Kalendárium
Dva z mužů, které představí dnešní kalendárium, spojuje fakt, že se stali obětí státní zvůle. Kalendárium připomene ale i veselejší témata, jako například seriál Hříšní lidé města pražského.
11. prosince 1949 došlo v kostele v obci Číhošť během kázání faráře Josefa Toufara k tzv. Číhošťskému zázraku, kříž na stěně se několikrát pohnul. Událostí v Číhošti hodlala tehdejší komunistická propaganda náležitě využít. K plánované tiskové konferenci, na které měl obviněný páter přiznat, že křížem pohyboval na příkaz Vatikánu, už nedošlo. Toufar na následky krutého mučení zemřel. Stejně ale nesměl zůstat případ v Číhošti zapomenut. Jak říká historik Petr Koura z Archivu bezpečnostních složek ministerstva vnitra, v Dikobrazu se objevovaly Toufarovy karikatury a o případu byla napsána kniha. „Ovšem takovým nejvýznamnějším propagandistickým počinem byl film, který se jmenoval „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“, ten film měl právě ukazovat to údajné pozadí Číhošťského zázraku. Traduje se, že tento film měl být natáčen se samotným farářem Toufarem, který byl krutě týrán Státní bezpečností.“ Toufar však už nebyl ve stavu, kdy by mohl vystoupit na kazatelnu a toto potupné divadlo sehrát. „Místo něj ztvárnil tuto roli nějaký jiný člověk, patrně se jednalo o dosud neidentifikovaného herce. Některé prameny hovoří o tom, že to byl některý z příslušníků Státní bezpečnosti, hovoří se o prokurátoru Karlu Čížkovi, ovšem není to historicky doloženo.“Lidé ale při následném promítání v kinech na film reagovali spíše negativně a od jeho většího propagandistického využití se později upustilo.“
Před 30 lety začala Československá televize vysílat seriál Žena za pultem. Tolik vysmívaný příběh o prodavačce v lahůdkách ale při jeho první polistopadové repríze na TV Prima prý sledovaly přes 2 miliony diváků.
Uplynulo už 156 let od toho, kdy mohl Karel Havlíček Borovský začít přemýšlet o těchto verších.
„Sviť, měsíčku, polehoučku
skrz ten hustý mrak,
jakpak se ti Brixen líbí? -
Neškareď se tak!"
16.12. 1851 mu totiž „pan Bach“, rakouský ministr vnitra, napsal, „že mu nesvědčí v Čechách zdraví“ a odeslal ho do vyhnanství do Brixenu. Dlouhou dobu byl tento Havlíčkův pobyt popisován jako tvrdé vyhnanství, poté se zase objevovaly opačné názory popisující vyhnanství v Brixenu jako idylu. Borovský měl slušné ubytování, pobíral plat, procházel se v malebném okolí alpského města…Nic z toho však nic nemění na skutečnosti, že tam Havlíček v žádném případě nepobýval dobrovolně. Město Brixen je dnes partnerským městem Havlíčkova Brodu a u příležitosti podepsání smlouvy byla vydána také publikace „Po stopách Havlíčkových v Brixenu,“ která upozorňuje na místa, spjatá s pobytem tohoto českého spisovatele a novináře.
