Josef Toufar bude po 65 letech pohřben v Číhošti
V červenci bude v Číhošti pohřben někdejší tamní kněz Josef Toufar. Letos v lednu uplynulo 65 let od doby, kdy jej z číhošťské fary odvezla StB a o necelý měsíc později, 25. února, na následky krutého zacházení zemřel. Jeho ostatky byly uloženy do hromadného hrobu na pražském Ďáblickém hřbitově.
V roce 2013 zahájila katolická církev proces Toufarova blahořečení. V roce 2014 pak byly z hromadného hrobu vyzvednuty jeho ostatky, aby mohly být následně prozkoumány. Stačilo ale málo a nebylo by to možné, tělo totiž mohlo být zpopelněno, jako se tomu stalo například u jiných obětí komunistické zvůle. Pokračuje Miloš Doležal, autor knihy o Josefu Toufarovi.
"Zmučené tělo Josefa Toufara mělo zmizet co nejrychleji ze světa. Po pitvě, která se uskutečnila v Praze na Albertově v Ústavu soudního lékařství, se příslušníci Státní bezpečnosti snažili zajistit co nejrychlejší spálení těla. Zjistili ale, že kapacity pražských krematorií, na konci února 1950, jsou přeplněny a nejbližším termínem by byl 3. březen. Tak se nakonec rozhodlo, že nebudou čekat a tělo zmizí jiným způsobem. Byla otevřena společná hrobová šachta na hřbitově v Praze Ďáblicích, tam jej 28. února převezli a zakopali." Pozůstatky Josefa Toufara byly po jejich loňském vyzvednutí předány antropologům. Přesná identifikace ale nebyla snadná. Z lebky, která je pro ni důležitá, se dochovaly pouze zlomky. Vedoucí antropologického oddělení Národního muzea Petr Velemínský vysvětluje:"My jsme aplikovali více metod, abychom měli jistotu. Všechny pozůstatky se zrentgenovaly a byla snaha ověřit, jestli se na nich nenachází nějaká zlomenina, jestli jsme něco nepřehlédli, v souvislosti s jeho zdravotním stavem a s tím, že kněz byl mučen, tak jestli bychom nenašli nějaké takové známky, ale bohužel. Ta zachovalost kostry byla limitující, ta nebyla ideální."
Dá se tedy říct, že antropologové sami by nemohli na 100 procent říct, že toto je kostra Josefa Toufara?"My neměli k dispozici lebku, ale další skutečnosti podporují, že jde o kostru Josefa Toufara, ale samotný osteologický výzkum by nemohl tu identitu potvrdit. Ty možnosti prostě nejsou. Museli bychom mít celou lebku, pak by mohla být provedena superprojekce. Kdybychom měli k dispozici chrup a stomatologické záznamy, tak by byla jiná situace. Ale za tohoto stavu kostry bychom to nemohli říct."
Antropologům tak pomohli genetikové, kteří Toufarovu identitu na téměř 100 procent potvrdili.V těchto dnech jsme si připomínali také výročí justiční vraždy Milady Horákové, další z obětí komunistického režimu. Její osud měl v zahraničí velký ohlas. Situaci v Toufarově případě popisuje Miloš Doležal.
"Došlo k tomu, že příslušníci Státní bezpečnosti Josefa Toufara ubili, takže připravovaný velký proces se nemohl uskutečnit. Snažili se situace propagandisticky využít. Po smrti Josefa Toufara vznikl propagandistický film ´Běda tomu, skrze něhož pohoršení příchází.´ Noviny, deníky, časopisy masírovaly vehementně českou společnost. Pokud vím, tak jeden z těch ohlasů byl takový, že do Číhoště v únoru či březnu přijel americký novinář a napsal reportáž. Další z těch zahraničních ohlasů šel po vlnách Radia Vatikán, které hlásilo, co se v Číhošti stalo. V samotném roce 1950 byl zahraniční ohlas v západní Evropě minimální. 6. března 1950 se na ministerstvu vnitra konala velká tisková konference, kde soudruzi hlásili do světa, co Josef Toufar prohlásil, udělal, jaký to byl lump a tak. Tam byli přítomni novináři ze Sovětského svazu, Poláci tam byli a tuším, že i někdo z Maďarska."
O osudu Josefa Toufara se začalo hovořit v šedesátých letech, hlasitěji pak po sametové revoluci. Prozatím největším výsledkem úsilí o alespoň částečnou a symbolickou nápravu bude slavnostní událost, která proběhne o víkendu 11. a 12. července v Číhošti. Kromě pohřbu Josefa Toufara se bude konat eucharistická bohoslužba, bude představena kniha Toufarových kázání, proběhnou koncerty a připraven je také program pro děti.