Jak si zachovat chladnou hlavu: postřehy s Covid-19 v Bulharsku
Koronavirová pandemie ovládla rodinné životy milionů lidé po celém světě. A často od základu změnila dosavadní styl života. Jak se s dopady nejrůznějších nařízení, přísných opatření vyrovnávají Češi v zahraničí? Dnes přinášíme postřehy pětičlenné česko-bulharské rodiny, žijící pátým rokem na pobřeží Černého moře.
Vstupujeme do druhé půle května. Po dlouhé době se opět můžeme procházet po plážové promenádě. Děti šťastně pobíhají okolo nás a pokradmu sledují ojedinělé míjející. Každý si hlídá svůj prostor. Pojem sociální distancování už pevně zakořenil v našich životech. Hotely jsou zavřené, bazény prázdné. Důkazem toho, že se bude otevírat, jsou tu a tam zadumaní techničtí pracovníci či hlasy ozývající se z vnitřních areálů. Je opravdu jen málo těch, co mohou s novou sezónou znovu nastoupit do práce.
Prázdné pláže
Letní sezóna 2020 oficiálně začala 12. května nejprve vnitřním turismem. Na rekreanty tu ale téměř nenarazíte. Mnoho Bulharů běžně odpočívá v Řecku a bulharská černomořská letoviska bývají zaplněny turisty z Evropy. Statistiky hovoří jasně - 80 % turismu je koncentrováno na pobřeží a 70 % z jejich návštěvníků tvoří cizinci. V pandemické situaci vzniká spousta otazníků. Čeká se na vzájemné dohody s EU, jak se bude postupovat s 14denními karanténami, testy a jinými. V tuto chvíli pro všechny Bulhary vracející se domů platí dvoutýdenní karanténa, stejně jako pro všechny cizince vstupující na bulharskou půdu (do Bulharska mohou vstoupit pouze občané EU). Není se co divit, že mnoho hotelů vůbec neotevře. Na výdejích by prostě prodělali.
Je tu tak nezvyklý klid! Příroda si obratně zkouší vzít zpět to, co jí člověk vzal. Důkazem jsou i četná hnízda v korunách stromů a nádherné ptačí švitoření. Ještě nikdy jsem touto dobou neviděla úplně prázdné pláže a zavřené hotely. Je to velmi zvláštní. Na jednu stranu krásné a na druhou děsivé!
Mimořádná epidemická situace nahrazuje nouzový stav
V Bulharsku byl vyhlášen nouzový stav v pátek 13. března a jeho prodloužení skončilo 13. května. Život tu pokračuje v režimu mimořádné epidemické situace, která má trvat do 14. června. Všichni se bojí. Covid-19 je věc nebývalé surovosti. Velká míra obezřetnosti zůstává. Povinné masky už nosíme jen ve vnitřních veřejných prostorách a při vstupu na úřady nám k tomu měří i teplotu. Bez masek Vám hrozí i postihy ve veřejné dopravě. Opatření tu byla velmi přísná. Vše co znáte víceméně odjinud. Snad jen s tím, že vstoupila v platnost v rychlém sledu a už při relativně nízkých číslech – při potvrzených cca 30 případech. Tím vším se podařilo udržet křivku nárůstu v dolní hranici.
Odloučení rodin
Největším rozdílem a nejnepříjemnějším omezením byly policejní hlídky u všech vjezdů a výjezdů z oblastních měst. Bylo znemožněno přejíždění mezi nimi, s výjimkou cesty do práce, nemocnice či pomoci příbuzným v nouzi (Poslední možnost povolili až po nějaké době). Policisté pečlivě kontrolovali jedno auto po druhém. Každý řidič i pasažér musel odevzdat deklaraci s informací o zaměstnavateli či lékařské doporučení. Samozřejmě docházelo i k jejich zneužívání. Nikdo se čekání v koloně nevyhnul a mnozí dobrodruzi byli vraceni zpět. S tímto opatřením šel ruku v ruce logický zákaz pobytů na víkendových domech, a to pod pokutou až 70 tisíc českých korun. Dva měsíce jsme všichni museli omezit svůj život na domov, balkony, cestu do práce a rychlý nákup bez možnosti navštívit své příbuzné v jiných regionech. Rodiny zůstali nějaký čas odděleny. Městské parky a mořské aleje byly zavřené. Do 14. června pokračuje zakáz navštěv dětských a sportovních hřišť a max. počet osob u všech organizovaných akcí je pouze 10. Děti se do konce školního roku učí distančně, kdo může, nepřestává pracovat z domova. Školky i jesle také zejí prázdnotou. Prožili jsme dva měsíce zvláštního “mezistavu”, celá rodina spolu doma. Zvládli jsme to! A dalo nám to mnoho nového.
