"Přílišný respekt před uměním samotným nám brání ve vlastní tvorbě,"řekl kdysi Vladimír Boudník
"Nikdo před námi neměl odvahu vytvořit soubornou výstavu Vladimíra Boudníka, protože se nikomu nechtělo vybrat z obrovského množství jeho děl podstatu. My jsme ale začali monografií Boudníka. Po třech letech práce na knize jsme pak výstavu v Císařské konírně připravili během pár měsíců,"říká v rozhovoru pro Radio Praha publicista a kunsthistorik Zdeněk Primus.
"Kdybyste se zeptali deseti známých zahraničních kunsthistoriků, zda-li znají českého grafika Vladimíra Boudníka, možná že tři z nich vám kladně odpoví. A možná že z těchto tří odborníků jen jeden bude znát Boudníkovo dílo. Legenda předchází dílo," domnívá se publicista a historik umění Zdeněk Primus.
"Legenda Boudníka vznikla už ve 40. letech. Byl velmi otevřený a zvědavý člověk. Věřil, že všechno je možné dělat lépe. Boudník měl poslání, což většinou umělci nemívají, ti myslí většinou na sebe. On myslel spíše na lidi, psal manifesty. V padesátých let ho poznal Hrabal, který o něm začal psát. Vystupuje v jeho povídkách - Něžný barbar nebo Automat svět, který byl zfilmován ještě za jeho života. O Boudníkovi se psalo, o něm se dělaly filmy ještě za jeho života, což vůbec neexistuje, žádný umělec neměl to štěstí. Takže legenda o něm vznikala ještě za jeho života. Dělal v nesprávné době správné věci. Byl na výši doby, dělal to, co se dělalo na Západě, a to nezávisle. Techniku, styl, který našel, byl tak přesvědčivý, že jedna nebo dvě generace po něm používaly jeho styl, nechaly se Boudníkem ovlivnit."
Jaký směr tedy Boudník vlastně objevil?
"Například aktivní grafiku. Boudník pracoval v továrně, ve firmě, kde se dělaly letecké součásti. Právě tady se používaly duralové desky. Boudník vzal špony, hřebíky a položil je na desky, použil barvu, to vše protáhnul satinií. Pracoval s tím, co se používalo ve fabrice. Tak vytvořil něco úplně jiného. Kolikrát to bylo reliéfní. Každá z těch grafik je originál, protože má jinou barvu. Magnetické grafiky zase vznikaly tak, že položil kovové materiály, špony na desku, matrici, pomocí magnetu je přemisťoval tak, aby vzniklo něco nového. Pak nechal projet papír strojem. Stále hledal nové formy, které by odpovídaly době, ve které žil, ale i tomu jak žil, kde pracoval. "
Říká Zdeněk Primus. Vladimír Boudník je prý ve světě málo známý, i když několik výstav už v zahraničí měl.
"Už v roce 1961 měl výstavu na Floridě v USA, ale také v roce 1958 výstavu na Expu 58 v Bruselu. Jenže od té doby tam prakticky velkou výstavu neměl. Je znám jako legenda, než že by ho opravdu znali. O to se chceme snažit tím, že budeme moci publikaci o Boudníkovi prodávat v cizině, snad se nám to podaří. Pro západ musí být Boudník teprve objeven."
Výstava v Císařské konírně nazvaná Vladimír Boudník mezi avantgardou a undergroundem představuje vůbec poprvé některá jeho zcela neznámá díla, jako jsou například fotografie.
"Dát dohromady Boudníky je vždy složitá věc, protože výstav od jeho smrti bylo více. V roce 1989 byla velká výstava v Galerii hl. města Prahy, ale, jak mi řeklo několik lidí, tam bylo hodně hezkých věcí, chyběly tam Boudníkovy fotografie. Zjistili jsme, že existují Boudníkovy forografie, které Boudník přímo tvořil, nebo byly na jeho pokyn vytvořeny, to znamená, že je to jeho dílo. Rozhodli jsme se, že ukážeme dílo, které bylo doposud neznámé, ale i věci, které jsou kritické nebo na hraně, s čím si hrál. Naopak jsem vynechal jeho éru existenciální, tedy z přelomu 40. a 50. let, protože si myslím, že jsou to jeho počátky, kde se učil a zbavoval minulosti z 2. světové války. Boudník byl nuceně nasazený. Začínáme výstavu někdy před polovinou 50. let s jeho abstrakcí."
Říká o výstavě a díle Vladimíra Boudníka kunsthistorik Zdeněk Primus. Čím ho Vladimír Boudník okouzlil? Mimo mikrofon přiznal, že se mu líbí Boudníkova progresivní myšlenka explosionalismu. Tedy, že umění je součást našeho bytí a každý z nás je ve své podstatě kreativní osobností. Jen vnější okolnosti, náš přílišný respekt před uměním samotným, nám brání v pochopení umění či dokonce ve vlastním výtvarném výkonu.
