Co ukázaly senátní a krajské volby?
Minulou sobotu skončily v Česku krajské a nyní i druhé kolo senátních voleb. Jakých výsledků dosáhly jednotlivé parlamentní strany? To je otázka pro dnešního hosta rubriky Česko v komentáři, publicistu Petra Hartmana, kterého do našeho studia pozval Josef Kubeczka.
"Ten hlavní důvod je nízká volební účast a to, že Občanská demokratická strana se může opírat o poměrně pevné voličské jádro. Vyhrála také proto, že měla určitý náskok vůči jiným stranám v tom, že ve většině krajů vládli hejtmani za ODS, kteří, i když nemají zase až tak velké pravomoci, jsou přesto silnými politickými figurami s kraji ztotožňovanými. Když je za nimi vidět práce, pak ten kraj 'prodávají' a projevuje se to i v nějakých krizových situacích, jako byly povodně a podobně."
Hlavní strana vládní koalice - sociální demokracie - propadla. V krajských volbách skončila třetí, v senátních dokonce až čtvrtá. Dá se souhlasit s poměrně častým názorem, že jí voliči skládají účty za vládnutí, když na druhé straně popularita vlády roste?
"Právě to je důkaz toho, že voliči neskládali účty za vládnutí. Hlavní příčinou, proč sociální demokracie prohrává krajské, komunální a senátní volby je to, že nedokáže přesvědčit své voliče o tom, že je potřeba, aby k volbám přišli a odevzdali své straně hlasy. To se jim dlouhodobě nedaří. Nedařilo se jim to pod vedením Miloše Zemana ani Vladimíra Špidly, nedaří se jim to ani pod vedením Stanislava Grosse. Sami sociální demokraté by se měli zamyslet nad tím, proč neumí prodat svoji politiku na nižší než celostátní úrovni. A proč voliče k volbám nepřitáhnou? Protože to byli především sociální demokraté, kdo propagoval potřebnost krajské samosprávy. Naopak občanští demokraté decentralizaci moci kritizovali, moc se jim to nelíbilo, a přesto uspěli. To samé by se dalo říci například o volbách do Evropského parlamentu."
"Já myslím, že dlouhodobě to tuto pozici neovlivní a krátkodobě ji paradoxně oslabí, protože už se ze sociální demokracie ozývají hlasy, že se lidovci chovají jako 'chytrá horákyně'. Když potřebují, tak svoji účast ve vládě vykládají jako úspěch v případě, že se vládě něco povede, a naopak, když se něco nedaří, tak se od vlády distancují. To se sociálním demokratům nelíbí a chtěli by větší loajalitu lidovců. Ti k tomu samozřejmě nemají důvod a hrají si svoji politickou hru. Například nyní v povolebním vyjednávání mohou otestovat, jak se jim bude dařit vyjednávat s ODS, protože asi všichni počítají s tím, že po příštích volbách do Poslanecké sněmovny se bude tvořit nová vládní koalice složená právě z lidovců a ODS."
Téměř zanedbatelný počet hlasů si na své konto připsali unionisté. Znamená to definitivní konec jejich šancí ve volbách do Poslanecké sněmovny za dva roky?
"Oni vědí, že sami žádnou šanci nemají. A neměli by ji ani v krajských volbách, ale uspěli v těch regionech, kde šli do koalice především s lidovci. Podle mého názoru je nyní na předsedovi strany Pavlu Němcovi, aby se během dvou let snažil stranu v povědomí veřejnosti nějak více zatraktivnit, aby snad někteří voliči uvažovali o tom, že ji odevzdají svůj hlas. Hlavně však musí vyjednávat s nějakou silnou politickou stranou koalici. Bude to velmi obtížné, protože unionisté toho momentálně nemají moc co nabídnout, ale ještě je rok a půl do voleb a může se něco změnit."
A na konec komunisté, kteří sice v obou volbách obsadili shodně druhé místo, ale přestali sílit a v krajích dokonce lehce ztratili. Mohl by to být začátek zvratu v myšlení voličů?
"Soudím, že zásadní zvrat to nebude. Je to jednak důsledek toho, že přece jen se komunistům nedaří lákat až tolik mladých lidí a jednak mají určité tradiční voličstvo, které stárne a svým způsobem i vymírá, a to se nutně musí projevit. Samozřejmě také velmi záleží na tom, jak se daří sociální demokracii. I když fluktuace hlasů mezi komunisty a sociálními demokraty není tak obrovská, přesto je to podle různých propočtů pět až sedm procent, což není úplně zanedbatelné číslo. Z dlouhodobého hlediska by však nemělo docházet k tomu, že by voliči komunistů dále rostli. Maximálně to mohou být protestní hlasy, které se třeba v jedněch volbách mohou projevit, ale nemůže to být dlouhodobý proces, protože to pevné voličské jádro, jak už jsem řekl, je staré a bude se pomalu smrskávat,"
soudí publicista Petr Hartman.
