havlík, ČRo

Toufarovy dokumenty se našly až 25 let po pádu komunismu. Jak uvedl v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas spisovatel Miloš Doležal, zřejmě je tam schoval Toufarův následovník.

"Patrně ze strachu, protože v 50. letech byl Josef Toufar umučený. Bylo to velké tabu. O těch dokumentech se nevědělo, teprve až v 80. letech brigádníci opravovali střechu fary v Číhošti, a našli tam balík s dokumenty, zápisníky. Všimli si, že je tam jméno Josef Toufar. Ale ten strach byl i v 80. letech tak velký, že to hned zašmodrchali takovým motouzem a strčili po podlahu. Když jsem tam poprvé jako student přijel v roce 1987 a chtěl jsem se tam s lidmi o Josefu Toufarovi bavit, tak se báli."

Dokumenty prozradily podrobnosti z Toufarova života

Publicista Miloš Doležal po léta shromažďoval podrobnosti a svědectví ze života pátera Josefa Toufara. Jeho ucelený příběh zpracoval v knize Jako bychom zemřít měli.

Mše za oběti komunistické zvůle v želivském klášteře. Královéhradecký biskup Jan Vokál, který mši celebroval, v ní mimo jiné vyzdvihl jméno číhošťského faráře Josefa Toufara, foto: ČTK/Pavlíček Luboš

"Když jsem psal tu monografii, tak jsem procházel jeho dopisy a kázání. Prodíral jsem se tím jako houštím, protože to písmo je skoro nečitelné. Když jsem se pak díval na jeho vysvědčení z obecné školy, tak měl skutečně ze psaní dvojku nebo trojku. On byl pracovitý člověk, ale co je zvláštní, nebyl šikovný. On si třeba nedokázal vyměnit žárovku, nedokázal napumpovat kolo u bicyklu a tak dále. Je vidět, že s těmi prsty patrně něco měl, nebo je měl nějaké tuhé, protože i to písmo je dosti šílené."

Mezi dokumenty byl i malý fialový sešitek se jmény z roku 1940.

"Josef Toufar byl na kněze vysvěcen právě v roce 1940. Konala se velká slavná primice v jeho rodišti v Arnolci u Polné. On si před tím do zápisníku psal, koho pozve na tu slavnost. Nakreslil si tam i primiční obrázek, který pak vytištěný rozdával. Jsou tu záznamy, kdo kdy přijede, koho má přivézt, koho odvézt a tak dále. Je to takový intimní zápisník Josefa Toufara. Zápisník, ve kterém ukazuje, kdo byl jeho přítelem, koho měl rád a koho si přál mít v tom slavnostním dni."

Učil kluky v Číhošti tancovat

Josef Toufar byl na kněze vysvěcen až ve svých 38 letech. Jako farář působil nejprve v dnes už zaniklé obci Zahrádka v Posázaví. V roce 1948 byl přeložen do Číhošti.

Mše za oběti komunistické zvůle v želivském klášteře. Mše byla součástí dvoudenní konference věnované Toufarovi, foto: ČTK/Pavlíček Luboš

"On tam byl přeložen na nátlak okresních partajníků. Před tím působil osm let v obci Zahrádka, kde byl velmi úspěšný. Hned po únorovém převratu to bylo trnem v oku místním komunistům. Byl přeložen do Číhoště. Je to obec v kopcích, drsné podnebí, ale hned si to místo vzal za své. A první co udělal, obešel všechny lidi a seznámil se s nimi. To je na něm strašně cenné, že nerozděloval lidi. Pro něj byli farníci celá obec, ať to byli věřící, nevěřící, evangelíci. Pro všechny tam byl přítomen a se všemi se přátelil."

Jak dodal spisovatel Miloš Doležal, Josef Toufar se zapojoval i do společenského života vesnice.

"Josef Toufar, protože pocházel z hospody, tak byl součástí té pospolitosti, která se scházela v hostinci v Arnolci. Hrálo se tam divadlo, schůzovalo, byly taneční zábavy. Toufar hrál od dětství na kontrabas v arnolecké kapele. Chodil tam po zábavách, muzicíroval i jako kněz. V Číhošti už nehrál v žádné kapele. Jednou tam navštívil taneční zábavu a viděl, jak místní kluci špatně tancují, jak holkám šlapou na nohy. Zhrozil se a pozval tam tanečního mistra Karla Miláčka ze Zahrádky. Ten tam skutečně několik nedělí místní učil tancovat. I tímto způsobem Josef Toufar zkulturňoval tu číhošťskou vysočinu."

Pohyb kříže na oltáři je dodnes nejasný. Josef Toufar, kterého nutili k přiznání, že pohyb křížku je podvod, který zinscenoval, zemřel na následky mučení StB 25. února 1950. V dubnu 2013 dala Česká biskupská konference souhlas k Toufarově blahořečení. Celý proces je ale teprve na začátku a může trvat i desetiletí.