Sv. Vojtěch do Svaté země nedošel, zalekl se moře
Vyrazit do světa je dnes samozřejmostí. Jen za loňský rok se z Česka do zahraničí vydalo šestatřicet milionů lidí. Jak se ale cestovalo v dobách, kdy pouť z českých zemí do Svaté země trvala několik měsíců a při cestě do Říma poutníkům hrozilo, že umrznou v Alpách? Nejstarším českým "cestovatelům" věnuje Milena Štráfeldová svou dnešní rubriku Češi v zahraničí.
"Tato putování začala už před koncem 11. století, prvním Čechem dosvědčeným v těchto souvislostech je kanovník Pražské kapituly Osel, latinsky Asinus. Tento muž přes Uhry, Balkán a přes Konstantinopol docestoval do Svaté země a zřejmě se šťastně vrátil, protože ho vzpomíná kanovník Kosmas. A pak od 20. let 12. století to byla celá série výprav českých šlechticů a duchovních, kteří putovali za zbožnými cíli, jak bylo ve středověku obvyklé, do Svaté země. A zažívali různé strázně a nebezpečí, protože to nebylo cestování jednoduché, nebyly žádné cestovní kanceláře,"
připomněl na nedávném setkání historiků v Příbrami Prof. Josef Žemlička z Historického ústavu Akademie věd. Několik desítek českých i zahraničních odborníků se tu zabývalo fenoménem poutnictví ve středověku i v novodobých dějinách. Středověcí poutníci mířili kromě Říma především do Palestiny:
"To byli lidé, kteří chtěli spatřit Svatý hrob, místa kde žil a zemřel Kristus. Někteří, jako například olomoucký biskup Jindřich Zdík, který žil v první polovině 12. století, měli i jiné cíle. Chtěl kontaktovat tamní prostředí, seznámit se s ním, získat svaté ostatky, a tím pádem i rozšířit svoje duchovní obzory."
"Sv. Vojtěch, jak říká jedna z legend, chtěl docestovat do Svaté země, měl to v úmyslu, ale byl to muž velice přemýšlivý a citlivý, zaujalo ho římské prostředí natolik, že tam zůstal a ten úmysl už nenaplnil."
Legendista ovšem naznačil i to, že sv. Vojtěch se zalekl plavby přes moře. Není divu, tehdejším poutníkům na moři hrozilo skutečné nebezpečí:
"Víme zase z Kosmova líčení, že někteří se po cestě na moři dokonce utopili, někteří zemřeli vzápětí poté, co šťastně dorazili domů, na následky strázní z cest. Známe například z konce 12. století příběh českého velmože Hroznaty, který mimochodem později založil premonstrátské kláštery v Teplé a v Chotěšově a který měl zájem se také přepravit do Palestiny. Když ale viděl ty nedozírné mořské pláně, tak ze svého úmyslu odstoupil a raději se věnoval zakládání klášterů v Čechách. Bylo to jakési vykoupení za daný slib."
"Z historického hlediska je asi nejvýznamnější křížová výprava z r. 1147, kterou vedl český kníže a později král Vladislav II. Tato výprava opět sledovala uherskou trasu, procházela Balkánem, vstoupila dokonce na maloasijskou pevninu, ovšem čeští bojovníci se tu obrátili a přes Rus, jak zmiňuje kronikář, se vrátili do Čech. Svým způsobem v tom hrála jistou roli asi i skutečnost, že kníže Vladislav II. měl domácí konkurenci v jiné linii Soběslavovců. A tato linie právě chtěla využít nepřítomnosti knížete k převzetí moci v zemi, takže vlastně kníže z jakýchsi sebezáchovných pudů se vrátil dříve, než možná původně zamýšlel."
Poutníci z Čech se na cestu do světa samozřejmě vydávali dál, jedním z nejznámějších cestovatelů v 15. století byl například Mistr Jeroným Pražský a v 17. století patřily tzv. kavalírské cesty mladých šlechticů k dobrému vychování. Putování Čechů do světa se budeme v našem vysílání věnovat znovu právě za měsíc, na cyrilometodějský svátek 5. července.
