Pozvolný návrat na východní trhy
Není žádným tajemstvím, že vztahy Česka s Ruskem a vůbec s celým Společenstvím nezávislých států byly prakticky celá devadesátá léta minulého století poznamenány nepříjemnou zátěží minulosti spojenou s instinktivní podezíravostí a ostražitostí. Samotné Rusko procházelo složitým politickým a hospodářským vývojem. To vše samozřejmě vůbec nepřispívalo ani k vytváření příhodného ovzduší pro české podnikatele. I to byla jedna z příčin, proč Česko v mnoha ohledech vyklidilo na ruském trhu dřívější pozice. Jak se daří návrat na tento trh, to zjišťoval Zdeněk Vališ.
"Po překonané měnové a ekonomické krizi v Rusku v roce 1998, kdy došlo k dalšímu velkému poklesu našeho exportu do Ruska a ostatních zemí Společenství nezávislých států, se situace zlepšuje. Nicméně to zlepšení je podle našeho názoru dost pomalé. Zdaleka neodpovídá nárůstu českého dovozu, čili deficit vzájemného obchodu stále roste."
Nehrají tu roli také určité předsudky, které chovají někteří podnikatelé vůči zemím a trhům bývalého Sovětského svazu?
"Ano, myslím si, že samozřejmě existují pozůstatky určitého despektu nebo averze k ruskému trhu. Myslím si ale, že je to otázka času."
Na druhé straně zde hrozí, že někdejší dobré povědomí o kvalitním českém zboží se v Rusku začne vytrácet.
"To je také pravda. Začíná být nebezpečné, když se české zboží považuje v Rusku za levný standard, což je pochopitelně špatné pro naše exportéry. Myslím si, že by vládní orgány, hospodářské komory a další subjekty na ruském trhu měly pracovat na vytváření image českého zboží, jako zboží evropského, na evropské úrovni."
Jsou podle vašeho názoru dostatečné aktivity státu zaměřené na podporu českého exportu do zemí bývalého Sovětského svazu?
"Myslím si, že v posledních třech letech tyto aktivity výrazně vzrostly. Jde to dokumentovat na jednáních mezivládní česko-ruské komise, která se zabývá spoluprací v oblasti ekonomiky. Lze to dokumentovat tím, že po nezbytném vypovězení dosavadní dvoustranné obchodní dohody, což má spojitost s naším vstupem do Evropské unie, česká vláda ihned dojednala s ruskou novou smlouvu. Projevuje se to i ve zvýšeném počtu výstav a veletrhů s vládní podporou."
To byl tedy hlas ze strany státu. A jaké možnosti vidí ve Společenství nezávislých států představitel podnikatelského světa Jiří Borovec, předseda představenstva a generální ředitel plzeňského podniku Škoda Jaderné strojírenství?
"Když to mám zjednodušit do jedné věty, já bych viděl Rusko jako zemi velkých možností. Je ale třeba si všechno dobře osahat, zvážit veškerá rizika a pak se tam dá velmi solidně podnikat."
Jenže Společenství nezávislých států není jenom Rusko. Jsou tam i jiné zajímavé státy z pohledu českého exportu, třeba Ukrajina nebo Kazachstán.
"Určitě. Zrovna než jste vyslovil ta dvě jména, tak mě také napadla. Naše společnost Škoda JS už velmi dlouho podniká na ukrajinském trhu a mohu říci, že úspěšně. Za posledních sedm let jsme tam dodali zařízení za zhruba 70 miliónů dolarů. Já osobně nemám zkušenosti z Kazachstanu, ale vím, že někteří členové naší Hospodářské komory tam podnikají a rovněž velmi úspěšně. Například stavební firmy. Takže nejenom to Rusko, které samozřejmě vždy vyčnívá, protože je největší, ale i ty ostatní jsou země, které určitě stojí za to, aby si o nich čeští podnikatelé popřemýšleli."
O zájmu podnikatelů uplatnit se na trzích bývalého Sovětského svazu svědčí i fakt, že Hospodářská komora České republiky vytvořila speciální Komoru pro hospodářské styky se Společenstvím nezávislých států. Její předseda Vladimír Plašil si ale nedávno postěžoval na to, že některé české firmy na rozdíl od firem ze západní Evropy, ze Spojených států či z Japonska si na ruském trhu navzájem podrážejí nohy. Co na to říká Jiří Borovec?
"Já tuto osobní zkušenost nemám. Moje zkušenost je spíše pozitivní. My jsme se - jak už jsem řekl - lidově řečeno zaháčkovali docela dobře na ukrajinském jaderném trhu a naopak jsme udělali akci ve spolupráci s Hospodářskou komorou a se zastupitelským úřadem, kterou jsme nazvali Otevření dveří pro další české jaderné firmy. To jsou firmy, se kterými jsme zvyklí spolupracovat na jaderných elektrárnách v Česku či na Slovensku, za které se můžeme svým způsobem zaručit, že dodají kvalitně a včas. Proto jsme na třech ze čtyř fungujících elektráren na Ukrajině udělali jakousi spanilou jízdu, vzal jsem kolegy z jiných firem a říkal jsem našemu zákazníkovi: podívejte se, to jsou české firmy, máme je vyzkoušené z výstavby Temelína, máme je vyzkoušené z dodávek na Dukovany, otevřete jim dveře, dejte jim šanci. České firmy mají často v některých ohledech výhody před jinými zahraničními konkurenty, protože dokáží dodat kvalitně a včas. To se na těch elektrárnách velice hodnotí. A to je ta naše konkurenční výhoda. Takže já bych to neviděl tak úplně černě, že bychom si jenom podráželi nohy. Myslím si, že jsou firmy, které naopak pomáhají dotáhnout na ten východní trh jiné české firmy."
