Záhada románské truhly v hrobkách Přemyslovců
Dnes se vydáme na Pražský hrad a navštívíme místo poněkud ponuré a to hroby Přemyslovců. Hrad je totiž nejvýznamnějším českým vladařským pohřebištěm. Do hrobky se však záhadně dostala tkanina i truhla z jižní Itálie. A této záhadě se budeme snažit přijít na kloub.
V královské kryptě čekala na archeology naprostá záhada. Pohřební výbava panovníků by se zde měla vztahovat do období gotiky, případně renesance. Přesto tu byla nalezena tkanina, o které si archeologové původně mysleli, že je byzantská či perská a to z desátého století. Po průzkumu a konzervaci bylo zjištěno, že je trošičku mladší a s největší pravděpodobností utkána na Sicílii ve druhé půlce 12. století. I tak se nález vymyká všemu, co by správně mělo být v královské hrobce uloženo. Stejné to bylo i s tajemnou románskou truhlou.
"Bylo zjištěno, že truhla v žádném případě nemohla být zhotovena na českém území. Truhla je zhotovena tím způsobem, že na dřevěném korpusu cizokrajného dřeva byla obalena jemnou kůží a ještě ozdobena nýty, takovými hřebíčky do tvaru palmet. Ta kůže byla kdysi červená, částečně i bílá a nýty byly postříbřené."
Jak uvedla archeoložka Milena Bravermanová, podařilo se určit, že truhla byla s největší pravděpodobností zhotovena kdesi v jihoevropské oblasti snad na Sicílii možná i ve Španělsku. Kromě látky to byl už druhý předmět z 12. století, který dostal z jihoevropské oblasti do královské hrobky.
"Uvažovalo se, že to byly předměty, které musely mít spojitost s panovníky. V tomto případě s přemyslovskými knížaty. Bylo by těžko vysvětlitelné, co jiného by se dostalo do královské krypty, kterou založil Karel IV. s úmyslem, že má být určena k pozůstatkům jeho a jeho příbuzných. Další postup bádání byl takový, že byla sepsána jména panovníků o nichž víme, že se měla nalézat v bazilice či v katedrále sv. Víta. Z tohoto soupisu vyplývalo, že máme ostatky všech, kteří měli být do chrámu sv. Víta pohřbeni. Chybí nám pouze ostatky dvou přemyslovských knížat a to knížete Bedřicha a knížete Konráda II. Oty."
A v kryptě jsou zároveň dvoje ostatky, které se identifikovat nepodařilo. Proto se zdálo pravděpodobné, že by mohly patřit těmto dvěma knížatům. Kníže Bedřich zemřel 1189 na Pražském hradě. U Konráda II. Oty jsou však okolnosti smrti zajímavější.
"Konrád II. Oto se zúčastnil po boku římského krále Jindřicha VI. výpravy do jižní Itálie. Okolnosti této výpravy popisuje bohatě zdobená kronika Petra z Ebulo. Jindřich VI. vedl vojenskou výpravu do jižní Itálie do Neapole, Palerma a tak podobně. Italové se však proti němu bouřili a Jindřich VI. si vzal na pomoc i vojska česká, v jejichž čele byl právě Kondrád II. Oto. V té kronice jsou Češi zobrazeni. Například bojovali srdnatě právě před Neapolí. Tuto výpravu, přestože Neapol dobyla, potom postihla morová epidemie a téměř celá česká výprava těch bojovníků zhynula na morovou nákazu, zahynul i kníže Konrád II. Oto."
Kronikáři píší, že byl bezprostředně po své smrti pohřben v benediktínském klášteře Monte Casino. Ovšem způsobem, jakým se tenkrát pohřbívali panovníci a církevní hodnostáři, pokud umřeli mimo rodnou zem a byla snaha přenést jejich ostatky do rodových pohřebišť. Proto pohřbili zvlášť měkké tkáně a zbytek ostatků byl dopraven do Prahy.
Truhla je dnes uložena v klimatizované vitríně a počítač přísně hlídá teplotu i vlhkost vzduchu. S nadsázkou se dá se říci, je to nejstarší kus nábytku na našem území. Její restaurování však bylo nesmírně složité. A skvěle ho zvládl Andrej Šumbera, který restauroval například i vzácný relikviář svatého Maura. Rok a půl trvalo ověřování různých technologií. Truhla je zvláštní i spoustou kovových cvočků.
"Ty cvočky, to jsou cínové hřeby. Těch je tam opravdu strašné množství, já jsem to radši nepočítal. Nás zajímalo, jak jsou hřeby vyráběny, protože dřív se ty hřebíčky kovaly, pokud byly ze železa, ale toto je cín. Tak jsme si několik těch hřebíčků, které se uvolnily z truhly, dali pod mikroskop a zjistili jsme, že oni v té době dělali něco, co se dá nazvat sériovou výrobou, kdy měli železnou rozdělitelnou formu, do které ty hřebíčky odlévali. Těch hřebíků tam jsou tisíce a tisíce."
Truhla je řemeslnicky velice propracovaná. Například tam jsou zámky, které by jste od těch dnešních nerozeznali.
My teď hledáme nějaký materiál, který bychom mohli srovnávat s touto památkou. Nás fascinovalo to, že ten zámek je poměrně technicky dokonalý. Je na klíč, je tam vnitřní pružina. Já jsem zíral. Tou škvírkou jsme dovnitř nakukovali, svítili jsme si tam takovou speciální baterčičkou, abychom tam viděli a překvapilo nás, jak to kovářství v té době bylo na úrovni a že ty zámky dovedli umně vyrobit.
Jak dodal Andrej Šumbera, lidé, kteří viděli truhlu v původním stavu, jsou překvapeni, jak se ji podařilo vzkřísit k novému životu. A obdivovat ji mohou všichni, kteří příjdou navštívit výstavu s názvem Příběh Pražského hradu.
