Čeští paralympici si před LPH v Aténách věří
Na aténské olympijské hry se chystají nejen čeští většinoví - "normální" - sportovci, ale také naši velmi úspěšní paralympici. O předběžné nominaci na XII. Letní paralympijské hry a o cílech handicapovaných sportovců v Aténách 2004 hovořil s výkonným předsedou Českého paralympijského výboru Františkem Janouchem Herbert Brynda.
"Musím se přiznat, že když se naši vrátili ze Sydney, tak jsem si myslel, že to v podstatě nejde zopakovat, protože jsme v důležitém bodování národů skončili o jedinou medaili jedenáctí za Německem. Ale ukázalo se, že to tak není. Jednak proto, že náš systém autonomie svazů nastoluje konkurenční prostředí, které je hybnou silou přípravy a účastí na mistrovství světa a Evropy, které paralympiádě předcházejí. A realisticky vzato, když tam odjede víc lidí podle stejně přísných pravidel, tak by měli být lepší. Pro srovnání: v Sydney bylo 57 lidí, kteří přivezli 43 medailí - 15 zlatých, 15 stříbrných a 13 bronzových, ale hlavní je, že jsme byli jedenáctí v pořadí národů. Teď už jsme skoro přesvědčen o tom, že těch přibližně 70 až 75 lidí, kteří by tam měli jet, to postavení udrží. Minimálně proto, že jsme v těch hlavních sportech udělali zase kus práce. A přibyl ještě další sport - tenis. Letos máme také první medaili ze Světového poháru v boccie. Jdeme prostě nahoru."
Ta nominace je označena jako předběžná. Kdy bude konečná a kterých sportovců se týká?
V nominaci není zastoupeno kompletní spektrum handicapovaných sportovců. Co za tím stojí?
"Co se týká zrakově postižených, tak tam je jistý generační problém. Ti starší z různých důvodů skončili, třeba Petr Novák, což byl medailista ze Sydney, který si stále zachovává vysokou výkonnost, ale ztratil vodiče, a to je u sprintera docela důležitá věc. Skončil, aniž by musel. A na medaili by určitě měl. A ti mladí ještě nedorostli. Takže tam se předpokládá účast zhruba tří lidí z juniorské kategorie. Když si vezmu příklad Evy Berné, naší nejmladší účastnice v Sydney, které tam bylo třináct let, teď jí bude sedmnáct a mezitím vytvořila pět světových rekordů a je napevno ve světové špičce. A tam ometla chvost! Takže předpokládám, že ti mladí zrakově postižení se tam dostanou. Pátým - nebo lépe řečeno čtvrtým - subjektem, protože pátým jsou sluchově postižení, kteří to mají v lichých letech zvlášť, jsou mentálně postižení. Tam se nepodařilo vyřešit klasifikační standardy, takže zařaditelnost těch lidí do kategorie mentálně postižených tak, aby nebyli zpochybnitelní. Aby se neopakoval ten případ, který v žertu udělal jeden španělský novinář v Sydney."
Tolik výkonný předseda českého paralympijského výboru František Janouch. Na rozdíl od zmiňovaného basketbalisty-novináře, kvůli němuž přišli Španělé o zlaté medaile, je Roman Musil poctivý sportovec tělem i duší. Dvojnásobný medailista v cyklistice ze Sydney se přeorientoval na atletiku, jak upřímně přiznává hlavně kvůli tělesné hmotnosti, nicméně do Atén je nominován v obou sportech. Těžká atletika je sice důležitější, Roman Musil ale nevylučuje ani překvapení na kole.
"Jako bývalý dobrý cyklista bych se k tomu chtěl vrátit, ale je to velmi těžké. Cyklistika je velice těžký sport, i na tricyklu se tam jezdí rychlé průměry, kolem 38 až 40 kilometrů za hodinu. To je opravdu velká rychlost. A vzhledem k tomu, že jsem na tom dva a půl roku neseděl a věnoval se naplno atletice, tak těch mých sto kilo je trochu znát a nerad bych si zkazil reputaci, kterou jsem získal v Sydney. Uvidíme, jak potrénuji přes zimu, budou kontrolní závody; zkrátka uvidím, jestli má vůbec cenu se ke kolu vracet, protože i atletika je velmi hezký sport a mám k ní dispozice."
Ve kterém z těchto dvou sportů je větší konkurence?
říká pro Radio Praha jedna z našich největších medailových nadějí na nadcházejících paralympijských hrách, Roman Musil.
