Šmídová: "Jachtařka by měla být trochu mužatka"
Český jachting dosáhl na olympiádě v Aténách největšího úspěchu ve své historii, když česká reprezentantka Lenka Šmídová získala stříbrnou medaili. Devětadvacetiletá rodačka z Havlíčkova Brodu tak po třetím místě na mistrovství světa v roce 2001 dosáhla na svou druhou velkou medaili. K mikrofonu si jachtařku pozvala Lenka Jansová:
"V něčem určitě výhodu mají. Jsou země, které mají pro jachting skvělou vodu... Jde o to, aby se na ní dalo jezdit celý rok, aby nebyla moc chladná a aby byly, hlavně v letních měsících, příznivé povětrnostní podmínky. Některé země třeba moře mají, ale celý rok tam vůbec nezafouká, takže jsou na tom skoro tak špatně jako my. Na jachtě se u nás dá jezdit na řekách a na jezerech, i proto jsem v Čechách od malička závodila, každý letní víkend jsme měli nějakou regatu poblíž Středočeského kraje, takže nebylo ani tak těžké se na závody dopravit. Závody na moři jsou daleko fyzicky těžší, jezdí se dále od břehu, jsou tam velké vlny, slaná voda, většinou silnější vítr. U nás ale neohrnujeme nos nad malými jezery, takže se jezdí na všem, máme to blízko a závody jsou často. Díky tomu, že jsem začala na malých vodních plochách, tak mám výhodu, když vane vítr, který často přeskakuje, osciluje. Pak mám výhodu oproti těm závodnicím, které trénují jenom v mořských podmínkách, v silném větru a jakoby 'jezerní' vítr neznají a neumí v něm jezdit."
Jak jste se dostala k jachtingu?
"Oba rodiče jachting zamlada dělali a byli členy jachtařského klubu v Neratovicích. Přivedli mě tam asi jako šestiletou. Pak jsem začala jezdit pod dozorem místních trenérů."
Co je pro Vás na Vašem olympijském úspěchu to nejdůležitější?
"V jachtingu je to tak, že olympiáda je opravdu nejdůležitější závod nejenom sezóny, ale celého čtyřletého cyklu. Veškerý jachtařský život se motá kolem olympiád a všichni dělají takzvané olympijské kampaně, kdy se připravují na olympiádu. Pro jachtaře je to opravdu to největší, co se za ty čtyři roky stane. Takže pro mě je ten nejkrásnější pocit, že jsem na medaili dosáhla a že jsem na ni dosáhla jako první český jachtař. Nejlepší jachtaři se pyšní sérií olympijských medailí. Jachtař, který olympijskou medaili nemá a pyšní se medailemi z mistrovství světa, ten nesahá tomu s těmi olympijskými ani na paty."
Co byste řekla, že je na Vašem sportu nějtěžší?
"Už jsem se dostala do takové fáze, kdy moc nevnímám fyzickou zátěž. Mé soupeřky, které se pohybují v první desítce světového žebříčku, jsou všechny na podobné fyzické úrovni. To nejtěžší a to, co rozhoduje v regatách, je většinou psychická připravenost na závod. Záleží na tom, jak si poradím s nervozitou."
Co Vám pomáhá, když se vyrovnáváte s nervozitou, třeba v Aténách po diskvalifikaci v jedné z jízd?
"Asi nejvíc mi pomohla přítomnost mého přítele, se kterým jsme bydleli v soukromém bytě. Během těch nejhorších dnů, kdy jsem byla opravdu nervózní, jsem se nemusela vídat s nikým jiným a byla jsem v klidu a v soukromí. Spoustu času jsem věnovala sledování jiných sportů, abych se odpoutala od jachtingu."
Jaká by podle Vás měla být profesionální jachtařka?
"Trošku mužatka, tak trochu schopná všeho. Jachting je velice náročný sport, nejenom fyzicky, je potřeba všechno si zařídit, veškerou logistiku, přepravu lodě, opravu lodě. Jachtařka musí být manuálně velice zručná, aby si dokázala technické záležitosti vyřešit sama. Samozřejmě někdy je tam tým, který jachtařce pomůže, ale často si musí pomoci sama. Prostě musí být v pohodě, profesionální jachtařky jsou většinou prima holky, které znají celý svět."
