Hluboké Mašůvky
Dnes se vydáme do Hlubokých Mašůvek, poutního místa nedaleko jihomoravského Znojma. I když se jedná o malou vesničku, zavítají sem tisíce poutníků.
"Kdo by nevěděl, že je to "Venuše mašůvská", tak by si myslel, že je to současná tvorba nějakého akademika. Originál je v Brně, my máme pouze kopii."
Nejstarší písemná zmínka o Hlubokých Mašůvkách je z roku 1220. Již v té době bylo místo považováno za posvátné. Stála zde dřevěná kaple s mariánským obrazem.
Vedle kapličky si založil příbytek poustevník, který se o kapli a pramen staral. Další rozvoj Hlubokých Mašůvek je spojen s majitelem panství francouzským šlechticem Raduitem de Souches, zachráncem Brna před Švédy ve třicetileté válce. Ten na místě dřevěné kaple postavil r. 1680 kapli zděnou, které věnoval malou dřevěnou sošku Panny Marie, získanou jako výpalné od představené z belgického kláštera. Soška je dnes umístěna na hlavním oltáři v prosklené skříňce.
"Přes rok sem poutníků přichází desetititíce. A v poslední době víc a víc. I z Německa a Rakouska sem přicházejí, z Polska tady byli, přijíždí sem už Holanďané, protože tady blízko je kemp a i turisté, kteří jsou ubytování v blízkosti Mašůvek, tak přijdou jako poutníci."
Velkou událostí bylo otevření nové části poutního areálu v září r. 2001, kdy byla vysvěcena Via Matris, cesta sedmi bolestí Panny Marie. Obrazy malovala akademická malířka Bedřiška Znojemská.
"Pochází ze Znojma. To jméno Znojemská je pseudonym. Maluje meditativní obrazy - téma náboženské. Kupodivu se líbí nejen mladým, ale i té starší generaci, která je zvyklá trošku na jiné výrazy, ale líbí se, protože jsou zvláštní formou namalovány a přibližují současnou situaci, především ty bolesti se kterými se člověk setkává."
"To je poutnický kancionál, kde jsou sesbírány písně z posledních tří staletí, poutní písně z okolí Mašůvek a nebo z míst, odkud sem poutníci přicházeli a které písničky tady v Mašůvkách zpívali. Ale jsou to skutečně písně originální, které se nikde jinde nenajdou."
I když jsou Hluboké Mašůvky moravskou vesnicí, působí zde už dva roky rakouský farář. Jak uvedla Eva Balíková, zpočátku si ho místní tak trošku oťukávali.
"Vyčkávali, jak ten farář tady bude působit, když je to Rakušan. Ale za několik dnů viděli, že je to člověk z masa a kostí, ale především má dobré srdce. Tak se s nimi sžil, přijal všechny jejich tradice, dobře si rozumí a mají ho tady moc rádi."
