Život Čechů ve Vídni mapuje nová historická studie

Před sto lety byla Vídeň druhým největším "českým" městem v Evropě, po Praze tu žilo nejvíc lidí českého původu. V počtu Čechů tehdy soupeřila pouze s americkým Chicagem. Jaké byly osudy české menšiny ve Vídni tehdy a jak zde žijí Češi dnes - tím se zabývá česko - rakouská historička Vlasta Valešová.

Život Čechů ve Vídni mapuje nová historická studie

V 19. století byla Vídeň jako hlavní město Rakouska - Uherska pro obyvatele mocnářství přirozeně lákadlem. A Češi nebyli výjimkou. Po roce 1848 jich sem mířily stovky tisíc - na počátku 20. století zde podle oficiálních údajů ze sčítání lidu žilo zhruba 150 tisíc lidí, kteří hovořili česky. Ve skutečnosti byl podle historiků jejich počet nejméně dvakrát vyšší. Většinou se jednalo o "služebný lid", kuchařky, kočí, drobné řemeslníky. Bylo tu i velké množství cihlářských dělníků, o kterých se říká, že právě oni "postavili" Vídeň. Pro život vídeňských Čechů bylo typické, že se sdružovali do spolků. Těch zde podle Vlasty Valešové existovalo několik set:

"Spolkový život Čechů ve Vídni byl velice rozmanitý. Ty spolky se zakládaly v podstatě ve všech odvětvích života. Od hospodářských a politických, což byly politické strany, až po kulturní a sportovní, ale i v oblasti vzdělávací."

Benešovy dekrety

V průběhu 20. století do života Čechů v Rakousku zasáhlo hned několik přelomových událostí. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se do staré vlasti vrátilo až 150 000 lidí. Na druhé straně právě mezi dvěma světovými válkami česká menšina ve Vídni vzkvétala. Bylo zde víc než třicet českých škol, které patřily školskému spolku Komenský, a i v dalších rakouských školách se vyučovalo česky. Těžkým obdobím pro Čechy ve Vídni byla naopak 2. světová válka - v roce 1942 byla zakázána činnost všech krajanských spolků. K další velké reemigraci z Rakouska do osvobozeného Československa došlo v letech 1945 - 46, tehdy se vrátily další tisíce Čechů. Krátce nato, po roce 1948, se situace obrátila. Z komunistického Československa lidé utíkali nejčastěji právě přes Rakousko. Jen v prvních dnech po srpnové okupaci tu bylo podle oficiálních údajů kolem 170 000 Čechů. Po roce 1970 až do listopadu 1989 požádalo o politický azyl v Rakousku 25 000 lidí. Přesto je dnes hlavním problémem české menšiny ve Vídni přestárlost. Výjimku podle Vlasty Valešové tvoří mladí lidé v divadelních a tělovýchovných spolcích:

"To je taková skupina mladých lidí, na které je docela radost koukat, protože je vidět, že je ten spolkový život baví. Že to není nějaké povinné spolkaření, ale že opravdu s chutí pěstují český jazyk a s chutí se spolu scházejí."

V současné době ve Vídni pracuje kolem 25 krajanských spolků, většina z nich má sportovní, kulturní nebo vzdělávací charakter. Životem české menšiny se v posledních letech zabývá i vědecké Fórum Češi ve Vídni, které se snaží mapovat její historii i současný život. Vlasta Valešová upozornila na zajímavý výsledek šetření: průměrná vzdělanost vídeňských Čechů je vyšší, nežli u ostatních obyvatel Rakouska.

"V průměru je i vysokoškolské vzdělání vyšší než u ostatního obyvatelstva."

Přesto ve vztahu Rakušanů k české menšině přežívá řada stereotypů z minulosti. Promítají se do něj ovšem i problémy z posledních let: spor o jadernou elektrárnu Temelín a především Benešovy dekrety.

"To jsou bohužel zpolitizované otázky. Možná je to trošku i výraz určité obavy z nadcházející konkurence České republiky,"

říká Vlasta Valešová. Život české menšiny ve Vídni zmapovala v expozici Češi ve Vídni, která byla před dvěma lety v Praze. Výsledky svého studia nyní shrnula ve stejnojmenné knize, kterou v minulých dnech představila českým čtenářům.