Kostel sv. Anny - unikátní památka, kterou zachraňuje nadace Vize 97
Pražský kostel a klášter sv. Anny byl letos zařazen do seznamu 100 nejohroženějších objektů světa. Jeho zdi obývali bájní templáři, ale i spisovatelka Karolína Světlá a do redakce sem chodil Egon Ervín Kisch. Takové proměny potkaly klášter v průběhu staletí a my se jimi projdeme společně se Zdeňkou Kuchyňovou.
Původně byl kostel sv. Anny zasvěcen sv. Vavřinci. Ten byl patronem všech, kteří měli co do činění s ohněm a podle archeologických nálezů byly v okolí objeveny staré tavící jámy pro železnou rudu. Ve 13. století kostel převzali templáři, které pozval král Václav I. Kostel přestavěli a zůstali zde až do počátku 14. století, kdy byl řád zrušen.
"Byl zrušen rozhodnutím papeže zřejmě proto, že templáři tenkrát byli až příliš významní a až příliš bohatí, takže museli ustoupit druhým, kteří žárlili. Vypráví se, že každou půlnoc tady pádí na svém koni bezhlavý templářský rytíř, kterého popravili a on si tu svoji hlavu nese v podpaží. Může být vysvobozen jedině, když ho zastaví a políbí čistá panna."
A to se zřejmě dosud nestalo, dodala moje průvodkyně Milada Racková. Templářské hrobky objevil archeologický průzkum v roce 1956. Bohužel prázdné.
Po templářích převzali správu kláštera johanité, což byl řád velmi příbuzný. Rovněž se starali o poutníky putující do svatě země. Krátce poté přišly do kláštera dominikánky, nad kterými držela ochrannou ruku královna Eliška Přemyslovna. Kostel zásadně přestavěly. Dominikánky měly velice přísnou klauzuru a nesměly se stýkat s veřejností. Proto vybudovaly v úrovni prvního patra chór pro jeptišky, který překrýval více než polovinu celé rozhlohy kostela a nabídl zajímavou hru světel a stínů.
"Pokud sem vstoupil někdo z ulice ze západu, vstoupil pod ten chór jeptišek, čili on vstupoval do tmavého prostoru, kde vůbec nebyla okna a před ním se otevíral prostor do té oltářní části kostela a protože tam byla veliká okna, tak to bylo zalito světlem. Čili věřící vstupovali z toho hříšného pozemského života do světla Božího. Takhle vlastně ta architektura měla ideový záměr."
Na sklonku vlády Karla IV. byla přestavba kláštera dokončena a vznikla tu řada nástěnných maleb významných umělců té doby. Klášter bohatnul a zdálo by se, že v bouřlivých událostech roku 1420 budou mít husité dost dobrých důvodů klášter zničit. Proč se tak nestalo je dosti záhadné.
"On vlastně ten klášter v době husitské sloužil, já vím, že to slovo teď možná zneužiji, jako koncentrační klášter tehdejší doby. To znamená, sem byly soustředěny všechny členky ženských řádů, které husité vyhnali z klášterů a ty kláštery zničili. Proč zrovna tento klášter ušetřili, se přesně neví. Má se za to, alespoň to tvrdí legendy, že představenou kláštera byla teta Jana Žižky a že se k němu přihlásila. Možná, že pravda je taková, že jeptišky, které tady žily, se pod tlakem okolností rozhodly přijmout pod obojí a tím byly ušetřeny ony i ten klášter. Ale na druhé straně asi tady probíhaly velké lidské tragédie, protože ony přišly o veškerý majetek. Byly odříznuty od svých vesnic, které je zásobovaly a de facto tady tenkrát umíraly hlady."
Jiná pověst říká, že kdykoli se husité pokusili klášter zbourat, byli "divem tak oslepeni, že nikdy nenalezli dveří do kláštera".
Slavným obyvatelem kláštera byl kronikář Václav Hájek z Libočan, který zde trávil poslední léta svého života a odkázal klášteru celé své jmění. Právě dědictví bývalo významným zdrojem klášterních příjmů a umožňovalo další přestavby.
"Představte si, že ten kostel nejen že se zachoval, ale zachovaly se i výmalby ze 14. století a hlavně zachovaly se plně krovy. Je to nejstarší krov u nás v republice vůbec. Byl proveden dendrochronologický průzkum, určeno přesně stáří těch stromů a je jasné, že ty stromy byly poraženy někdy ve dvacátých letech 14. století. Je to úplný zázrak, že přes všechny ty dějinné zvraty, přes všechny požáry, které tady zuřily na Starém Městě, tento krov zůstal zachován."
Na překrásném krovu je však dobře vidět, že i mistr tesař se někdy utne. Když došlo ke stavebnímu propojení východní a západní části kostela, stavbaři se nestrefili. A proto je okno, které obě části propojuje nepravidelné.
Tak jako většinu klášterů i tento byl rozhodnutím Josefa II. v roce 1784 zrušen. Stal se z něho činžovní dům a tehdy zde bydlela se svým mužem slavná spisovatelka Karolina Světlá. Po rodinné tragédii, kdy jí zemřela dcera, psychicky onemocněla a lékaři jí doporučili, aby se zabývala duševní prací a tak začala psát. I později vznikaly ve zdech kláštera články a povídky. Budovu totiž koupil Ferdinand Schönfeld a začal vydávat Poštovské noviny.
"Tady si zřídil tiskárnu a tady působil jako hlavní redaktor a jediný člověk, který dělal celé noviny - Václav Matěj Kramerius. Potom se s Schönfeldem nepohodl, odešel. Na jeho místo nastupuje Václav Thám a pak byl vystřídán Josefem Lindou."
I to je zajímavá osobnost, neboť je podezírán, že se zúčastnil na falšování rukopisu Královédvorského. Tiskárna změnila majitele a chodil do ní další slavný reportér Egon Ervín Kisch a zůstala zde až do roku 1945. Kostel pak postupně chátral a zdálo se, že o tuto vzácnou památku nikdo nestojí. Jak uvedla Milada Racková, nakonec mu podala pomocnou ruku nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97.
"Od té doby se skutečně ty práce pohnuly. Pro nadaci Vizi dělala projekt paní architektka Eva Jiřičná. Zdá se, že ten kostel nakonec bude sloužit k tomu účelu, ke kterému je teď nadací Vize upravován. Byly by tady koncerty, přednášky různých náboženství, různých filosofických směrů, bylo by to místo, kde by se setkávaly duchovní proudy."