Kultura je dlouhodobě podfinancovaná
Kultura je ve vládě odstrčená holka, nechal se před časem slyšet ministr kultury Pavel Dostál. V Evropě se pohybuje částka na kulturu ze státní kasy kolem jednoho procenta rozpočtu. U nás je to i s církvemi zhruba 8 desetin procenta. V oblasti památkové péče chybí 30 miliard a platy zaměstnanců v této sféře jsou směšné. Jak se na situaci dívají sami pracovníci muzeí a knihoven uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Že je v kultuře málo peněz a malé platy ví v Česku asi každý. Pracovníci v kultuře se domnívají, že tento stav bude trvat, pokud budou jen tiše trpět a připustí ho. Izolované stesky nic nezmění a proto se rozhodli změnit strategii, která by měla spočívat ve společném postupu. Průměrný plat pracovníků Národního muzea je 10 a půl tisíce korun, tedy více než pět tisíc pod průměrným platem. Přesto zde pracují lidé s vysokou kvalifikací, v řadě oborů i světového věhlasu. Jak říká historik Národního muzea Lubomír Sršeň, společenské uznání pracovníků kultury je velice nízké.
"Ta prestiž, na kterou já jsem byl kdysi hrdý, když jsem nastoupil před 30-ti lety do Národního muzea, tak to už dneska bohužel skutečně není. Já dnes ani nepřiznávám mezi lidmi, kde se pohybuji, že pracuji v Národním muzeu. Trošku se za to musím dokonce někdy stydět.
Proč si myslíte, že to tak je, že začala prestiž upadat?
Je to tím, že jsme se dostali vlivem mnoha okolností do tak složitých problémů, že nedokážeme poskytovat veřejnosti to, co od nás očekává. Čili nesloužíme veřejnosti tak, jak bychom měli. Veřejnost nám to pak dává pochopitelně najevo. Příčinou jsou bohužel peníze. Národní muzeum je obrovský kolos, dostává sice velkou hromadu peněz, ale když se to pak rozdělí, tak je to neúměrně málo. To finanční podvyživení trvá už vlastně desítky let. A v poslední době se ještě zhoršilo. Takže to si myslím, že je ta hlavní příčina toho našeho neutěšeného stavu.
Vy jste řekl, že muzeum už neslouží v některých věcech veřejnosti, v jakém stavu jsou jeho sbírky a v čem podle vás veřejnosti neslouží?
Jak probíhá nákup, když je takto špatná finanční situace?
To čemu my říkáme akvizice, čili získávání nových předmětů, v podstatě téměř skončilo před několika lety. Na druhou stranu musím říct, že třeba právě tato situace nás zas tak netrápí, protože my těch sbírek máme obrovské množství i tak, ale když vám pak někdo nabídne něco ke koupi a trvá sedm let, než se to projedná, tak je to ostuda."
Velkým problémem je přilákat do kulturní oblasti mladé lidi. Řada absolventů totiž zjistí, že z platu, který jim nabídnou, rodinu prostě neuživí. Jedním z těch, kdo zatím vytrval, je Marek Junek, který pracuje jako kurátor v oddělení novodobých českých dějin, co ho tedy v muzeu drží?
"Nastoupil jsem před rokem. V té době jsem skončil doktorát a tak nějak jsem pochyboval o tom, jestli chci dělat vědu. Takže práce v Národním muzeu mě připadala docela smysluplná, protože je to práce s veřejností a vlastně člověk nebádá jenom proto, aby něco napsal, ale ta práce, kterou dělá, má smysl navenek. Takže to byl ten hlavní důvod, proč jsem se rozhodl pro práci v muzeu.
Kolik mladých v muzeu je?
Šedesát sedm. Když to vezmeme procentuálně, tak v Národním muzeu pracuje něco málo přes 10,5 procenta lidí do 30-ti let. Asi tím základním problémem je plat, protože průměrný čistý plat mladých lidí v Národním muzeu je 7,5 tisíce a to je horní hranice, takže tím základním problémem je plat a řešit to můžeme jenom zvýšením platu, což by se snad mohlo podařit díky novému šestnáctitřídnímu tarifu."
Mnozí odboráři však upozorňují, že sice bude více tarifních stupňů, nebudou však peníze na jejich naplnění. Stejná je také situace v knihovnách, kde pracuje 46 procent vysokoškolsky vzdělaných lidí. V poslední době se podstatně změnila změnila technologie i nároky na práci. Finanční požadavky knihoven jsou takové, že se je mnohdy manažeři až obávají říct. I zde mají podle Anny Machové z Národní knihovny problémy zaměstnat mladé lidi.
"Věkový průměr v Národní knihovně je poměrně vysoký. Pohybuje se kolem 46 let, ale já bych chtěla mluvit i za ty pracovníky starší a střední věkové kategorie. Jsou to ti, kteří s tou knihovnou často spojili celý svůj život, a jejich platové ohodnocení pár let před důchodem je mizerné, na to, že se skutečně často jedná o špičkové odborníky."
Ministerstvo si situaci uvědomuje, ale zároveň přiznává, že peníze prostě nemá. Pracovníci v kultuře se domnívají, že vláda spoléhá na to, že zde lidé pracují z lásky k vědě a umění. Kolik mladých lidí je ochotno pracovat za polovinu průměrného platu v zemi? Hrozí, že se z muzeí a knihoven nakonec stanou zkostnatělé instituce. Jak tedy vůbec najít cestu z tohoto začarovaného kruhu? O tom často přemýšlí i historik Národního muzea Lubomír Sršeň.
"Jedno souvisí s druhým a když máme nízké platy, tak máme pochopitelně možnost zaměstnávat jenom lidi, kteří se nikde jinde neuplatní. Já třeba sám si myslím, že velmi důležitá je práce pro veřejnost. Že bychom za každou cenu měli pro veřejnost všechno prezentovat nejlepším způsobem, protože jedině pak si nás ta společnost může začít považovat a následně by se to snad mělo projevit i v tom, že naše dotace budou vyšší a snad jednou i ty naše platy se zlepší."
