Každodenní život v Protektorátu I.
V Historických obzorech vám přiblížíme všední starosti a radosti Čechů, kteří žili v Němci okupovaném Protektorátu Čechy a Morava. S čím se lidé museli potýkat? A co jim pomáhalo alespoň na chvíli zapomenout na drsnou válečnou realitu? O tom už více Martina Lustigová a její hosté.
16. březen 1939 vnesl do života Čechů velké změny - v zemi byla zavedena protektorátní správa. Přestože Hitler Háchovi při berlínském jednání přislíbil, že bude zachován autonomní vývoj českých zemí, ve skutečnosti Němci s autonomií v žádném případě nepočítali. Česká autonomní správa byla víceméně fiktivní a byla podřízena německým okupantům.
Co vznik Protektorátu a jeho několikaletá existence přináší do života Čechů? O tom už více historik Petr Koura: "Život v Protektorátu Čechy a Morava nebyl určitě snadný. Když slyším otázku, jak se žilo za Protektorátu, tak mě jako první samozřejmě napadá přídělový systém, lístkový systém, na který si zajisté vzpomenou všichni pamětníci. Nacisté se snažili regulovat hospodářství, aby jejich ekonomika dokázala být co nejvíce zapojena do válečného systému. S tím se samozřejmě neslo vytvoření černého trhu. Pamětníci si určitě vzpomenou, jak se sháněly potraviny na černém trhu a jak byly předražené. A také zde můžeme zaregistrovat určitý fenomén, a sice ten, že venkov zásobuje město. To znamená, že lidé, kteří měli příbuzné na venkově, jezdili velice často pro zásoby potravin na venkov. A právě s těmito potravinami se potom obchodovalo na černém trhu, přestože probíhaly kontroly převozu potravin (právě zejména ve městech) a přestože byl černý trh velice krutě postihován."
"Rozdělovalo se to spíše podle národností. To znamená, že Němci měli nárok na více potravin a lepší potraviny než Češi. A potom byly i různé přídavky a příspěvky podle profesí a podle odpracovaných hodin. Když například dělníci pracovali přesčas, dostávali více potravinových lístků."
Vedle potravinových lístků se dávaly poukázky třeba i na obuv nebo na tabák. My, co si potravinové lístky nepamatujeme, si sotva umíme představit, jak vypadaly a jak celý systém fungoval. To nám osvětlí Ladislav Fiedler, který potravinové lístky poznal nejen jako ten, kdo je odevzdával, ale coby číšník také jako ten, kdo je přijímal: "Byly na měsíc a každý měsíc byly jiné barvy. Pro nás to znamenalo daleko víc práce, protože jsme u sebe museli mít nůžky a když si host objednal jídlo, tak nám musel umožnit zásah do jeho lístků - podle druhu jídla jsme ustřihli daný lístek. U každého jídla bylo napsáno, kolik gramů tuku, kolik gramů mouky, kolik gramů masa."
Protektorátní doba nebyla lehká. Lidé se museli bát o život, o práci, strachovali se, aby nebyli nuceně nasazeni k práci mimo domov. Život se ale nezastavil... Pokračuje Petr Koura: "Přestože Protektorát byl obdobím dosti krvavým a nelehkým, v Čechách a na Moravě šel dál život. Lidé žili uprostřed kultury a zabývali se například i sportem, takže probíhala sportovní utkání, konala se divadelní představení, natáčely se filmy. Když připomenu, že filmy ze zlatého fondu české kinematografie jako například Kristián nebo Přednosta stanice byly natočeny za Protektorátu, leckterý z dnešních diváků tomu těžko uvěří, protože na těch filmech vůbec není vidět, že byly natáčeny v této těžké době."
Posuďte sami, jestli byste právě následující písničku zařadili do pochmurného roku 1941:
Málokdo si tuto melodii spojí s válečnými lety, plnými utrpení a násilí.
"Když se řekne období Protektorátu a protektorátní film, mnoha lidem se určitě vybaví známé protektorátní herečky, zejména Adina Mandlová a Lída Baarová. Tyto dvě ženy se staly slavné již před druhou světovou válkou. Již tehdy překročily regionální československé poměry, byly na evropské úrovni. Svědčí o tom i to, že Lída Baarová navázala milostný vztah s Josephem Goebbelsem a v období Protektorátu se dostaly do bezprostředního kontaktu s výkonnou politickou mocí. Domnívám se, že mohly řadu věcí i ovlivnit tím, že měly úzké styky s nacistickou honorací v Čechách a na Moravě. Samozřejmě poté zažily velice krutý pád až na samé dno. Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že zejména na Lídu Baarovou a Adinu Mandlovou útočil ilegální tisk. Vyhrožoval, že po válce budou tyto dvě herečky za své kontakty s nacistickými představiteli pověšeny. A skutečně se zdá, že odbojáři s nimi neplánovali žádné slitování. Musíme chápat, že pro odbojové pracovníky to samozřejmě bylo velice nechutné, když se tyto herečky objevovaly v doprovodu skutečných katů českého národa. Ale samozřejmě to prostředí kontakty s těmito lidmi nabízelo a někteří z těchto tvůrců velice záhy otočili - například takový Otakar Vávra, který do poslední chvíle točil právě ty protektorátní komedie, které odpoutávaly obyvatelstvo od politických problémů a měly lidem přinést ´chléb a hry´, velice záhy otočil a hned v roce 1945 natáčel protinacistické filmy."
Zajímá vás, jak Češi proti německým okupantům protestovali nebo jak svérázný byl tehdejší český humor? Pak se můžete těšit na příští vydání Historických obzorů - k tématu protektorátního života se totiž ještě vrátíme.
