Slavné Češky žijící v zahraničí dostaly v Senátu ceny
Krasobruslařská mistryně světa, módní návrhářka, která obléká arabské princezny, nebo zakladatelka hnutí, které obnovuje válkou zničené školy na Balkáně. - To je jen tři namátkou vybrané Češky, které se proslavily v zahraničí a které před týdnem dostaly v Senátu cenu "Významná česká žena ve světě". Při předávání cen byla i Milena Štráfeldová:
Ocenění Češek, které se dokázaly ve světě prosadit, se stalo novinkou letošního Týdne zahraničních Čechů. V jeho závěru byla ve Valdštejnském paláci v Praze předána desítka vyznamenání ženám, které jsou mnohdy slavnější ve světě nežli ve své vlasti:
- uvedl Ivan Dubovický z ministerstva zahraničních věcí. Nejstarší laureátce ceny "Česká žena ve světě" je téměř devadesát let. Barbara Lee Podoski opustila vlast před nacisty a během války sloužila ve spojenecké armádě. S Američany vstoupila v roce 1945 do Plzně, v USA pomáhala založit Office of Strategic Services, předchůdce nynější zpravodajské služby CIA, spolupracovala i s Hlasem Ameriky. Celých dvacet let pak působila v Kongresové knihovně ve Washingtonu. A vždy a všude, jak zdůrazňuje, hájila zájmy demokratického Československa.
"Já jsem vyrostla za Masarykovy a Štefánikovy republiky a tu nosím pořád ještě na krku jako medailonek a v srdci ji mám a jsem za ta léta nesmírně vděčná, poněvadž my jsme byli vychováváni Ad Maiorem Patriae Gloriam, čili pro větší slávu naší rodné země. Proto já se pořád snažím, kdekoli zakopnu o nějakou nesrovnalost, týkající se mé rodné země, ji napravit. Sednu si a napíšu Letter to the Editor toho časopisu nebo deníku, o který jde, a snažím se tu nesrovnalost dát do pořádku."
Barbara Lee Podoski také velmi aktivně pracuje v krajanských sdruženích v USA. Nechybí na žádném setkání Společnosti pro vědy a umění - vloni například mohli tuto drobnou dámu v americké uniformě s řadou vysokých vojenských vyznamenání potkat účastníci světového kongresu SVU v Plzni.
Při udílení cen v Senátu si paní Podoski vzpomněla i na to, jak se během války v Londýně setkala při oslavě Vánoc s Janem Masarykem:
"Seděl u klavíru a hrál krásné písničky a potom jsem ho našla v knihovně, jak sedí na podlaze a dívá se na hořící polena v krbu. Pokynul mi, abych si sedla vedle něj, a řekl: Až pojedeme domů, já budu v posledním vagóně. A až přejedeme hranici, vylezu a požádám prvního ajznboňáka, jestli mi dovolí vstoupit. A potom pokleknu a pohladím tu zem. Já jsem si ta slova zapamatovala tak dobře, že když jsem v pětačtyřicátém roce překročila v americkém džípu se dvěma šoféry hranici, tak jsem poprosila, aby šofér zastavil, vyletěla jsem z džípu, vylezla na mez, tam jsem poklekla, pokřižovala se, pohladila tu zem a myslela jsem na Jana Masaryka."
Ve Washingtonu žije i Eliška Hašková - Coolidge. V Bílém domě byla dokonce poradkyní pěti amerických prezidentů:
"Já jsem přes šumavské kopečky odešla z Čech, když mi bylo osm let, a žiju padesát let v Americe. Pracovala jsem osmnáct let v Bílém domě a devět let na ministerstvu zahraničí. O ty zkušenosti, které jsem nabyla, se tady teď snažím podělit. A doufám, že alespoň s malým úspěchem. A moc mne těší být mezi vámi."
Další z oceněných, paní Běla Gran Jensen, žije v Norsku, do Prahy však přijela z albánského Kosova. Hnutí Stonožka - Na vlastních nohou, které založila, zde totiž právě otevřelo už třetí zrekonstruovanou školu na Balkáně. Vydělaly na ni samy děti prodejem vánočních přání.
Z Libanonu přicestovala světoznámá módní návrhářka Blanka Matragi. Její modely obdivují především ženy z nejvyšší společnosti na Blízkém východě.
