Nové Hrady
Na řadě je naše pravidelné cestování. Dnes se vydáme na jih Čech, do městečka Nové Hrady, kde se nachází v České republice jediný klášter servitů. Navštívíme nejen klášterní zdi, ale i zdejší hrad, který má vzácná polední strašidla. Více už Zdeňka Kuchyňová.
Nové Hrady byly od začátku 17. století spojeny s francouzským rodem Buquoyů. Jeden z nich, císařský generál tehdy dobyl zdejší hrad.
"Velitel těch císařských vojáků Karel Bonaventura Buquoy si ho následně vyžádal jako náhradu za válečné výdaje, ještě před Bílou horou. Takže to nebyl klasický pobělohorský konfiskát a rodu Buquoyů patřil hrad v Nových Hradech až do roku 1945,"
říká správce hradu Jan Smolík. Nové Hrady se tak staly z provinčního rožmberského města hlavním centrem všech buquoyských držav. Proslulý je i zdejší park, zvaný Terezčino údolí, které založila Terezie Buquoyová spolu se svým manželem. Je tu spousta různých stavbiček a turisté park vyhledávají ještě více než hrad, který prošel od 80tých let rozsáhlou rekonstrukcí. Najdeme tu pozoruhodnou sbírku zbraní i portrétů členů Buquoyjského rodu. A jak prozradil správce Jan Smolík, jako každý hrad má i ten novohradský své strašidlo a to vzácné polední.
"Tady na hradě, pokud jsou dochovány pověsti, tak se ty příběhy odehrály hlavně kolem poledního. A to především v přední části hrady, kde je tzv. buquoyský archív. Jsou dochovány z 19. století různé skazky o tom, jak se tam během poledního ozývaly zvuky a bouchaly dveře i když tam nikdo být neměl."
Jeden z Buquoyů - Ferdinand založil v roce 1678, krátce po příchodu do Nových Hradů klášter servitů, který prosperoval bez jakýchkoliv problémů až do druhé světové války, která znamenala v životě místní řeholní komunity zásadní zlom. Jak uvedl správce kláštera Zdeněk Toušek, Nové Hrady byly totiž součástí sudet.
"A jako takové byly začleněny do Třetí říše a tudíž většina řeholníků, kteří zde pobývali, musela nastoupit do wehrmachtu, kde sloužili buď jako sanitáři nebo jako duchovní. Po válce se kupodivu všichni bez úhony vrátili, ale nepobyli tady dlouho, protože byli společně s ostatním německým obyvatelstvem odsunuti a zde v klášteře zbyli jen dva řeholníci, kteří byli české národnosti. Ani ti zde po válce nepobyli příliš dlouho, protože jak je známo, tak 20. dubna 1950 došlo k zatčení všech členů řádů a kongregací v celé republice a klášter byl poté zabrán jednotkou pohraniční stráže."
Ta zde sídlila až do roku 1987, kdy už byl klášter tak zdevastován, že byl prakticky neobyvatelný. Řádu servitů byl vrácen po revoluci v roce 1991 v žalostném stavu. Jako první se vrátil současný převor kláštera, páter Bonfilius.
"Měl ke zdejšímu kraji velice blízký vztah, protože se narodil v Údolí u Nových Hradů, což je v dnešní době součást Nových hradů.V roce 1948, protože jeho rodina nebyla odsunuta, a on chtěl studovat teologii a vstoupit do řádu servitů, tak ilegálně překročil hranici do Rakouska, kde v Insbrucku vstoupil do řádu servitů."
Celkem se vrátili do kláštera 4 řeholníci z různých zemí, mimo jiné i páter Kazimír Jindra, jeden ze dvou českých řeholníků, kteří zůstali po válce a poté byli internováni a vězněni. Páter Kazimír byl také posledním českým řeholníkem řádu servitů a zemřel v roce 1999. Dnes je zde opět páter Bonfilius, kterému se podařilo v rekordně krátkém čase klášter zrekonstruovat, opět sám.
"Hlavní část těch finančních prostředků pocházela od drobných dárců, od jednotlivců, kteří pocházejí z Rakouska a z Německa. Byli to převážně lidé, kteří zde na Nohohradsku žili a byli potom po válce odsunuti a ti tedy z velké části financovali rekonstrukci kláštera. Další část prostředků byla získána přímo řádem servitů. Řádu servitů v okolí Insbrucku náležely některé pozemky a vinice, takže část těch pozemků a vinic byla prodána a výnos byl použit na rekonstrukci kláštera a kostela. A nejmenší část, která tedy byla použita, to byly prostředky ze státního rozpočtu, které sem byly dány v rámci programu regenerace památkových zón."
I když má dnes řád servitů v České republice pouze jediný klášter, na počátku 18. století jich bylo osm. Mimochodem, servité mají svůj původ v Itálii, a řád bylo založen jako bratrstvo sedmi mužů v roce 1233 a do české republiky přišli na pozvání císaře Karla IV.
V dnešním klášteře v Nových Hradech byste těžko hledali ponuré klášterní cely. Celý objekt půvobí velice příjemným světlým dojmem. A protože jeden řeholník není příliš mnoho, klášter, musí být využíván i jiným způsobem a získávat prostředky na pokračující rekonstrukci.
"Ubytováváme jak skupiny, tak jednotlivce, snažíme se dělat i vlastní program, to znamená různá duchovní cvičení a pobyty, při nichž si lidé mohou v klidu klášterních zdí meditovat. Protože Nové Hrady leží v podhůří Novohradských hor, což je krásná a nedotčená příroda, lidé zde si mohou užít klidu a opravdu si oddechnout."
V klášteře se pořádají kromě bohoslužeb také koncerty, divadelní představení a výstavy. Pro děti jsou tu kromě hodin náboženství i kroužky fotografování a jazykové kursy. Velkou stavební zvláštností je klášterní a farní kotel sv. Petra a Pavla, který byl postaven ještě dříve než klášter a podle historiků architektury je posledním uceleným gotickým dílem v Čechách. Ještě dnes přijíždějí občas do Nových Hradů potomci zakladatelů kláštera Buquoyové, kteří panství vlastnili do roku 1945. Ač francouzský rod, spolupracovali s henleinovským hnutím a jejich majetek jim byl po válce zkonfiskován.
