Kouzlu tapisérií propadnete v Liberci

Unikátní sbírku gobelínů má muzem v Liberci. Ten první do sbírky věnovala hraběnka Clam-Gallasová. Další je složena z 18 dílů, ale na první pohled to vůbec nepoznáte. Najdete tady i soudobou produkci, například do tapiserie znázorňující klauna je zatkaná i jeho bota.

Severočeské muzeum v Liberci, foto: autorka

Severočeské muzeum v Liberci bylo založené v roce 1873 jako první umělecko-průmyslové muzeum v Čechách. Byla to oblast textilního a sklářského průmyslu a Liberec patřil k nejvýznamnějším centrům v tehdejší monarchii. Za 25 let místní sběratelé shromáždili tak velké sbírky, že pro ně museli postavit muzeum. Budova, kterou najdete kousek od Zoo a Botanické zahrady, byla hotová za pouhých 18 měsíců. Dnes se může pochlubit unikátní kolekcí skla i tapisérií. Muzeum má ve sbírkách přes 90 tapisérií a vystaveno je jich kolem dvacítky. Je to druhá největší kolekce historických gobelínů i současné tvorby v Česku, uvedl náměstek ředitele Oldřich Palata.

"Základ sbírky tapisérií byl položen v roce 1884 a to byl první gobelín, který sem věnovala hraběnka Matylda Clam - Gallasová, která byla přesvědčená, že muzeum vzácnou tapisérii potřebuje jako základ, i když po pravdě řečeno, byla v takovém stavu, že když jsme ji nechali restaurovat, tak se ukázalo, že jedna třetina téměř chybí."

Ředitel muzea Oldřich Palata, foto: autorka

Nicméně pro sbírku to byl dobrý začátek. Jednalo se totiž o vzácnou bruselskou tapisérii. V libereckém muzeu najdete tapisérie z pozdní gotiky i renesance ze slavných světových dílen. Všechny v expozici jsou zrestaurované, což je finančně i časově náročné. Některé z tapisérií restaurovali čtyři lidé po tři roky. Opravou prošla i nejstarší tapisérie z roku 1520 utkaná ve valonské dílně. Představuje válečnou výpravu a před pěti sty lety na ni tvůrci použili rostlinná barviva. V roce 1911 ji dostali do rukou restaurátoři ve Vratislavicích u Liberce.

"Tehdy použili pro restaurátorský zásah nová syntetická barviva a to byl základní zádrhel. Jistě věřili, že jsou stálá, ale ve srovnání s těmi původními barva velice rychle šisovala, ztratila svou barevnost a vytvořily se výrazné záplaty, které působily rušivě. My jsme v roce 1971 nechyli tapisérii znovu restaurovat v dílnách Národní galerie a právě při té příležitosti se ukázalo, že je daná dohromady z různých částí. Když se podíváte na hlavu bělouše, tak už to není gotická kompozice, byla tam dosazena. Nohou koní se nedopočítáte. Ale na první pohled to ani nikdo nezkouší, protože má pocit, že to k tomu patří."

Jak dodal Oldřich Palata, rozšířeným omylem historiků po celé republice je, že první gobelínová dílna v Čechách byla ve Valašském Meziříčí a druhá v Jindřichově Hradci. Je však možné jednoznačně doložit, že první gobelínová dílna na území Čech byla ve Vratislavicích u Liberce. Koberce tam navrhoval i Alfons Mucha a celá řada slavných výtvarníků. Tehdejší majitelé v roce 1894 založili také gobelínovou dílnu. Majiteli firmy se moc zalíbila tapisérie Verdura s griponem, že si nechal pro svoji novou vilu udělat její kopii.

"Shodou historických okolností se i tato kopie dostala do sbírek Severočeského muzea a když jsme originál dávali v 80. letech restaurovat, tak se nám kopie hodila, protože některé partie bylo podle ní možné restaurovat. Dneska máme ve sbírce obě tapisérie. Jak tu historickou z období kolem roku 1550, tak tu novodobou z období první světové války. Odborně se nazývá verdura. Převládala na ní zeleň doplněná bájnými zvířaty."

Restaurování tapisérií dodnes vyvolává debaty mezi odborníky. Někteří říkají, že by měla být zakonzervovaná v podobě v jaké se nachází a udělat jen neutrální plomby, aby se jasně ukázalo, co je původní. Jiní zastávají stanovisko, že tapisérie nebyly vytvořeny jen pro odborníky, ale i jejich obdivovatele.

Foto: autorka

"Po dlouhých diskuzích a debatách jsme zvolili metodu, která byla ve své době hodně progresivní. Nechali jsme rekonstruovat chybějící místa. Řada motivů má totiž zrcadlové postavení. Mladá výtvarnice Renata Rozsívalová na tom nechala dva roky života. Vznikla tapisérie, která nemá žádné stopy po původní degradaci, což nám někteří odborníci vyčítali. Ale nové materiály jsou napuštěné speciální látkou. Ve chvíli, kdy se nasvítí UV lampou, tak světélkují bíle. Tím naplňujeme požadavek odborníků, aby se oddělilo to, co je dodatečné, od toho, co je původní."

Severočeské muzeum v Liberci má kromě sbírky historických tapisérii i kolekci současnou. Koncem 50. až 70. let autoři tkali svá díla sami. Výsledek mohl být i pro ně často překvapivý. U tapisérie totiž autor celou dobu vidí jen rubovou stranu. Výtvarníci zapojovali i netradiční materiály jako je sisal. Bohdan Mrázek dokonce utkal tapisérii z punčoch. Byla to zakázka pro duchcovský zámek a jmenovala se Zrcadlo Casanovy. Dámské silonky pro tapisérii známého záletníka byl skvělý nápad. Než ji utkal, tak už zámek neměl peníze a muzeum ji koupilo do svých sbírek. V současné době je v depozitáři a tak by ji tu návštěvníci nenašli. Je tu však další zvláštnost - na tapisérii je klaun, alespoň mě se to na první pohled zdálo, a je tu zatkaná i jeho bota. Jak dodal Oldřich Palata, výpravu japonských pedagogů zaujala, mysleli, že byla utkaná z textilních odpadů.

"Těšilo je, že lze textilní odpad využít na umělecké dílo, tak to prohlíželi ze všech stran a já jsem neměl to svědomí jim říct, že to byl jenom takový nápad autora, a že jeho milující manželka mu trhala látky na malé kousky, ze kterých utkal tu tapisérii, do které zatkal nohavice a dokonce pantofel. Já jsem to sem nainstaloval, protože se mi to zdá na závěr pěkné."

Dnes tapisérie v Česku tkají tak tři čtyři výtvarníci. O unikátnosti sbírky v Libereckém muzeu svědčí už samotná hala, kde jsou čtyři tapisérie. Ty byly pro vestibul vytvořeny v letech 1982 až 1987 a to na základě citací ze slavných děl minulosti. Jan Hladík tu vytvořil díla, která představují celou expozici. Antické téma symbolizuje trojský kněz, který varoval před trojským koněm, za což byl potrestán bohyní Athénou / spolu se syny ho zardousili hadi/. Renesanci tu představují dvě, nikoliv tři Botticelliho Grácie, je tu i gobelín s Dafné, kterou říční bůh proměnil ve strom vavřínu. Problém však nastal s tapisérií, která měla symbolizovat současnost. Nakonec bylo rozhodnuto, že ji bude zdobit fotografická momentka z přespolního běhu. Kdoví, možná by se na ní dva mladíci, kteří tu jsou věrně utkaní, poznali.