Pražská Loreta
Dnes zamíříme na slavné poutní místo - navštívíme pražskou Loretu, která je proslulá svojí zvonkohrou. V krásně zdobené barokní stavbě ze 17. století se skrývá i loretánský poklad. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.
Vznik pražské Lorety je úzce spojen s rodinou Lobkowiczů. Zakladatelkou tohoto poutního místa, které je nedaleko Pražského hradu, byla Benigna Kateřina Lobkowiczová. Striktně vzato, loreta je pouze svatá chýše. Jak uvedl náš průvodce Stanislav Marchal, honosná schránka s nádhernými ornamenty, kterou návštěvník vidí, skrývá skromný domek - ono místo v Nazaretu, kde měl Archanděl Gabriel podle legendy zvěstovat Panně Marii narození Ježíše. Na toto místo se měla svatá rodina vrátit po útěku z Egypta a Panna Marie tu měla žít po ukřižování Krista.
Ve vyprávění se pak z rodiny Angeli zřejmě stali andělé a legenda byla na světě. Přenesení svaté chýše do Loreta je zobrazeno i na ornamentech stavby - tady skutečně nesou stavení andělé. Přesto se však v rohu krčí malá lodička, která připomíná realitu. V českých zemích bylo postaveno kolem stovky loret, dnes se jich dochovalo několik desítek a nepochybně ta pražská je vůbec nejvýznamnější. Je obklopena kaplemi, loretánským kostelem a je ve správě kapucínů. Zdejší fresky, které jsou přesnou kopií Lorety italské, jsou dokonce zachovalejší.
"V italské Loretě byly původně fresky na všech stěnách. Díky zemětřesením postupně opadaly. V době, když se stavěla tato Loreta, tak se to namalovalo přesně podle toho, jak to vypadalo v Itálii v tom 17. století. Protože v Itálii mezitím přišla ještě další zemětřesení, tak to tam opadalo ještě o něco více, ale to už tato pražská svatá chýše nenapodobuje."
Oproti italské Loretě je tu i další podstatný rozdíl. Když navštívíte kteroukoliv loretu v Čechách, najdete na její stěně spáru, která vznikla úderem blesku. Podle legendy blesk uhodil poté, když se někdo rouhal ve svaté chýši. Zahubil ho a navíc udělal na stěně rýhu. Jelikož není legenda zcela doložená, v Itálii rýhu zazdili, zatímco v českých a moravských loretách je dosud.
"Byla to dcera portugalského krále a měla si vzít pohana. Aby se svému budoucímu manželovi znelíbila, tak se modlila k Panně Marii a k Bohu a prosila, aby byl učiněn nějaký zázrak, aby si ho nemohla vzít, a ten zázrak se skutečně stal. Do rána jí vyrašil bohatý plnovous. Takže to bylo důvodem, že ji její vlastní otec nechal ukřižovat."
Na kaple pak navázal loretánský chrám, který tak dovršil celý stavební vývoj. Prostředky na kostel věnovala další žena - hraběnka Markéta z Valdštejna. Jsou tu dvě zajímavé sochy španělských mučedníků v zasklených vitrínách. Tomuto typu se říká tzv. barokní manekýn. Do sochy jsou uloženy ostatky světce a figurína vlastně napodobuje tu postavu. Zdejší dvě sochy jsou unikátní tím, že na rozdíl od ostatních zde ve vitríně mučedník stojí.
A nebyla by to pražská Loreta bez své unikátní zvonkohry, která vznikla koncem 17 století. Na věži je 30 zvonů, ale tři se do zvonkohry nezapojují. Dva ze zvonů musely být dokonce nahrazeny jinými, aby byla zachována věrná tónina mariánské písně Tisíckrát pozdravujeme tebe, kterou Loreta hraje každou hodinu.
"Jednotlivé zvony nechali pokřtít představitelé předních šlechtických rodů a dokonce i panovnického dvora. Křestním kmotrem toho největšího zvonu byl sám tehdejší panovník císař Leopold I., byť osobně nebyl tomu křtu přítomen."
"Na těchto šatech bylo 6222 diamantů, které věnovala loretě a ty se staly základem hlavní velké loretánské monstrance - práce dvou vídeňských klenotníků. Autorem architektonického návrhu je jeden z nejvýznamnějších evropských barokních architektů a to byl známý Johann Bernard Fischer z Erlachu. Tato pražská monstrance se stala ve své době určitým vzorem, podle které byly vytvářeny monstrance v chrámových pokladech nejenom u nás, ale i v dalších evropských zemích."
Jak dodal Stanislav Marchal, některé předměty daroval do klenotnice osobně i pražský arcibiskup kardinál Arnošt z Harrachu, který korunoval několik českých králů. Sám také loretánskou kapli slavnostně vysvětil.
