Kostel sv. Tomáše - jedinečné propojení gotiky, renesance a baroka
Kostel svatého Tomáše na Malé Straně stojí už téměř 800 let. Je to jedinečný architektonický celek, ve kterém se bez rušivých momentů prolínají tři stavební epochy - gotika, renesance a baroko. V jeho kryptě je pochována řada významných lidí a vztahuje se k němu i působení jednoho z nejznámějších kronikářů Václava Hájka z Libočan. Více se dozvíte od Zdeňky Kuchyňové.
Kostel svatého Tomáše byl založen už roku 1285 českým králem Václavem II. a to nedaleko od hradeb Malé Strany. Na jeho pozvání totiž přišel do Prahy řád poustevníků sv. Augustina.
"Václav II. výslovně tento klášter zakládá mimo jiné ke spáse duše jeho otce, to znamená Přemysla Otakara II., který sedm let před tím padl v bitvě na Moravském poli. Ten gotický kostel tak, jak byl roku 1379 vysvěcen, měl s největší pravděpodobností stejné rozměry, jako má ten dnešní kostel barokní. To znamená, že na svoji dobu to musela být nejenom jedna z největších gotických staveb v Praze, ale v celé střední Evropě,"
uvedl Stanislav Marchal. Ke klášteru patřily i rozsáhlé pozemky, dary od panovníků. Karel IV. navíc vyjmul darované území z pravomoci města a podřídil je jurisdikci kláštera.
První zmínka o varhanách v kostele sv. Tomáše pochází už z roku 1414. V průběhu staletí byly nahrazeny novějšími, zachovala se však originální skříň z 18. století. Na jeho konci zde byl uváděn gregoriánský chorál, což v této době nebylo obvyklé.
Klášter byl bohužel v místě, kde se stal terčem útoků za husitských válek. Podle klášterní kroniky byli mniši vyhnáni, spálen konvent a vypálen kostel. Jak dokládají dobové prameny, zničení bylo asi důkladné. Obnova trvala dlouho a navíc se klášter potýkal s nedostatkem kazatelů. Proto přijal pro česká kázání Václava Hájka z Libočan.Většina lidí ho však zná především jako kronikáře.
"Působil například v Rožmitále pod Třemšínem a svého času byl dokonce děkanem kapituly karlštejnské. Je autorem známé Kroniky české. Sice si podstatnou část těch údajů, které tam jsou, vymyslel, ale ta kronika je psána velice čtivým slohem, takže zejména v tom období národního obrození sehrála velkou roli právě v tom, že přitáhla řadu lidí k zájmu o českou historii. Potom také zejména v období 19. století je celá řada obrazů, které čerpají z českých dějin, malována na motivy jednotlivých událostí v této Kronice české Václava Hájka z Libočan."
V 16. století postihla kostel další katastrofa - znovu vyhořel a pod návalem diváků se zřítil kostelní kůr. Postupně však došlo k rozkvětu a během třicetileté války ke dvěma - pro kostel důležitým - momentům. Prvním z nich byla skutečnost, že se bezprostředním sousedem kláštera stal Albrecht z Valdštejna.
"Vykoupil velkou část Malé Strany za účelem výstavby svého reprezentačního paláce a mimo jiné také koupil od augustiniánů zahradu a některé domy, které pojal do areálu tehdy stavěného Valdštejnského paláce. Nicméně do svého zavraždění v Chebu roku 1634 ne všechny dluhy, které měl vůči augustiniánům, včas uhradil. Takže dokonce docházelo k tomu, že ještě po Valdštejnově smrti vymáhali augustiniáni peníze na tehdejším panovníkovi Ferdinandu III., který potom rozkázal, že ty prostředky budou zaplaceny z fondu české královské komory."
Druhou důležitou událostí pro klášter byla objednávka obrazů u slavného malíře Petra Pavla Rubense. Jednalo se o hlavní oltářní obraz Umučení sv. Tomáše a menší obraz sv. Augustina, zakladatele řádu. Oba tyto vzácné obrazy se zachovaly a dnes visí v Národní galerii. Na původním místě jsou jejich přesné kopie. Rubens maloval své obrazy jako vrcholně barokní. V té době však byl tento umělecký směr v Praze teprve v začátcích a do fáze malířství, ve kterém byl Rubens, se dostal až o století později.
Historie kostela a kláštera je spojena i se stavitelem Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem. Augustiniáni ho pozvali jako začínajícího architekta. V té době měl za sebou stavbu letohrádku Amerika či loretánského průčelí. Před sebou měl nelehkou úlohu - buď starý gotický chrám strhnout nebo přestavovat. Zvolil druhou možnost a díky tomu se zachovaly části gotického zdiva i architektury. Jedná se například o kapli sv. Doroty, která bývala kdysi kapitulní síní. V ní můžeme obdivovat práci malíře Josefa Heintze, který svého času působil jako tzv. Rudolfův umělecký agent. Obstarával pro panovníka obrazy a umělecké předměty do jeho sbírek. Mimochodem, v době rudolfínské byl kostel sv. Tomáše jediným katolickým kostelem na Malé Straně. Všechny ostatní byly protestantské. V kostele jsou zachována i další umělecká díla. Například čtyři obrazy od Karla Škréty. Tento představitel barokního malířství se v kostele sv. Tomáše dokonce roku 1645 i oženil. Jak dodal Stanislav Marchal, v kryptě kostela je pak pochována řada známých osobností, které v Praze působily.
"Působil zde nizozemský sochař Adrian de Vries. Ten sice po Rudolfově smrti Prahu opustil, ale po určité době se opět vrátil a šel do služeb Albrechta z Valdštejna. Pro něj také udělal ty slavné sochy ve Valdštejnské zahradě. Adrian de Vries je pohřben v kostele sv. Tomáše, konkrétně v kapli sv. Barbory. V kostele je pohřben také Ulrik Aostalli nebo z dalších rudolfinských umělců pak Aegidus Sadeler. To byl rytec a grafik a je mimo jiné autorem těch nejznámějších pohledů na Prahu."
