Na trase z Prahy do Vídně si cyklisté připomenou 60. výročí konce 2. světové války
Na cestu z Prahy do Vídně se v příštím roce chystají čeští a rakouští cyklisté. Při příležitosti 60. výročí konce 2. světové války chystají na květen r. 2005 cyklotrasu, která povede po zajímavých památkách a přírodních lokalitách mezi oběma hlavními městy. Několikrát přitom překročí i hranici, kterou ještě před patnácti lety střežily dráty nabité elektřinou. Jedním z účastníků symbolické jízdy bude i chirurg Prof. Pavel Pafko. Rozhovor s ním připravila Milena Štráfeldová:
Vzpomenete si, kdy jste si Vy sám poprvé sedl na kolo?
"Samozřejmě. Poprvé jsem si sedl na kolo v šesti letech, ale ne na svoje. Jeden můj bohatší kamarád měl kolo, a tak nám ho půjčoval. Vlastní kolo jsem dostal, když jsem byl ve třetí obecné, a pamatuji si na to. Pro mne bylo kolo něco tak vzácného, že jsem si ho stavěl vedle postele. A ráno, když jsem se budil, jsem se na něj díval. Měl jsem pocit, který lze dneska dětem vyrůstajícím v hojnosti jen těžko sdělit."
Vy jezdíte na kole dodnes. Objel jste už rovník nebo alespoň republiku?
"Rovník určitě! Nejel jsem sice světadíly, ale kdybych měl čas, tak bych si uměl představit jízdu na kole kolem světa. Já si myslím, že kolo je prostředek, který si dneska opravdu může dovolit každý. Upevňuje to zdraví, z různých sportů, které jsem dělal, upřednostňuji kolo. Běhat můžete půl nebo tři čtvrtě hodiny. Já už jsem ale starší a starší člověk potřebuje zátěž na delší dobu, na dvě tři hodiny. Tolik člověk běhat nemůže. Při chůzi zas nevydáte kalorie. A tak je kolo ideální. Za prvé můžete dlouhodobě zatížit organismus, srdce a plíce. Za druhé máte určitou motivaci: dojedu na Karlštejn nebo na nějakou památku. Navíc kolo je možné pěstovat taky v kolektivu. My jezdíme každý rok, skupina dvanácti patnácti lidí, do Rakouska. Jezdíme od Pasova až do Vídně a moc bych to všem doporučoval."
"Samozřejmě o víkendech, ale já se snažím jezdit na kole do práce. Člověk je v naprosto jiném rozpoložení, psychickém i fyzickém, dojede-li do práce na kole, nebo jede-li tam autem. Říká se, že při fyzickém výkonu se vyplaví endorfiny. Člověk pak v takové příjemné náladě přijde na pracoviště a myslím si, že to pozitivně ovlivňuje celé pracovní dopoledne."
Jaké jsou Vaše oblíbené trasy?
"Podél Vltavy z Prahy směrem na jih, na Slapy. Potom mám trasu podél Berounky na Karlštejn, eventuálně ještě dál, do Berouna a na Křivoklát. Člověk si musí vybírat hlavně cesty s menším provozem, protože čeští řidiči narozdíl od rakouských jezdí velmi agresivně. Nedbají na to, že cyklista nemůže jet tak rovně jako auto. Někdy nás automobilisté míjejí padesát centimetrů vedle lokte a nepočítají s tím, že cyklista nemůže jet přímočaře."
Vy sám se zúčastníte jízdy z Prahy do Vídně?
"Ano a velmi se už na to těším. Už jsem si to naplánoval. Dokonce zvažuji, že bych si vzal takové to historické kolo, protože jedete-li na normálním kole, máte radost sama, ale jedete-li na tom vysokém kole, tak mají radost i lidé kolem vás."