"Před dvaceti třemi lety jsem začínala v Libanonu pro jiné firmy, pak jsme se po dvou letech osamostatnili a otevřela jsem svůj módní salón a začala jsem dělat pro libanonské V.I.P. ženy. Ty mne velmi podpořily a velmi oceňují to, co jsem získala tady, v naší republice. To je vzdělání a trošku jiný názor na výtvarnou módu, než se nosí ve světě. Aspoň kritici a zákaznice na Středním východě o mně říkají, že dávám ducha střední Evropy a že je prostě cítit, odkud pocházím. A strašně to doceňují."
I další dvě oceněné Češky mají k výtvarnému umění blízko. Americká sochařka Lea Vivot je autorkou řady plastik s motivy ženy a rodiny - jednu takovou sošku darovala i Senátu - podporuje ale také dětské domovy v několika zemích světa a každoročně připravuje prázdninové pobyty pro české děti ve Spojených státech a Kanadě. Další laureátku, Čechoameričanku Medu Mládkovou, není třeba příliš představovat - nedávno v Praze otevřela stálou expozici své sbírky moderního výtvarného umění a městu věnovala na dvě stovky obrazů Františka Kupky. Další z nositelek je i pravnučka T. G. Masaryka Charlotta Kotíková, kurátorka Brooklyn Museum of Art v New Yorku. Literaturou se zabývá Edita Koch z Německa. Založila například nakladatelství Exil, v němž vydává díla českých spisovatelů. Od německého prezidenta Richarda von Weizsäckera obdržela nejvyšší státní vyznamenání.
A další laureátka, lady Milena Grenfell - Baines z Velké Británie, se už desítky let snaží prohlubovat vztahy mezi Českou republikou a Spojeným královstvím. V Británii žije už od dětství - je totiž jedním z tzv. Wintonových dětí.
"Měla jsem štěstí, že můj otec, který obstaral občanství pro Thomase Manna, se dostal 14. března 1939 z Československé republiky. Byl varován, aby odjel. A měla jsem další štěstí, že moje matka se dostala přes Norsko roku 1942 do Anglie. Takže já jsem byla jedno z těch mála dětí, skoro jediná, která nakonec rodiče do Anglie dostala."
Jak lady Milena připomněla, Sir Nicolas Winton zachránil před smrtí v nacistických koncentračních táborech více než sedm set českých dětí židovského původu. Od 60. let lady Milena Grenfell - Baines podporuje české architekty, pomáhá jim prosadit se ve světě, do Československa dodávala i za totality odbornou literaturu, dnes organizuje pobyty českých studentů v Anglii i zájezdy vyznavačů vážné hudby z Británie do Česka.
"Před deseti lety přišel dirigovat Libor Pešek do Liverpoolské filharmonie. Liverpool se stal druhou Prahou, protože oni se do Libora zamilovali. A od té doby, když se přijíždí orchestr, tak za mnou jedou fanoušci."
"Když je člověk tak mladý, tak si prostě neuvědomí, co by na něj mohlo čekat nebo co by se vůbec mohlo stát. Takže jsem byla čtyřicet let ve Spojených státech, v revue jsem bruslila devatenáct let, což bylo báječné, protože jsem dělala, co jsem opravdu milovala."
Její odchod z Československa jí ale komunistický režim nechtěl odpustit, takže když v roce 1978 zemřel otec Áji Vrzáňové, nedostala ani vízum, aby mohla přijet na jeho pohřeb. Tehdy si řekla, že se domů už nikdy nevrátí.
"Ale nikdy se nemá říkat nikdy, protože přišel rok 1989 a všecko se změnilo. A první, co jsem řekla: letím do Prahy."
Od té doby navštěvuje Ája Vrzáňová - Steindler Česko pravidelně, pomáhá zdejším krasobruslařským talentům a věnuje se humanitárním akcím - jen v prvních dnech po loňských ničivých povodních se jí podařilo ve Spojených státech sebrat mezi krajany deset tisíc dolarů na pomoc zaplavenému Ústí nad Labem.
Ocenění Významná česká žena ve světě dodatečně převezme i bývalá ministryně zahraničí Spojených států Madeleine Albrightová během své říjnové návštěvy Prahy nebo slavná operní pěvkyně Renée Flemingová, která by do Česka měla přijet o měsíc později. Teď si ji ale můžete alespoň poslechnout v árii Rusalky ze slavné Dvořákovy opery