Po středověkém cestování Čechů se teď vraťme do současnosti. Českým studentům se s naším vstupem do Evropské unie otevřela větší možnost studia v zahraničí. Jednou ze škol, která má o ně zájem, je Univerzita v Salfordu v britském Manchesteru. Zkušenosti se studiem na této univerzitě má Radka Obrtelová z Luhačovic.
"Dostala jsem se na Univerzitu v Salfordu jako výměnná studentka přes program Erasmus a poté jsem se rozhodla na ní zůstat. Získala jsem tam místo ve funding týmu, což znamená, že získávám peníze pro profesory, kteří mají zájem rozvíjet dál různé projekty."
Vy a Vaši kolegové ze Salfordu jste přijeli s nabídkou pro české studenty, aby mohli studovat na Vaší univerzitě. Můžete k tomu říci něco bližšího?
"Naše regionální agentura si vybrala jako své cílové země Českou republiku, Maďarsko a Polsko. A my se proto snažíme oslovit studenty z těchto zemí, aby přijeli studovat na Univerzitu v Salfordu."
Co tam mohou studovat?
"Máme velkou škálu studií, já osobně jsem studovala politologii a jazyky, překladatelství a tlumočnictví. Máme výborná studia v inženýrských oborech a ve výpočetní technice. Myslím si, že je tam velký potenciál pro české studenty, protože se vstupem do Evropské unie se nám změnily podmínky. Už to není jako dřív, kdy jsme beznadějně sháněli peníze a platilo se zhruba sedm tisíc liber na rok. Teď pokud rodina vydělá do třiceti tisíc liber ročně, student neplatí žádné školné. Studenti si tedy musejí platit ubytování a životní náklady, ale v podstatě jim odpadá povinnost školného."
Jak vysoké jsou ty náklady u Vás na univerzitě?
"My Češi jsme velice skromný národ, takže vyžijeme s daleko menšími prostředky nežli ostatní studenti. Například ubytování je zhruba za dvě stě liber na měsíc, potom samozřejmě stravné, tam student vyjde zhruba s třiceti, čtyřiceti librami za týden. U nás je velká výhoda, že v rámci našemu campusu se nemusí cestovat, ubytování je přímo v campusu, takže za cestovné student neutratí nic. Co centra Manchesteru je to krásná procházka, patnáct minut chůze."
Kolik českých studentů můžete přijmout?
"Kolik se přihlásí. Tam v podstatě nejsou žádná omezení a my budeme jedině rádi."
Kolik jich dosud u vás studovalo?
"Dosud jsme měli zhruba dvacet studentů. Přijížděli vždy v rámci programu Erasmus. Máme ale i studenty, kteří přijeli studovat sami a vrhli se do té investice sedmi tisíc liber za rok. Vím, že to jsou studenti z nepříliš bohatých rodin. Sami se snažili a docela je to otužilo. A opravdu je několik případů lidí, kteří vystudovali i tehdy, kdy podmínky nebyly tak příznivé."
Mohou si naši studenti během studia v Manchesteru přivydělávat?
"Samozřejmě, Univerzita v Salfordu má dokonce tzv. job-shop, kdy pomáháme zprostředkovat studentům práci. Dříve jsme byli omezeni na dvacet hodin práce týdně, ale se vstupem do Evropské unie máme v podstatě neomezenou možnost práce, takže pracují téměř všichni. Je tam velká možnost v barech, obchodech, minimální mzda je pět liber na hodinu, takže se dá slušně přivydělat."
Jaké uplatnění najdou pak ti studenti?
"My se snažíme budovat i vztahy se zdejšími obchodními komorami, takže máme programy pro malé a střední podniky. Myslím si, že by byla veliká šance na uplatnění třeba i v zahraničí, na různé stáže nebo na umístění v britských firmách, takže dveře jsou myslím otevřené i do této sféry."