Radost z věcí všedních
Protože jsme nemohli dál vyvíjet své venkovní aktivity, zahájili jsme každodenní jógové tréninky z pohodlí domova. Naše dcery se perfektně zapojují. Tolik jsme si na tyto ranní praktiky navykli, že bez nich už nemůžeme začít den. S ohromnou radostí a vděčností teď běháme svou 4 km trasu. Najednou si všeho vážíme mnohem víc. Kolik radosti nám může přinést svobodný pohyb na čerstvém vzduchu? Nikdy dřív bych si takovou otázku nepoložila. Zkušenost z paměti je nesmazatelná!
V nouzovém stavu a nucené izolaci jsme si poradili i s náhradou běžné mimoškolní aktivity dcer. Místo výtvarného ateliéru posloužily naše terasy a inspirace bylo všude dost. Je snad něco hezčího, než tiše pozorovat přírodu?! Za celou tu dobu dcery nakreslily slušnou řadu obrazů. Z motivačního hlediska jsme je odesílali do online dětských konkurzů a někde se jim podařilo i slušně zabodovat.
Věk je jen číslo
Začali jsme se všichni věnovat osobnímu rozvoji. Jako vystudovaná pedagožka a lingvistka jsem zahájila online výuku angličtiny pro svého 75letého tchána, který se s tímto jazykem, na úrovni falešného začátečníka, pere snad 50 let. Už máme své výsledky. Nejstarší dcera, jako správná milovnice italské kuchyně, zkontaktovala italského příbuzného a již druhý měsíc se pravidelně setkávají při video lekcích. A je úplně jedno, že je dělí 1500 km. Inspirován její akčností, si i manžel plní svůj dlouholetý sen. A tak ke svým čtyřem jazykům pozvolna připojuje i mateřštinu země pravé pizzy a těstovin. Po jejich vzoru se naše třeťačka začala učit řecky, protože ji při našich každoročních cestách po řeckých ostrovech štve, že nerozumí. A nejmenší pětiletá nezůstala pozadu. Seznamuje se s angličtinou a vyžádala si pravidelné videohovory s bulharskou babičkou, ve kterých si supluje školku. Vypráví si pohádky, píšou čísla a bulharskou abecedu. S českými prarodiči pak čtou pohádky na pokračování. Přestože se nemůžeme vidět fyzicky, našli jsme svůj způsob. Český pradědeček si e-mailově dopisuje s pravnučkami. Věk je opravdu jen číslo, ne omezení! A já jsem se díky nové situaci vrátila k lektorovaní. V Českém centru v Sofii otevřely on-line kurzy českého jazyka. Teď už mi 500 km vzdálenost nebrání být součástí jejich týmu. A co víc naši dlouholetou vášeň a zasunuté plány na seznamu “jednou uskutečním” konečně realizujeme. Otvíráme vlastní firmu.
Další postřehy Veronicque Sunny o životě v Bulharsku najdete na blogu: https://easypeasy.today
Celosvětová pandemie Covid-19 vtrhla do našich životů jako vichr a velký černý mrak. Tato zkušenost nám otevřela nové možnosti a pohled na život z jiného úhlu. Myslím si, že možná není špatný nápad zpomalit a začít žít teď a tady a s úctou k přírodě! Přeji všem mnoho zdraví!
Veronicque Sunny
