V Aston Abbotts vzpomínali na Beneše i československé vojáky

Za druhé světové války působila řada československých vojáků i politiků ve Velké Británii. Na ně se v neděli vzpomínalo v Aston Abbotts a ve Wingrave, kde za druhé světové války bydlel československý prezident Edvard Beneš a kde sídlila československá exilová vláda.

Edvard Beneš

Obyvatelé Aston Abbotts na Beneše i po šedesáti letech vzpomínají v dobrém. Pokračuje velvyslanec České republiky ve Velké Británii Štefan Füle: "Byl vnímán jako velmi příjemný člověk, který se rád procházel (samozřejmě za přítomnosti ochranky) po okolí Aston Abbotts a který se rád zastavil, aby si popovídal, ať už s dětmi nebo s jinými obyvateli Aston Abbotts." V Aston Abbotts a ve Wingrave byla za války přijata řada závažných rozhodnutí - zosnoval se zde například plán na provedení atentátu na Heydricha. Tím jsou obě místa významná pro Čechy. Ale Edvard Beneš po sobě něco zanechal i pro Brity. "Jemu osobně také záleželo na tom, aby po svém odjezdu zanechal v obou vesnicích něco na památku jako výraz díků za ty čtyři roky, kdy místní obyvatelstvo bylo velmi vstřícné vůči němu a ostatním členům vlády. A do dnešního dne mezi oběma vesnicemi stojí kamenná autobusová zastávka jako útočiště pro lidi, kteří čekají na autobusový spoj." Vedle autobusové zastávky věnoval Beneš místní škole globus, který je dodnes v muzeu v nedalekém Aylesbury, a také vybavení dětského hřiště.

Kromě československých politiků mohli Britové za války potkávat také československé vojáky. A jak je vnímali? Pokračuje historička Marie Matúšů: "Dalo by se říct, že Britové si československé vojáky oblíbili. Spousta mladých mužů chodívala do rodin, ty rodiny se o ně staraly a braly je jako svoje vlastní. O víkendech chodili na společné večeře, na společné čaje. Dokonce, pokud naši parašutisté odcházeli do akce, tak britské rodiny často schovávaly jejich věci, které si v Británii pořídili, nebo jejich osobní materiál. Byli také oblíbeni mezi britskými děvčaty, chodívali rádi na tancovačky a rádi se bavili." Podle Marie Matúšů podávají o kladném vztahu Britů k československým vojákům svědectví například četné dopisy britských rodin, které po československých vojácích pátraly v průběhu války i po jejím skončení. Nejedna britská dívka se také na československém ministerstvu národní obrany snažila zjistit, kde zrovna "její voják" je, protože dlouho nereagoval na dopisy. "Někdy to bylo prostě proto, že odpovědět nechtěl, jindy se jednalo o to, že byl poslán do akce, o které se nesmělo mluvit, například jako parašutista na území Protektorátu," říká Marie Matúšů.

Českoslovenští veteráni požívají ve Velké Británii dodnes velké vážnosti. Český velvyslanec Štefan Füle k tomu dodává: "Do dnešního dne jsou veteráni takovou specifickou skupinou našich krajanů ve Velké Británii. Jsou vysoce uznáváni nejen ze strany naší ambasády, ale i ze strany britských spoluobčanů."